Pěvci

Většina pěvců je menší než ostatní druhy ptáků. Všichni pěvci mají altriciální neboli krmivá mláďata.

Zpěv

Většina druhů tohoto řádu jsou zpěvní ptáci a v krku mají složité svalstvo kontrolující hlasivky. Zpěvný orgán, který je pro pěvce typický, se nazývá syrinx. Díky němu mají výbornou kontrolu nad hlasem (přestože některé druhy mohou vyluzovat i nelibozvučný zpěv, jako například vrány). Zpěvem označují teritorium, ve kterém žijí, také jím vábí samec samičku k páření. Podle zpěvu můžeme rozpoznat jednotlivé rody a druhy pěvců.

Někteří pěvci žijící ve městech (resp. hlučných lokalitách) mají problém zahnízdit, neboť jejich zpěv je rušen silničním hlukem, vinou něhož samičky pořádně neslyší nízkofrekvenční prvky melodií, a vnímají tak zpěváky jako nevhodné partnery k páření.^[2] Frekvence zpěvu ale nesouvisí s habitatem.^[3] Ptáci se učí zpívat od rodičů již před vylíhnutím.^[4]

Fylogeneze pěvců a vztahy mezi jejich čeleděmi byly až do konce 20. století spíše záhadné. Mnoho čeledí pěvců bylo seskupeno dohromady na základě morfologických podobností, o kterých jsme dnes přesvědčeni, že jsou důsledkem konvergentní evoluce a ne blízké genetické příbuznosti. Například střízlíci ze severní polokoule, z Austrálie a z Nového Zélandu jsou si velmi podobní, a to jak vzhledem, tak chováním, a přesto podle vědců patří do tří různých fylogenetických větví pěvců.

Stále ještě se musí provést velká část výzkumu, ale série biochemických studií odkrývá stále více informací o původu a evoluci pěvců. Nyní se má za to, že původní pěvci se vyvinuli na Gondwaně přibližně v době kdy se tento jižní superkontinent odlamoval. Nejprve se vyvinuli pokřovníci, pak křikaví až o něco později se vyvinuli zpěvní ptáci. Jedna z hlavních skupin pěvců, parařád Passerida, tedy pěvci podobní vrabcům, se objevili jako sesterská skupina parařádu Corvida (pěvci podobní krkavcovitým) a migrovali na severní polokouli, kde dál pokračoval explozivní vývoj nových druhů. Od té doby proběhlo mnoho promíchání severních druhů s druhy vracejícími se na jih, a jižních druhů migrujících na sever. Podle novějších biomolekulárních studií se zdá pravděpodobnější, že pěvci se objevili až na začátku kenozoika a jejich největší evoluční radiace následovala po události K-Pg před 66 miliony let.^[5]

Pěvci se tradičně dělí na dva podřády, a to na křikavé (Tyranni) a zpěvné (Passeri). Moderní taxonomie rozeznává ještě podřád pokřovníci (Acanthisitti),^[6][7][8] kteří představují bazální skupinu všech pěvců.^[9] Následují neúplný seznam zahrnuje jedny z hlavních čeledí pěvců. Tučně jsou označeny čeledě, jejichž zástupci se vyskytují i na území Česka.

Podřád: pokřovníci (Acanthisitti)

• pokřovníkovití (Acanthisittidae)

Podřád: křikaví (Tyranni)

• hrnčiříkovití (Furnariidae)
• klouzálkovití (Dendrocolaptidae)
• kotingovití (Cotingidae)
• lobošovití (Eurylaimidae)
• mravenčíkovcovití (Formicariidae)
• mravenčíkovití (Thamnophilidae)
• pipulkovití (Pipridae)
• pitovcovití (Philepittidae)
• pitovití (Pittidae)
• pokřovníkovití (Acanthisittidae)
• štidlákovití (Rhinocryptidae)
• tyranovití (Tyrannidae)
• mucholovkovití (Conopophagidae)

Podřád: zpěvní (Passeri)

• astrildovití (Estrildidae)
• brhlíkovití (Sittidae)
• brkoslavovití (Bombycillidae)
• cistovníkovití (Cisticolidae)
• bylinorubcovití (Phytotomidae)
• bulbulovití (Pycnonotidae)
• drongovití (Dicruridae)
• drozdovití (Turdidae)
• hedvábníkovití (Hypocolidae)
• irenovití (Irenidae)
• kardinálovití (Cardinalidae)
• konipasovití (Motacillidae)
• kosíkovití (Orthonychidae)
• králíčkovití (Regulidae)
• krkavcovití (Corvidae)
• kruhoočkovití (Zosteropidae)
• květozobcovití (Paramythiidae)
• laločníkovití (Callaeatidae)
• lejsčíkovití (Petroicidae)
• lejskovití (Muscicapidae)
• lemčíkovití (Ptilonorhynchidae)
• lesňáčkovití (Parulidae)
• lezčíkovití (Climacteridae)
• lyrochvostovití (Menuridae)
• medosavkovití (Meliphagidae)
• mlynaříkovití (Aegithalidae)
• modropláštníkovití (Maluridae)
• moudivláčkovití (Remizidae)
• ostrozobkovití (Oxyruncidae)
• pardalotovití (Pardalotidae)
• pěnicovití (Sylviidae)
• pěnkavovití (Fringillidae)
• pěvuškovití (Prunellidae)
• rajkovití (Paradisaeidae)
• skorcovití (Cinclidae)
• skřivanovití (Alaudidae)
• snovačovití (Ploceidae)
• strdimilovití (Nectariniidae)
• strnadovití (Emberizidae)
• střízlíkovití (Troglodytidae)
• sýkorčíkovití (Melanocharitidae)
• sýkorovití (Paridae)
• šoupálkovití (Certhiidae)
• špačkovití (Sturnidae)
• tangarovití (Thraupidae)
• timáliovcovití (Pomatostomidae)
• timáliovití (Timaliidae)
• ťuhýkovití (Laniidae)
• vangovití (Vangidae)
• vlaštovkovití (Hirundinidae)
• vlhovcovití (Icteridae)
• vrabcovití (Passeridae)
• vranulovití (Picathartidae)
• zedníčkovití (Tichodromadidae)
• zelenáčkovití (Vireonidae)
• žluvovití (Oriolidae)

Reference

Literatura

• ŠŤASTNÝ, Karel; DRCHAL, Karel. Naši pěvci. Praha: SZN, 1984. 176 S.
• FORMÁNEK, Jiří. Hnízda pěvců České republiky. Praha: Academia, 2017. ISBN 978-80-200-2688-0.
• Jonathan D. Kennedy; et al. (2018). Expansion in geographical and morphological space drives continued lineage diversification in a global passerine radiation. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences 285(1893): 20182181. doi: https://doi.org/10.1098/rspb.2018.2181
• Carl H. Oliveros; et al. (2019). Earth history and the passerine superradiation Archivováno 2. 4. 2019 na Wayback Machine.. doi: https://doi.org/10.1073/pnas.1813206116
• Toda, Y.; et al. (2021). Early origin of sweet perception in the songbird radiation. Science. 373 (6551): 226-231. doi: 10.1126/science.abf6505
• SHIRIHAI, Hadoram; SVENSSON, Lars. Ptáci: Pěvci Evropy, Blízkého východu a severní Afriky. 1. vyd. Praha: Universum, 2021. ISBN 978-80-242-7675-5. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu pěvci na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo pěvec ve Wikislovníku
• Encyklopedické heslo Pěvci v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích