Nosorožcovití

Za formální autoritu nosorožcovitých se považuje anglický zoolog John Edward Gray, který čeleď Rhinocerotidae vytyčil v roce 1821.^[1][2]

Evoluce

Evoluční počátky nosorožců, resp. skupiny Rhinocerotoidea, sahají do spodního eocénu do doby před cirka 50 miliony lety, kdy se první prapředci nosorožců vydělili od svých nejbližších příbuzných – tapírů.^[3][4] Nosorožci se brzy stali jednou z nejúspěšnějších a druhově nejrozmanitějších skupin velkých savců, která se dokázala adaptovat na takřka veškeré typy suchozemských biotopů. Během evoluční historie této skupiny tak nezbytně došlo k mnoha anatomickým i behaviorálním změnám a adaptacím.^[5][6] Nosorožci v době před 35–20 miliony lety představovali vůbec největší zvířata severních kontinentů,^[6] dokud na severní polokouli nepronikli mastodonti, jejichž evoluční počátky sahají do Afriky.^[5]

Tapíři a nosorožci utváří klad Ceratomorpha, jehož bazálním představitelem je Homogalax,^[7] který je patrně předkem tapírů i nosorožců.^[5] Hyrachyus, který žil asi před 50 miliony lety, představuje sesterský taxon k nosorožcům i tapírům^[8] nebo již prvního zástupce nosorožců.^[9] Jednalo se o malé, asi 36 kg vážící zvíře, které bylo přizpůsobené k běhu (kursoriální). Hyrachyus podobně jako další rané formy nosorožců ještě postrádal roh.^[8] V rámci nosorožcovitých je známo nejméně 26 rodů, z nichž je hned 22 fosilních. Raní zástupci povětšinou vyhynuli v raném oligocénu.^[6]

Nosorožci mají tělo pokryté kožovitými pláty jako pancířem, také mají více žeber než ostatní lichokopytníci. Mohou dosahovat hmotnosti až 3,6 tuny, patří tedy k největším současným suchozemským živočichům (po slonech).

Čich a sluch mají velmi citlivý, ale špatně vidí, jsou krátkozrací.

Roh nosorožce není vyplněn kostí, je tvořen pouze rohovinou, keratinem.

Lov pro rohy

Nosorožci jsou pro své rohy v mnoha zemích ilegálně loveni:

• Rozdrcený roh čili prášek z rohu nosorožce tvoří totiž součást některých lidových léčiv a afrodisiak, například v tradiční čínské medicíně. Nicméně Čína již přistoupila, alespoň oficiálně, k ochraně přírody podle CITES.
• V jiných zemích se z rohů zase vyřezávají rukojeti tradičních nožů a dýk.

Rod: Ceratotherium

Tradičně chápán jako monotypický rod zastoupený jediným druhem nosorožec tuponosý (Ceratotherium simum) se dvěma poddruhy. V současné době některé výzkumy^[10] potvrzují, že se jedná o dva samostatné druhy (část vědecké obce či IUCN však toto rozdělení dosud nepřijímají):

• nosorožec tuponosý (Ceratotherium simum) – 10 080 dospělých jedinců, klesající populace, téměř ohrožený
• nosorožec tuponosý severní (Ceratotherium cottoni)^[10] – 2 dospělí jedinci, klesající populace, kriticky ohrožený

Rod: Diceros

• nosorožec dvourohý (Diceros bicornis) – přes 6000 jedinců, stoupající populace, kriticky ohrožený

Rod: Dicerorhinus

• nosorožec sumaterský (Dicerorhinus sumatrensis) – 100 jedinců, stoupající populace, kriticky ohrožený

Rod: Rhinoceros

• nosorožec jávský (Rhinoceros sondaicus) – 74 jedinců, stabilní populace, kriticky ohrožený
• nosorožec indický (Rhinoceros unicornis) – 3500 jedinců, stoupající populace, zranitelný

Vyhynulé druhy

Rod: Coelodonta

• † nosorožec srstnatý (Coelodonta antiquitatis)

Rod: Elasmotherium

• † nosorožec jednorohý (Elasmotherium)

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu nosorožcovití na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo nosorožec ve Wikislovníku
• Taxon Rhinocerotidae ve Wikidruzích