Magnetit

Magnetit (Haidinger, 1845), chemický vzorec Fe3O4 (oxid železnato-železitý), je kubický nerost.[1] Český název je magnetovec. Tato ruda železa byla první známou látkou s magnetickými vlastnostmi.

Magnetit
Vzorek magnetitu z italského regionu Trentino-Alto Adige.
Vzorek magnetitu z italského regionu Trentino-Alto Adige.
Obecné
KategorieMinerál
Chemický vzorecFe3O4
Identifikace
Barvačerný, lesk polokovový
Vzhled krystalukrystaly tvaru osmistěnu
Soustavakrychlová
Tvrdost6
Leskkovový
Štěpnostneštěpný
Index lomuneprůhledný
Vrypčerný
Hustota5 g ⋅ cm−3
Rozpustnost2,8
Ostatníferimagnetický

Vznik

Nerost může vzniknout několika způsoby:

  • Magmaticky – krystalovaný minerál dává hornině tmavou barvu (hlavně čedič). Působením snadno těkavých složek vzniklo největší nahromadění železných rud na Zemi, a to ve Švédsku v Kiruně. Rudní těleso má délku přibližně 15 km a mocnost 1 km. Představuje zásoby zhruba 1,5 miliardy tun železa. Jde o vulkano-sedimentární komplexy typu Lahn-Dill.
  • Kontaktně pneumatoloticky – působením magmatických plynů na uhličitanové horniny s obsahem sulfidů a křemičitanů.
  • Regionální metamorfózou – z prekambrických sedimentů bohatých oxidy Fe za vzniku páskovaných železných rud (BIF, z anglického Banded Iron Formation). Z dříve pravděpodobně usazeného magnetitu: Sydvaranger/Norsko; naleziště železných rud ve středním Švédsku.
  • Usazováním – velmi vzácně vzniká magnetit usazováním (železná ruda zvaná mineta).

Vlastnosti

V přírodě tvoří černé kovově lesklé krystalky. Má magnetické vlastnosti. Ve většině případů se nachází jako jemně krystalický, zrnitý nerost se strukturou kubického spinelu. Teplota tání: asi 1 550 °C.

Magnetit byl také prokázán v meteoritech.[2][3]

Krystalky magnetitu jsou součástí některých živých organismů, jako např. magnetocitlivých bakterií, včel, holubů aj. Považuje se za pravděpodobné, že jim slouží k orientaci podle magnetického pole Země.

Naleziště

Krystaly magnetitu z naleziště na Smrčině u Sobotína.

Odkazy

Reference

Externí odkazy