Mars Pathfinder

americká sonda

Mars Pathfinder byla planetární sonda v rámci programu Discovery vypuštěná 4. prosince 1996 agenturou NASA raketou Delta II, jen měsíc poté co odstartoval Mars Global Surveyor. Po 7 měsíční cestě Mars Pathfinder přistál na Marsu v pánvi Ares Vallis, v oblasti zvané Chryse Planitia, 4. července 1997. Složené sluneční panely po dobu cesty ukrývaly malé vozítko zvané Sojourner, schopné pohybovat se po okolí povrchového modulu a tím rozšířit zkoumanou oblast.

Mars Pathfinder
Logo
COSPAR1996-068A
Katalogové číslo24667
Start4. prosince 1996, 06:58:07 UTC
KosmodromCape Canaveral Air Force Station
LC-17B
Nosná raketaDelta II Model 7925A
Stav objektupřistál na Marsu
Přistání4. července 1997 16:56:55 UTC
ProvozovatelNASA - JPL
VýrobceNASA - JPL
Druhplanetární sonda
ProgramProgram Discovery
Hmotnostvzletová 894 kg[1]
při vstupu do atmosféry Marsu 570 kg
po přistání 360 kg
Oficiální webOficiální web
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ačkoliv byla proklamována životnost vozítka Sojourner pouze týden a povrchového modulu měsíc, obě části jí značně překonaly; 12krát, respektive 3krát. Poslední komunikace se sondou Pathfinder proběhla 27. září 1997, kdy pravděpodobně došla energie v bateriích udržující teplotu modulu.[1] Po odmlčení mateřského modulu se předpokládá, že stále funkční vozítko začalo kolem modulu kroužit či se zastavilo a vyčkávalo na další příkazy.[1]

Mise za 265 miliónů amerických dolarů skončila značným technickým i vědeckým úspěchem, když se podařilo splnit a překročit většinu původních plánů. Během pobytu na povrchu Marsu sonda odeslala zpět na Zemi 2,3 miliard bitů informací včetně 16 500 obrázků pořízených přistávacím modulem a 550 obrázků pořízených vozítkem. Získaná vědecká data umožnila poodhalit, že se v historii planety nacházelo období, které bylo teplejší a vlhčí než je tomu dnes a které umožnilo krátkodobou existenci tekuté vody na povrchu.[1] Po technické stránce se povedlo otestovat nové technologie, jako například přistávání planetární sondy pomocí airbagů,[2] které nebyly použity nikdy před tím.Přistávací modul byl v květnu roku 1997 na památku Carla Sagana pojmenován Pamětní stanice Carla Sagana (Carl Sagan memorial station).[3]

Vybavení sondy

Hlavní úkolem mise bylo zjistit složení marsovské půdy a hornin. Protože se předpokládalo, že složení není úplně jednolité, jak by se mohlo zdát podle odběrů v malé vzdálenosti od sondy (např. sondy Viking 1 a 2 nabíraly vzorky robotickou rukou a kameny pro ně byly nedosažitelné), byla sonda vybavena pohyblivým vozítkem Sojourner rozšiřujícím akční rádius celé mise.

Mise Mars Pathfinder vyšetřovala složení marsovské půdy pomocí několika nástrojů.

Sojourner vyfotil vlastní stín
  • povrchový modul,
    • stereoskopický zobrazovací systém (Imager for Mars Pathfinder – IMP) s výměnnými filtry na vysouvacím stožáru 1 m nad sondou,
    • nástroj pro meteorologická pozorování (Atmospheric Structure Instrument/Meteorology Package (ASI /MET)),
    • magnetometr
    • anemometr
  • vozítko,
    • alfa-protonový a rentgenový spektrometr (Alpha Proton X-ray Spectrometer – APXS) zkoumající složení vzorků pomocí ozařování částicemi alfa z izotopu curia 244 a rozdílné reakce prvků na toto záření,
    • černobílá stereoskopická kamera vpředu a barevná vzadu.
    • experiment přilnavosti materiálů (Materials Adherence Experiment – MAE), který zkoumal vliv marsovského prachu na solární články.[4]
    • experiment zkoumající abrazivní opotřebení kola (Wheel Abrasion Experiment – WAE), který měl pomocí několika destiček z různých materiálů umístěných na jednom z centrálních kol zkoumat zrnitost půdy v místě přistání[5][6]

Komunikace mezi Landerem a Roverem

Komunikace mezi přistávacím modulem a roverem Sojourner probíhala pomocí poloduplexní(half duplex) komunikace, přičemž komunikaci zahajoval rover Sojourner.LMRE (Lander Mounted Rover Equipment) bylo tedy většinu času přepnuto na příjem. Komunikace probíhala pomocí datových paketů o velikosti 2000 B (16000 bitů), které mohly obsahovat obrázky z roveru, telemetrii, operační stavy roveru a příkazy ze země.[7]

Modulace a modemy

Pro komunikaci byla použita modulace DGMSK ((Differential Gaussian Minimum Shift Keying); diferenciální gaussovské klíčování s minimálním zdvihem) na nosné frekvenci 459,7 MHz. Lander i rover byly vybaveny modemy, které se staraly o předávání dat mezi nimi. Každý modem se skládal z digitální a analogové části.

Modem na roveru byl vybaven ohřívačem o příkonu 0,5 W, který se staral o jeho ohřátí na pracovní teplotu v brzkých ranních hodinách na Marsu, před zahájením telekomunikační relace. Protože krystalový oscilátor (u roveru i landeru) nebyl teplotně kompenzován docházelo k frekvenčnímu posunu signálu (přípustná hodnota posunu byla až 5 kHz). Vlivem teploty tak mohla narůstat chybovost přenosu BER. Pro udržení minimální chybovosti bylo nutné držet teplotní rozdíl do 20 °C.[7]

Komunikační moduly[7]
SojournerLander
Hmotnost105,9 g265,2 g
Rozměry8,13×6,35×2,3 cm10,6×7,1×5,3 cm
RF konektorSMA
DC konektor9 pin Micro-D
(signál a napájení)
9 pin Micro-D(signál)
15 pin micro-D (napájení)
Napájecí napětí na sběrnici+9 V+28 V
Příkon1,7 W se stabilizátorem 9 V1,5 W bez DC měniče
ModulaceDGMSK
Nosná frekvence459,7 MHz
Šířka pásma25 kHz
Vysílací výkon100 mW
SpojeníHalf duplex
RozhraníRS232 konvertováno do úrovní TTL
Přenosová rychlost9600 Bd
Teplotní rozsah(pracovní)-30  °C až 40 °C
Teplotní rozsah(skladovací)-55 °C až 60 °C

Vestavěný systém roveru Sojourner

Procesorová a napájecí část roveru Sojourner.

Průzkumný rover byl vybaven jednojádrovým procesorem 80C85, který měl hodinovou frekvenci 2 MHz, to mu umožňovalo zpracovat až 100k instrukcí za sekundu.Po startu případně resetu počítače, začal procesor vykonávat instrukce uložené v paměti PROM. Následně začal načítat do paměti RAM uložené programy.[8] Řídící jednotka roveru Sojourner byla složená ze dvou navzájem propojených elektronických desek. Ačkoliv byly desky označené jako napájecí a procesorová, každá z desek obsahovala součásti, které byly zodpovědné za napájení a jeho správu, analogové a digitální vstupy/výstupy a paměťové úložiště. K propojení se senzory a akčními členy roveru sloužila sada tří FLEX kabelů, které byly vyvedeny z teplotně izolovaného boxu WEB (Warm Electronic Box) v němž byla elektronika uložená[9] pro udržení provozní teploty použitých součástek.

Organizace paměti Sojourneru byla následující:[8]

  • 16 KB PROM složená z obvodů Harris 6617 – obsahovala bootloader a záložní program Sojourner-lite
  • 64 KB RAM složená z obvodů IBM 2586 – hlavní paměť
  • 160 KB EEPROM složená z 5 obvodů SEEQ 28C256 – programy, patche a trvalé uložení dat
  • 512 KB RAM složená z obvodů Micron MT1008 – dočasné uložení dat

Přistání na Marsu

Během sestupu se používal tepelný štít a velký brzdící padák. Výškový radar zjišťoval vzdálenost k povrchu a k dalšímu zpomalení byly použity brzdící rakety a nakonec se osm sekund před dopadem nafouklo 24 vzdušných vaků a obalily celou sondu, následovalo několik odskoků.

Poté, co byly vypuštěny vzduchové vaky, rozevřely se sluneční panely. Protože sonda přistála v noci, muselo se počkat na východ Slunce. Místo přistání má souřadnice 19,30° severní šířky a 33,52° západní délky a nachází se v pánvi Ares Vallis, 19 kilometrů jihozápadně od středu přistávací elipsy. Během prvního solu udělal Pathfinder první obrázky svého okolí a meteorologická měření. Zjistilo se, že jeden vzdušný vak se nevypustil úplně a mohl by bránit vozítku sjet z rampy. Problém byl vyřešen a vozítko se zpožděním z rampy sjelo.

Sojourner vyjíždí

Panorama Marsu v okolí sondy Mars Pathfinder

Sojourner sjel během solu 2. Během dalších solů se vozítko přiblížilo ke kamenům, které si inženýři pojmenovali jmény jako „Barnacle Bill“, „Yogi“ a „Scooby Doo“. Sojourner zjišťoval z jakých prvků se skládají kameny a marsovská půda, zatímco mateřská sonda Pathfinder snímala obrázky vozítka a přilehlého okolí.

Sojourner bylo šestikolové vozítko o délce 65 cm, šířce 48 cm a výšce 30 cm s hmotností 10,6 kg. Pohyboval se rychlostí 1 cm/s a během svého fungování urazil téměř 80 m okolo přistávacího modulu Pathfinder a nevzdálil se od něj na více než 8 m. Původně se předpokládalo, že Sojourner by měl fungovat na povrchu Marsu jeden týden,[2] nicméně nakonec fungoval 12x déle než se předpokládalo.[1] Sojouner během 83 solů mise předal prostřednictvím povrchového modulu Pathfinder 550 snímků a 16 chemických analýz vzorků.[1] Po odmlčení mateřské sondy Mars Pathfinder Sojourner pravděpodobně začal kroužit kolem modulu či se zastavil očekávající další instrukce.[1]

Analýza kamenů

Sojourner analyzuje pomocí spektrometru APXS kámen Yogi (NASA)

První byl zkoumán kámen „Barnacle Bill“ během solu 3. Používal se alfa-protonový a rentgenový spektrometr (Alpha Proton X-ray Spectrometer - (APXS) ), který potřeboval 10 hodin pro úplné prozkoumání vzorku. Spektrometr byl schopen zjistit přítomnost kromě vodíku většiny prvků, pokud jejich koncentrace byla vyšší než 0,1%.

Konec mise

Ačkoliv byla proklamována životnost vozítka týden a povrchového modulu měsíc, obě části jí překonaly 12krát, respektive 3krát.[1] Poslední komunikace se sondou Pathfinder proběhla 27. září 1997.[1] Během října se pravděpodobně podařilo zachytit slabý signál nosné frekvence, ale to již neposkytovalo vědecká data. V březnu 1998 byla mise oficiálně ukončena.[1]

Marie Curie (rover)

Marie Curie byl náhradní a posléze testovací rover, který vznikl spolu s vozítkem Sojourner.[10][11] Nesl jméno po Marii Curie-Skłodowské. JPL používala rover Marie Curie pro testování příkazů, které později zasílala na Mars roveru Sojourner.Agentura NASA plánovala poslat rover Marie Curie na Mars v rámci mise Mars Surveyor 2001.[12] Rover měl být z landeru vysazen pomocí robotického ramene. Tato mise ale byla zrušena.

Rover Marie Curie byl roku 2015 přesunut do sbírek Smithsonova muzea.[10]

Kultura

  • Úvodní scénka televizního seriálu Star Trek: Enterprise obsahuje záběry na rover Sojourner
  • Ve filmu Rudá planeta (film) (v originále Red Planet) z roku 2000 použijí zbývající astronauti vozítko Sojourner pro sestrojení rádia k navázání kontaktu se Zemí.
  • Ve filmu Marťan (film) z roku 2015, podle knižní adaptace novely Andy Weira použije astronaut Mark Whitney Pathfinder lander ke spojení se zemí.

Odkazy

Reference

Externí odkazy