Suržyk

Suržyk (ukrajinsky, rusky a v suržyku суржик) je smíšený jazyk vzniklý na základě ukrajinštiny (substrát) a ruštiny (superstrát).^[2] Gramatika a výslovnost jsou převážně ukrajinské, v lexiku však převažuje ruština. Původní význam výrazu suržyk je „mouka či pečivo ze směsi různých druhů obilí“.

V 18. století byla carským Ruskem získána oblast tzv. divokých polí a z Ruska na území dnešní Ukrajiny začala migrace obyvatel. Ti si s sebou přivezli mnoho vlastních věcí, včetně ruského jazyka. Ruština se používala ve vojenské i civilní správě a mezi vědci vedle němčiny. V ruštině se také zpečeťovaly obchody, ruština se používala i na kulturní scéně a to vše vedlo k postupné rusifikaci místního obyvatelstva^[3]. S rusifikační politikou Sovětského svazu ve 20. století užívání jazyků ostatních sovětských národů postupně klesalo, zvláště ve 30. letech a okolo roku 1980; podmínky byly nastaveny tak, aby pro obyvatele bylo výhodnější užívání ruštiny, jejíž osvojení však nebylo samozřejmé. Proto se také suržyk v jednotlivých regionech liší. Užíván je především v severovýchodní části Ukrajiny (Slobodská Ukrajina, Donbas, Dnipro), ale také v přilehlé části Ruska (okolí Starodubu, Kurska, Rostova, Kubáň) a jeho prvky najdeme i na západní Ukrajině.

Jelikož vznik suržyku nebyl pro oficiální místa vítaným jevem, nebyl ani vědecky zkoumán. To se změnilo teprve rozpadem SSSR a vznikem nezávislé Ukrajiny.