Makak jávský

Rodové jméno Macaca pochází z portugalského názvu Makako odvozeného z afrického jazyka Fiot. Druhový název fascicularis, znamenající „s pruhem” udělil zvířeti Thomas Stamford Raffles, nevysvětlil však, proč zvolil zrovna tento název.^[7]

V Indonésii a Malajsii je pro všechny druhy makaků používán název kera, patrně kvůli pronikavému křiku,^[8] anglická synonyma jsou crab-eating macaque (poukazuje na to, že se občas živí i kraby) a long-tailed macac (poukazuje na dlouhý ocas). Známý je též název cynomolgus monkey.

Je uznáno celkem deset poddruhů makaka jávského. Nejrozšířenějším poddruhem je M. f. fascicularis, vyskytující se v Indočíně a Malajském souostroví (Sumatra, Borneo a jiné). Poddruh M. f. aureus lze nalézt opět v Indočíně, poddruh M. f. umbrosus na Nikobarách a ostatní jsou rozšířeny hlavně na různých ostrovech v Malajském souostroví mimo Sulawesi.^[9] Jednotlivé poddruhy se odlišují podle fyzických vlastností, klíčovou roli zde hraje délka ocasu, tvar vousů a barva srsti.^[10]

• Macaca fascicularis fascicularis, Raffles, 1821 (Indočína, Malajské souostroví)
• Macaca fascicularis aureus, E. Geoffroy, 1831 (Indočína)
• Macaca fascicularis philippensis, I. Geoffroy, 1843 (Filipíny [ostrovy Balabac, Basilan, Biliran, Bohol, Busuanga, Camiguin a další])
• Macaca fascicularis umbrosus, Miller, 1902 (Nikobary)
• Macaca fascicularis fuscus, Miller, 1903 (Pulau Simeulue)
• Macaca fascicularis lasiae, Lyon, 1916 (Pulau Lasia u Sumatry)
• Macaca fascicularis atriceps, Kloss, 1919 (Thajsko)
• Macaca fascicularis condorensis, Kloss, 1926 (Con Sonův ostrov)
• Macaca fascicularis tua, Kellogg, 1944 (Pulau Maratua východně od Bornea)
• Macaca fascicularis karimondjawae, Sody, 1949^[2] (Pulau Karimunjawa v Jávském moři)

Makak jávský se může křížit s jinými druhy makaků.^[9]

Areál rozšíření tohoto primáta je rozsáhlý. Vyskytuje se především v různých typech lesů včetně mangrovů až do 2 000 metrů nad mořem.^[5][11] Schopnost adaptovat se na různá prostředí mu umožnila, aby se rozšířil po téměř celé jihovýchodní Asii.^[12] Do výčtu území, kde jej lze najít, patří Sumatra, Borneo, Jáva, Filipíny a další ostrovy Malajského souostroví, Indočína (Kambodža, Thajsko) a oblasti, kam byl introdukován (je tam nepůvodním druhem), např. Mauricius nebo Palau.

Nebezpečný je pro původní druhy ptáků kvůli pojídání jejich vajec a soupeření o potravu.^[13] Mezinárodní svaz ochrany přírody jej zařadil na seznam „100 nejhorších invazních druhů“.^[6]

Makakové jávští mohou, v závislosti na poddruhu, dosahovat délky až 55 cm bez ocasu, samci jsou větší než samice. Hmotnost u samců se odhaduje na 4,8–7 kg, samice jsou lehčí a váží 3–4 kg (makak jávský patří mezi 3 nejmenší druhy makaků^[3]).^[14] Srst má po celém těle červeno-hnědé až šedo-hnědé zbarvení,^[11][15] na hlavě se táhne až do čela a vytváří typickou chocholku.^[16] Na obličeji samcům roste, pro ně typický, šedo-bílý knír a na rozdíl od samic mají také vyvinutější špičáky.^[11] Obě pohlaví se tedy od sebe výrazně odlišují, je zde zřetelný pohlavní dimorfismus. Řezáky jsou lopatkovitého tvaru (zubní vzorec trvalého chrupu je I 2/2 C 1/1, P 2/2 M 3/3).^[14] Oči míří dopředu (u makaka jávského je tedy, podobně jako u všech primátů, vyvinuto binokulární vidění)^[14] a jsou lemovány bílou srstí,^[17] oční víčka mají bílé zbarvení.^[18] Tváře jsou růžovo-hnědé, nos plochý a nosní dírky umístěny blízko sebe; jde o typický znak úzkonosých primátů.^[14] V tlamě má opice lícní torby, do kterých si může uschovávat potravu a sežrat ji později.^{[11][19][pozn. 1]} Makak jávský vlastní na rozdíl od mnoha jiných makaků ocas.^[21] Ten je delší než tělo,^[22] měří kolem 40–65 cm^[16] a slouží především k udržování rovnováhy při skocích, jež mohou dosáhnout až 5 m,^[11] ale pomáhá i udržovat rovnováhu při chůzi.^[23] Makakové se dožívají až 30 let,^[11][15] pohlavní dospělosti dosahují u samců po 50. měsíci, u samic po 51. měsíci.^[24] Samice makaků jávských definitivně přestanou růst po šesti letech, samci až po deseti letech.^[25]

Makakové jávští jsou náchylní k infekčním chorobám,^[26] zároveň také slouží jako přenašeči pro lidi smrtelných virů, jako je Herpes virus typu B.^[27] Na člověka mohou poměrně snadno přenést i parazita Plasmodium knowlesi, který způsobuje malárii jak u těchto primátů, tak případně i u lidí.^[28]

Denní režim

Tyto opice patří mezi denní živočichy a zdržují se především na stromech.^[18] Pohybují se zde pomocí všech čtyř končetin a málokdy slézají dolů, aby je neohrožovaly šelmy, zvláště tygři. Útočiště ve stromoví nacházejí i v noci, jednotlivé skupiny opic mají své vlastní stromy.^[11] Ráno vstávají kolem 5.30 až 6.00 hodin.^[11] Denně se mohou přemístit až o dva kilometry, když pátrají po potravě, uražená vzdálenost při tom závisí na velikosti skupiny.^[29] Makak jávský se nebojí vody a na rozdíl od mnoha jiných druhů primátů dovede plavat. Už mláďata si ve vodě hrají a hledají potravu na dně (makak jávský se dovede potopit až na půl minuty).^[5][30]

Potrava

Makak jávský je všežravec. Hlavní složkou potravy jsou semena a plody (až více než 2/3), konzumuje však i listy, květy, kořínky a kůru.^[14] Do jeho jídelníčku patří i maso a živočišná potrava – příležitostně se živí drobnými obratlovci (hnízdící ptáci, ještěrky, žáby), z ptačích hnízd vybírá ptáčata a vejce. V Indonésii, kde se často zdržuje v mangrovových porostech, se naučil lovit v mělké vodě kraby a jiné korýše, díky čemuž dostal v angličtině název Crab-eating macaque.^[31] Kromě toho se živí i měkkýši.^[32] Lov probíhá tak, že sedí na větvích a čeká na správnou příležitost, kdy ustoupí na pláži voda. Poté sleze ze stromů dolů, pochytá korýše a rozbije jejich tvrdou schránku kamenem.^[33] Někdy vniká i do plantáží cukrové třtiny, čímž ničí úrodu.^[13]

Hierarchie

Makakové jávští žijí v tlupách, v nichž může být 6 až 58 jedinců,^[11] z nichž jsou nejpočetnější samice. Ty jsou takzvaně filopatrické, vyskytují se pouze v domovské lokalitě, kterou téměř nikdy neopouštějí. Po dosažení pohlavní dospělosti mláďat ze skupiny odejdou samci, aby se ujali vedení jiné tlupy, a samice v ní zůstávají. Pokud se samec pokusí převzít místo alfa samce, nastává boj mezi těmito opicemi, při kterém se makakové mohou zranit.^[14] Každý samec má kolem sebe skupinku asi 3 samic.^[3] Jedna skupina makaků si může přivlastnit teritorium až o rozloze 200 ha.^[34] Pokud se dvě skupiny setkají, obvykle dochází k bitce,^[35] která začíná vrčením a ceněním zubů a pokud to nepřítele nezastraší, dojde k opravdovému boji.^[36] V regionu jižního Bornea žijí v kompetičních vztazích s kahauy nosatými (Nasalis larvatus).^[3]

Konflikty mezi členy tlupy zažehnává mimo jiné společné pití vody.^[37]

Rozmnožování

Největší šanci na spáření má alfa samec, jenž se může pářit i se samicemi jiných samců.^[14] Samice je březí 162–193 dní. Po skončení gravidity se jí narodí jediné mládě,^[38] vážící zhruba 320 g, o které se stará pouze ona.^[6][38] Jestli jde o samce nebo samici, lze poznat až po delší době,^[39] mláďata nejprve vypadají stejně a mají černé zbarvení, které se časem změní na barvu dospělých jedinců.^[11] Jsou kojena mateřským mlékem po dobu asi 420 dní.^[14] Někteří jedinci mohou být nesnášenliví vůči dalším členům skupiny, objevují se krádeže mláďat výše postavenými samicemi těm, které jsou v hierarchickém žebříčku níže, i zabíjení mláďat.^[11] Mladí jedinci obojího pohlaví si zpočátku hrají dohromady, kolem jednoho až dvou let věku se však začnou věnovat navzájem pouze jedinci stejného pohlaví.^[40]

Inteligence a používání nástrojů

Některé skupiny těchto primátů používají kameny k rozbíjení ořechů nebo mlžů, kterými se živí, aby se dostaly k jedlému vnitřku, dovedou si oloupat také batáty a maniok.^[41][42] Byli pozorováni rovněž jedinci, kteří si před požitím plodů umyli písek z nich v řece.^[14] Dovedou si také čistit zuby a učí to i mláďata.^[43]

Makak jávský je často odchytáván pro výzkumné účely a společně s makakem rhesus (Macaca mulatta) jde o nejčastěji používanou opici k laboratorním pokusům.^[31] Tuto oblíbenost způsobuje především malá velikost tohoto primáta vzhledem k ostatním úzkonosým opicím. Pokusy zahrnují především testování léků proti různým chorobám. Makak jávský se také využívá při výzkumu diabetu (cukrovka je u tohoto druhu poměrně rozšířenou chorobou).^[26] Jelikož je citlivý na stres, probíhají i výzkumy vlivu stresu na vznik kardiovaskulárních onemocnění i na reprodukční funkci.^[26] Rovněž psychiatři a psychologové využívají makaky jávské na testy jejich chování po požití alkoholu nebo drog, případně na výzkum deprese.^[26]

Makak jávský byl podle Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN) dlouhodobě veden jako málo dotčený druh, od roku 2022 je však považován za druh ohrožený, především v důsledku nadměrného lovu. IUCN poukazuje na fakt, že makakové jsou často až bezuzdně zabíjeni, protože jsou považováni za přemnožené škůdce, kteří nezasluhují a nepotřebují ochranu. Například jenom v Malajsii bylo během let 2011 až 2018 vybito přes 400 000 jedinců, přičemž podobné akce často podporují i orgány veřejné správy, či dokonce někteří ochránci přírody. Vyjma konfliktů s lidmi je velké množství makaků rovněž odchytáváno pro lékařský výzkum; úroveň obchodu prudce vzrostla zejména v důsledku pandemie covidu-19. Vyjma lovu nelze opomenout ani na pokračující ztrátu přirozeného prostředí; ta jde navíc ruku v ruce s dalším průnikem makaků do synantropních stanovišť a následným konfliktům s lidmi.^[44] Například roce 2017 došlo v indonéské oblasti Boyolali ke zvyšujícímu se počtu útoků ze strany makaků vůči tamějším obyvatelům, a to právě z důvodu ústupu jejich přirozeného prostředí a nedostatku potravy.^[45]

IUCN považuje zařazení makaka jávského za pomyslnou „ruční brzdu“ a přirovnává jej k holubovi stěhovavému, jednomu z nejpočetnějších ptáků Severní Ameriky, který byl vyhuben v důsledku nadměrného lovu. Ačkoli jsou makakové vystaveni silnému loveckému tlaku, jejich populační ekologie je pouze málo prostudována, a vliv podobných hrozeb na jejich populace tedy prakticky není doceněn. IUCN k roku 2022 předvídá, že populace poklesly o nejméně 40 % během posledních 40 let.^[44]

Mezi přirozené nepřátele patří šelmy, krokodýli, hadi a dravci.^[21][46]

• Makak jávský byl jedním z primátů, kteří byli vysláni do vesmíru. Opice se jmenovala Albert III. a zahynula v raketě V2 16. září 1949 při její explozi.^[47] Ostatní makakové vysláni do kosmu byli převážně rhesusové (Macaca mullata).^[48]

Makaka jávského chová v České republice např. ZOO Tábor.^[49]

• 
  Makak jávský, dospělci a mládě
• 
  Makak jávský vybírá měkkýše
• 
  Hlava
• 
  Makak jávský
• 
  M. f. umbrosa
• 
  Samice s mládětem
• 
  Mladý jedinec

Poznámky

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Crab-eating macaque na anglické Wikipedii, Macaca fascicularis na španělské Wikipedii, Javaneraffe na německé Wikipedii a Monos en el espacio na španělské Wikipedii.

Literatura

• WHEATLEY, Bruce Panton. The behavior and ecology of the crab-eating macaque (Macaca fascicularis) in the Kutai Nature Reserve, East Kalimantan, Indonesia. Davis: University of California, 1978. (angličtina) 
• VERHOEF, Esther. Encyklopedie volně žijících zvířat. [s.l.]: REBO, 2001. 320 s. ISBN 80-7234-213-4. Kapitola Primáti, s. 209. 

Externí odkazy

• Galerie makak jávský na Wikimedia Commons
• Obrázky, zvuky či videa k tématu makak jávský na Wikimedia Commons
• Taxon Macaca fascicularis ve Wikidruzích
• EUDEY, Ardith. The Crab-eating Macaque (Macaca fascicularis): Widespread and Rapidly Declining [online]. Primate Conservation, 2008 [cit. 2015-09-05]. Dostupné online. (anglicky) 
• KOLEKTIV. The Macaca fascicularis at Padangtegal, Bali, Indonesia. [online]. 2007 [cit. 2015-09-05]. Dostupné online. (anglicky) 
• Fotografie na arkive.org (anglicky)