Seznam atentátů

Toto je seznam světových atentátů na významné osoby, s výčtem obětí a známých pachatelů v chronologickém pořadí od starověku po současnost.

Starověk

Starověk před Kristem

Rok	Oběť	Postavení	Pachatel	Místo	Popis
680 př. n. l.	Sinacherib	Asyrský král
514 př. n. l.	Hipparchos	Tyran aténský	Harmodios a Aristogeiton	Atény
465 př. n. l.	Xerxés I.	perský velkokrál	Artabanos
423 př. n. l..	Xerxés II.	perský velkokrál	Sogdianos
404 př. n. l.	Alkibiadés	aténský státník, řečník a vojevůdce		Frýgie
336 př. n. l.	Filip II. Makedonský	Makedonský král	Pausanias	Aigai
281 př. n. l.	Seleukos I. Níkátór	diadoch Alexandra Velikého	Ptolemaios Keraunos	Lysimachia
227 př. n. l.	Čchin Š’-chuang-ti	král státu Čchin, Čínský císař	Jing Ke
221 př. n. l.	Hasdrubal Sličný	kartaginský vojevůdce	Cartagena (keltský žoldnéř)
185 př. n. l.	Brhadratha	panovník Maurjovská říše	Pušjamitra Šunga	Patáliputra
133 př. n. l.	Tiberius Sempronius Gracchus	římský tribun lidu	Publius Cornelius Scipio Nasica Serapio	Řím	Bratři Gracchové
139 př. n. l.	Viriathus	Lusitánský povstalecký vůdce
91 př. n. l.	Marcus Livius Drusus	římský tribun lidu		Řím
72 př. n. l.	Quintus Sertorius	Vůdce Lusitánie	Marcus Perperna	Huesca
28. září 48 př. n. l.	Pompeius	římský vojevůdce	Achillas, Lucius Septimius a Salvius	loď na Nilu
44 př. n. l.	Gaius Iulius Caesar	Římský diktátor	Marcus Iunius Brutus, Gaius Cassius Longinus a další spiklenci	Řím
41 př. n. l.	Arsinoé IV.	faraon	Marcus Antonius	Efez

Starověk po Kristu

Rok	Oběť	Postavení	Pachatel	Místo
41	Caligula	Římský císař	Cassius Chaerea	Řím
96	Domitianus	Římský císař	Flavius Stephanus	Řím
192	Commodus	Římský císař	Narcissus	Řím
217	Caracalla	Římský císař	Iulius Martialis	Harran
268	Gallienus	Římský císař	Claudius Gothicus, Aureolus a další spiklenci	Milán
275	Aurelianus	Římský císař		Caenophrurium u Byzance
454	Aetius	západořímský Magister militum	Valentinianus III.	Řím
455	Valentinianus III.	západořímský císař		Řím
456	Ankó	Japonský císař
493	Odoaker	Král Itálie	Theodorich Veliký	Ravenna
535	Amalaswintha	Ostrogótská královna	Theodahad (osoba v pozadí)	Martana v jezeře Bolsena
592	Sušun	Japonský císař	dvořan

Středověk

Od 6. do 12. století

Rok	Oběť	Postavení	Pachatel	Místo	Popis
644	Umar ibn al-Chattáb	2. chalífa	Piruz Nahavandi	Mekka
656	Uthmán ibn Affán	3. chalífa		Medína
661	Alí ibn Abí Tálib	4. chalífa, 1. ší'itský imám			Rozdělení muslimů na sunnity a ší'ity
797	Konstantin VI.	Východořímský císař		Konstantinopol
921	Svatá Ludmila	žena knížete Bořivoje	tři Vikingové, Tunna a Gommon	hradiště Tetín
935	Svatý Václav	český kníže	Tira, Česta a Hněvsa	Stará Boleslav
946	Edmund I.	anglický král	Leofa	Pucklechurch
969	Nikeforos II.	Východořímský císař	Jan I. Tzimiskes	Konstantinopol
978	Eduard II. Mučedník	anglický král		Wareham
1035	Jaromír	český kníže	Kochan
1040	Duncan I.	skotský král	Macbeth I.	Elgin
1086	Knut IV. Dánský	dánský král		Odense
1098	Thoros	Vládce Edessy	Balduin I. Jeruzalémský	Edessa
1100	Břetislav II.	český kníže	Lork	Zbečno
1136	Harald IV. Norský	norský král	Sigurd Slembe	Bergen
1146	Imád ad-Dín Atabeg Zengí	sultán z Aleppa a Mosulu	Jarankeš	Damašek
1148	Alfons Jordan z Toulouse	hrabě z Toulouse a markrabě provensálský	Raimond II. z Tripolisu
1170	Tomáš Becket	arcibiskup z Canterbury	Reginald Fitzurse, William de Tracy, Hugh de Morville a Richard Brito	Canterbury
1172	Vitale II. Michele	38. dóže benátský	Marco Casolo	Benátky
1183	Alexios II. Komnenos	Východořímský císař	Stephanos Hagiochristophorites, Konstantinus Tripsychos a Theodorus Dadibrenos
1192	Konrád z Montferratu	Jeruzalémský král		Týros

Od 13. do 15. století

Rok	Oběť	Postavení	Pachatel	Místo
1204	Alexios IV. Angelos	Východořímský císař
1208	Pierre de Castelnau	Papežský legát	Raimond VI. z Toulouse	Saint-Gilles
1208	Filip Švábský	římskoněmecký král	Ota VIII. z Wittelsbachu	Bamberk
1214	Albert Jeruzalémský	Patriarcha jeruzalémský		Akko
1231	Ludvík I. Bavorský (1173–1231)	vévoda bavorský a falckrabě rýnský		Kelheim
1249	Fridrich II. Štaufský	římskoněmecký císař
1250	Turan Šáh	Ajjúbovský sultán	Bajbars, Faris ad-Din Aktay a další	Fariskur
1250	Erik IV. Dánský	dánský král	Abel Dánský (strůjce)	Missunde
1306	Václav III.	král český a polský	Konrád z Botenštejna (údajně)	Olomouc
1308	Albrecht I. Habsburský	římskoněmecký král	Jan Habsburský	Königsfelden
1363	Simone Boccanegra	Janovský dóže		Janov
1369	Petr I. Kastilský	král Kastilie a Leónu	Jindřich II. Kastilský	Montiel
1386	Karel III. Neapolský	neapolský král	Blažej Forgáč	Visegrád
1407	Ludvík z Valois	Vévoda orleánský	Raoulet d'Anquetonville	Rue Vieille-du-Temple, Paříž
1419	Jan I. Burgundský	Burgundský hrabě	Tanneguy du Chastel a Jean Louvet	Most přes Yonne u Montereau
1437	Jakub I. Skotský	Skotský král	Walter Stewart a další	Perth
1478	Giuliano I. de’ Medici	regent Florencie	Francesco de Pazzi a Bernardo Baroncelli	Florencie

Raný novověk

16. století

Rok	Oběť	Postavení	Pachatel	Místo
1541	Francisco Pizarro	španělský conquistador	Diego de Almagro	Lima
1544	Manco Cápac II.	vládce Inků		Vilcabamba
1567	Jindřich Stuart, lord Darnley	král manžel skotský	James Hepburn (člověk v pozadí)	Edinburgh
1572	Gaspard de Coligny, hrabě z Coligny	vůdce hugenotů ve Francii	skupina katolíků vedená jistým Charlesem Danowitzem	Paříž
1584	Vilém I. Oranžský	Kníže Oranžský	Balthasar Gérard	Delft
1586	Alžběta I.	Anglická královna	Anthony Babington, John Ballard a další spiklenci
1588	Jindřich I. de Guise	Vévoda de Guise		Blois
1589	Jindřich III. Francouzský	francouzský král	Jacques Clément	Saint-Cloud

17. století

Rok	Oběť	Postavení	Pachatel	Místo	Popis
1605	Jakub I. Stuart	anglický král	Guy Fawkes	Londýn	Spiknutí střelného prachu
1610	Jindřich IV. Francouzský	francouzský král	François Ravaillac	Paříž
1628	George Villiers	1. vévoda z Buckinghamu	John Felton	Portsmouth
1634	Albrecht z Valdštejna	vrchní velitel císařské armády během třicetileté války	Walter Deveroux	Cheb	Atentát na Albrechta z Valdštejna
1657	Oliver Cromwell	Lord protektor Anglie, Skotska a Irska	Miles Sindercombe	Londýn

18. století

Rok	Oběť	Postavení	Pachatel	Místo	Popis
1757	Ludvík XV.	francouzský král	Robert François Damiens	Paříž	neúspěšný atentát
1762	Petr III. Ruský	Ruský car	Alexej Grigorjevič Orlov	Petrohrad
1792	Gustav III. Švédský	švédský král	Johann Jakob Anckarström	Stockholm
1793	Jean Paul Marat	francouzský revolucionář	Charlotta Cordayová	Paříž
1800	Jean-Baptiste Kléber	francouzský generál	Suleiman al-Halabi	Káhira
1800	Napoleon Bonaparte		Joseph Picot de Limoëlan, Pierre Robinault de Saint-Régeant a François-Joseph Carbon	Paříž	Atentát na Napoleona Bonaparta (neúspěšný atentát)

19. století

Do roku 1850

Rok	Oběť	Postavení	Pachatel	Místo	Popis
1801	Pavel I. Ruský	Ruský car	Platon Alexandrovič Zubov a Peter Ludwig von der Pahlen	Petrohrad
1806	Jean-Jacques Dessalines	haitský císař	Henri Christophe (člověk v pozadí)	Pont-Rouge
1809	Napoleon Bonaparte	francouzský císař	Friedrich Stapß	Vídeň	neúspěšný atentát
1812	Spencer Perceval	britský premiér	John Bellingham	Londýn
1828	Šaka	král Zulů	Dingane	KwaDukuza
1831	Joannis Kapodistrias	Řecký prezident	Konstantinos a Georgios Mavromichalis	Nafplio
1832	Ferdinand I. Dobrotivý	rakouský následník trůnu	Franz Reindl	Baden	neúspěšný atentát
1835	Ludvík Filip	francouzský král	Joseph Fieschi	Paříž	neúspěšný atentát
1840	Dingane	král Zulů	Zulu Nyawo, Sambane a Nondawana	Lebomboberge
1840	Victoria	britská královna	Edward Oxford	Londýn
1842	Victoria	britská královna	John Francis	Londýn
1844	Joseph Smith	zakladatel Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů		Carthage
1844	Fridrich Vilém IV.	Pruský král	Heinrich Ludwig Tschech	Berlín	Neúspěšný atentát
1848	Pellegrino Rossi	papežský premiér	Santo Constantini	Řím
1849	Mariano Rivera Paz	prezident Guatemaly	Roberto Reyes a Agustín Pérez	Sampaquisoy
1850	Fridrich Vilém IV.	pruský král	Max Sefeloge	Berlín	Král postřelen do ramene^[1]

Po roce 1850

Rok	Oběť	Postavení	Pachatel	Místo	Popis
1852	Isabela II. Španělská	Španělská královna	Martin Merino y Gomez	Madrid	neúspěšný atentát
1853	František Josef I.	Rakouský císař	János Libényi	Vídeň	Atentát na Františka Josefa I. (neúspěšný)
1855	Napoleon III.	francouzský císař	Giovanni Pianori	Paříž	neúspěšný atentát
1855	Napoleon III.	francouzský císař	Edouard Bellemare	Paříž	neúspěšný atentát
1856	Isabela II. Španělská	královna španělská	Ramón Fuentes y Gómez	Madrid	neúspěšný atentát
1856	Ferdinand II. Neapolsko-Sicilský	král obojí Sicílie	Agesilao Milano	Neapol	neúspěšný atentát
1858	Napoleon III.	císař francouzský	Felice Orsini, Simon Francis Bernard, Thomas Allsop, Carlo di Rudio, Giuseppe Andrea Pieri a další	Paris	Neúspěšný atentát
1860	Naosuke Ii	Tairō během Šógunátu Tokugawa v Japonsku	Džisaemon Arimura	Edo
1861	Vilém I. Pruský	Pruský král	Oskar Becker	Baden-Baden	neúspěšný atentát
1863	Konstantin Nikolajevič Romanov	ruský velkokníže a místokrál polský		Varšava	Neúspěšný atentát
1865	Abraham Lincoln	Prezident Spojených států amerických	John Wilkes Booth	Washington, D.C.
1866	Alexandr II. Nikolajevič	ruský car	Dmitrij Vladimirovič Karakosov	Petrohrad	neúspěšný atentát
1866	Otto von Bismarck	pruský premiér	Ferdinand Cohen-Blind	Berlín	neúspěšný atentát
1867	Alexandr II. Nikolajevič	ruský car		Paříž	Neúspěšný atentát
1870	Juan Prim i Prats	Španělský ministerský předseda	José Paúl y Angulo (osoba v pozadí)	Madrid
1868	Alfréd Sasko-Kobursko-Gothajský	Druhý syn královny Viktorie.	Henry James O'Farrell	Clontarf	Neúspěšný atentát
1868	Michal Obrenović III.	kníže srbský		Topčider
1872	Lord Mayo	britský místokrál v Indii		Andamany
1872	Amadeus I. Španělský	král španělský			Neúspěšný atentát
1874	Otto von Bismarck	Německá říšský kancléř	Eduard Kullmann	Bad Kissingen
1875	Gabriel García Moreno	ekvádorský prezident	Faustino Rayo a další	Quito
1878	Fjodor Trepov	guvernér Petrohradu	Věra Zasuličová	Petrohrad
1878	Vilém I. Pruský	Německý císař	Max Hödel	Berlín	Neúspěšný atentát
1878	Vilém I. Pruský	německý císař	Karl Eduard Nobiling	Berlín
1878	Nikolaj Vladimirovič Mezencov	šéf ochranky	Sergej Kravčinskij	Petrohrad
1878	Alfons XII.	Král španělský		Madrid	neúspěšný atentát
1878	Umberto I.	italský král	Giovanni Passannante	Neapol	Neúspěšný atentát
1879	Alexandr II. Nikolajevič	Ruský car	Alexandr Konstantinovič Solovjov	Petrohrad	Neúspěšný atentát
1879	Alexandr II. Nikolajevič	Ruský car		Moskva	Neúspěšný atentát
1880	Alexandr II. Nikolajevič	Ruský car		Petrohrad	Neúspěšný atentát
1881	Alexandr II. Nikolajevič	Ruský car	Nikolaj Rysakov a další	Petrohrad	Atentát na Alexandra II.
1881	James A. Garfield	Prezident Spojených států amerických	Charles J. Guiteau	Washington, D.C.
1882	Lord Frederick Cavendish	Britský ministr pro Irsko		Dublin	6. května 1882 zabit irskými nacionalisty
1883	Vilém I. Pruský	německý císař	August Reinsdorf		Neúspěšný atentát
1887	Alexandr III. Alexandrovič	ruský car	Alexandr Uljanov a další	Petrohrad	V roce 1887 připravila skupina Narodnaja volja vedená Leninovým bratrem Alexandrem Uljanovem a Józefem Piłsudským atentát na Alexandra III. Spiknutí bylo odhaleno a jeho účastníci museli opustit zemi
1891	Mikuláš II. Alexandrovič	ruský carevič	Tsuda Sanzō	Ócu	Japonský policista se pokusil careviče probodnut mečem.
1894	Marie François Sadi Carnot	Francouzský prezident	Sante Geronimo Caserio	Lyon
1896	Naser al-Din Schah	perský šách	Mirza Reza Kermani	Teherán
1897	Antonio Cánovas del Castillo	španělský ministerský předseda	Michele Angiolillo	Mondragón
1898	José María Reina Barrios	prezident Guatemaly	Edgar Zollinger	Ciudad de Guatemala
1898	Alžběta Bavorská (císařovna Sissi)	císařovna rakouská	Luigi Lucheni	Ženeva
1900	Umberto I.	italský král	Gaetano Bresci	Monza
1900	Vilém II. Pruský	německý císař	Selma Schnapka	Vratislav	Neúspěšný atentát

20. století

Od roku 1900

Rok	Oběť	Postavení	Pachatel	Místo	Popis
1901	Vilém II. Pruský	Německý císař	Diedrich Weiland	Brémy	Neúspěšný atentát
1901	William McKinley	Prezident Spojených států amerických	Leon Czolgosz	Buffalo
1903	Alexandr I. Obrenović a Draga Mašínová-Obrenovićová	srbský král a královna	Dragutin Dimitrijević a další důstojníci	Bělehrad	Zavraždění srbské královské rodiny
1904	Nikolaj Ivanovič Bobrikov	guvernér finského velkoknížectví	Eugen Schauman	Helsinky
1904	Vjačeslav von Pleve	ruský ministr vnitra	Jegor S. Sosonow, Ivan Kaljajev a další	Petrohrad
1905	Sergej Alexandrovič Romanov	ruský velkokníže	Ivan Kaljajev	Moskva
1905	Abdulhamid II.	Osmanský sultán	Zareh	Istanbul	Arménská revoluční federace nastražila na sultána bombu, která zabila 26 lidí. Sultán vyvázl.
1906	Alfons XIII. a Viktorie z Battenbergu	král a královna španělska	Mateu Morral Roca	Madrid
1907	Manuel Lisandro Barillas Bercián	Prezident Guatemaly	Florencio Reyes Morales a Bernardo Mora	Ciudad de México
1908	Karel I. Portugalský, Ludvík Filip Portugalský a další členové královské rodiny	Král a korunní princ Portugalska	Alfredo Costa a Manuel Buiça	Lisabon	republikánský atentát
1909	Hirobumi Itó	generální guvernér korejského protektorátu	An Chung-gun	Charbin

Po roce 1910

Rok	Oběť	Postavení	Pachatel	Místo	Popis
1911	Pjotr Stolypin	ruský ministerský předseda	Dmitrij Bogrov	Kyjev
1912	Theodore Roosevelt	Prezident Spojených států amerických	John Schrank		Neúspěšný atentát
1912	José Canalejas Méndez	španělský premiér	Manuel Pardiñas Serrano
1913	Franz Schuhmeier	rakouský politik	Paul Kunschak	Vídeň
1913	Jiří I. Řecký	řecký král	Alexander Schinas	Soluň	Ráno 18. března 1913 vyšel Jiří z domu svého syna, doprovázen pouze jedním důstojníkem, aby se jako obvykle vrátil pěšky, procházkou do královského paláce. Tam byl postřelen anarchistou Alexandrosem Schinasem. Zemřel dva měsíce před padesátým výročím svého nástupu na trůn, v době, kdy plánoval stáhnout se z veřejného života a chystal se k abdikaci ve prospěch svého syna Konstantina.
1914	Gaston Calmette	šéfredaktor novin „Le Figaro“	Henriette Caillaux	Paříž
1914	František Ferdinand d'Este a jeho žena Žofie Chotková	následník trůnu Rakouska-Uherska	Gavrilo Princip	Sarajevo	Atentát na Františka Ferdinanda d'Este, arcivévodu a následníka rakousko-uherského trůnu, byl spáchán 28. června 1914 v Sarajevu, hlavním městě Bosny a Hercegoviny. Během vojenské přehlídky byl arcivévoda František Ferdinand napaden skupinou šesti atentátníků, jejichž vůdcem byl Danilo Ilić. František Ferdinand d'Este a jeho choť, Žofie Chotková, byli po předchozím nezdařeném bombovém útoku na kolonu vozů poté na jiném místě zastřeleni srbským nacionalistou Gavrilo Principem.
1916	Grigorij Jefimovič Rasputin	ruský mystik	Kinia Gussowa	Pokrowskoje	Neúspěšný atentát
1914	Jean Jaurès	francouzský pacifistický politik	Raoul Villain	Paříž
1916	Karl von Stürgkh	ministerský předseda Rakouska-Uherska	Friedrich Adler	Vídeň
1916	Grigorij Jefimovič Rasputin	ruský mystik	Felix Felixovič Jusupov, Vladimir Mitrofanovič Puriškevič, Dimitrij Pavlovič Romanov	Petrohrad
1919	Karel Kramář	Předseda vlády Československa	Alois Šťastný, český anarchista, syn senátora Ferdinanda Šťastného	Praha	Pokus o zastřelení premiéra nevyšel, když se střela zachytila v premiérově zimníku.
1918	Moisej Markovič Goldštejn	ruský revolucionář	Grigorij Semjonov	Petrohrad
1918	Wilhelm von Mirbach-Harff	německý diplomat	Jakov Blumkin a Nikolaj Andrejev	Moskva	Dne 6. července 1918 byl Wilhelm von Mirbach zastřelen v budově německého velvyslanectví v Moskvě Jakovem Blumkinem a Nikolajem Andrejevem. Cílem atentátu na Mirbacha bylo revidování Brest-Litevské mírové smlouvy podepsané s Německou říší. Současně byl znamením připravovaných protivládních povstání v Moskvě a v jiných dalších ruských městech.
1918	Hermann von Eichhorn	německý polní maršál	socialisté	Kyjev
1918	Mojsej Urickij	ruský revolucionář	Leonid Kannegiesser	Petrohrad
1918	Vladimir Iljič Lenin	předseda rady lidových komisařů RSFSR	Fanny Kaplan	Moskva	Dne 30. srpna 1918 byl zastřelen náčelník Petrohradské Čeky Mojsej Urickij. Lenin se o této události dozvěděl v Michelsonově továrně, kde měl proslov. Poté došel k autu, kde ho obklopil hlouček žen. V tu chvíli třeskly tři výstřely. Lenin byl zasažen do klíční kosti a zčásti do plíce. Atentátnicí byla členka strany Eserů Fanny Kaplanová. Incidenty se staly záminkou k rozpoutání rudého teroru.
1919	Karl Liebknecht a Rosa Luxemburgová	Zakladatelé KPD	Horst von Pflugk-Harttung, Heinrich Stiege, Ulrich von Ritgen, Rudolf Liepmann a Hermann Souchon	Berlín
1919	Kurt Eisner	Ministerský předseda svobodného státu Bavorsko	Anton von Arco auf Valley	Mnichov
1919	Emiliano Zapata	mexický revolucionář	Jesús Guajardo	Chinameca
1919	Hugo Haase	předseda USPD	Johann Voß	Berlín

Po roce 1920

Rok	Oběť	Postavení	Pachatel	Místo	Popis
1921	Talat Paša	turecký politik	Soghomon Tehlirian	Berlín	Operace Nemesis: 15. března 1921 byl bývalý velkovezír a turecký ministr vnitra Talaat Paša, který pobýval v německém exilu, zavražděn u svého domova v Berlíně. Pachatelem byl arménský student Soghomon Tehlirian. Motivem k vraždě byla Talaatova odpovědnost za genocidu Arménů.
1921	Sid Hatfield a Ed Chambers	policejní náčelník a jeho zástupce	soukromí detektivové z Baldwin–Felts Detective Agency	McDowell County Courthouse, Západní Virginie	1. srpna 1921 detektivové z agentury Baldwin–Felts zastřelili před budovou soudu v McDowell County v Západní Virginii, Sida Hatfielda, policejního náčelníka z města Matewan, který byl známí svou spolupráci s hornickými odbory. Jeho smrt vedla k největšímu hornickému povstání v dějinách Spojených států známému jako bitva o Blair Mountain.^[2]
1921	Hara Takaši	premiér Japonska	důstojník Japonského císařského námořnictva	Tokio
1922	Walther Rathenau	německý ministr zahraničí	Erwin Kern a Hermann Fischer	Berlín	Dne 24. června 1922 byl zastřelen Erwinem Kernem a Hermannem Fischerem, členy radikální pravicové organizace Consul, říšský ministr zahraničí Walther Rathenau.
1922	Džamal Paša	ministr námořnictva Osmanské říše	Stepan Dzagigjan	Tbilisi, Gruzínská SSR	Operace Nemesis: Džamal Paša byl zavražděn 21. července 1922 v gruzínském Tbilisi Arménem Stepanem Dzagigjanem a dvěma jeho komplici Bedrosem Der Bogosjanem a Artašesem Kevorkianem. Stalo se tak během Džamalovy pracovní cesty z Berlína do afghánského Kábulu.
1922	Michael Collins	irský aktivista za nezávislost, předseda vlády Svobodné irského státu	Dennis O’Neill	Béal na mBláth, Cork, Svobodný irský stát	Michael Collins byl zabit při přepadení jeho ozbrojené kolony během irské občanské války v irském hrabství Cork.
1922	Gabriel Narutowicz	Prezident Polska	Eligiusz Niewiadomski	Varšava
1923	Alois Rašín	československý Ministr financí	Josef Šoupal	Praha	5. ledna 1923 ráno byl Alois Rašín u svého bydliště v Žitné ulici střelen do zad. Pachatelem atentátu byl devatenáctiletý anarchokomunista Josef Šoupal, který si za tento čin odpykal 18 let vězení. Rašínův zdravotní stav byl podle lékařů beznadějný – kulka ho zasáhla do jedenáctého obratle, v němž uvízla. Poranění míchy způsobilo úplné ochrnutí dolních končetin a těžké poruchy střev a močového měchýře; po šesti týdnech utrpení došlo k infekci mozkomíšního moku, k bakteriální sněti a sepsi. 18. února ráno Rašín zemřel.
1923	Rajko Daskalov	bulharský velvyslanec	Jordan Ciconkov	Praha	26. srpna byl v Holečkově ulici v Praze zastřelen bulharský politik Rajko Daskalov, vůdce exilové vlády.
1923	Juan Soldevilla y Romero	Zaragozi arcibiskup	Los Solidarios (Buenaventura Durruti, Francisco Ascaso, Gregorio Jover a další)	Zaragoza	Útok byl odplatou za roli církve a zejména arcibiskupa v potlačení CNT a financování skupin Pistolero proti stávkujícím dělníkům. Nepřímým důsledkem atentátu bylo o několik měsíců později zřízení diktatury Miguela Primo de Rivery
1923	Pancho Villa	mexický revolucionář	Jesus Salas Barrazas a další	Parral	V pozadí stál pravděpodobně Álvaro Obregón.
1924	Ignaz Seipel	rakouský spolkový kancléř	Karl Jaworek	Vídeň	Neúspěšný atentát
1925	Hugo Bettauer	spisovatel	Otto Rothstock	Vídeň	Zabit příslušníkem nacistické strany za „šíření nemorálnosti“.
1926	Benito Mussolini	italský diktátor	Gino Lucetti	Řím	Neúspěšný atentát
1926	Benito Mussolini	italský diktátor	Anteo Zamboni	Bologna	Neúspěšný atentát
1928	Čang Cuo-lin	čínský generál severní armády a velitel Mandžuska	Kômoto Daisaku		Úspěšný bombový útok na vlak.
1928	Álvaro Obregón	mexický prezident	José de León Toral	Ciudad de México	Zavražděn mladým seminaristou odmítajícím Obregonóvu proticírkevní politiku.

Po roce 1930

Rok	Oběť	Postavení	Pachatel	Místo	Popis
1930	Horst Wessel	vůdce SA	Albrecht Höhler	Berlín	zabit 14. ledna 1930, stal se nacistickým mučedníkem.
1930	Osači Hamaguči	japonský premiér	neznámý pravicový extremista	Tokio
1932	Paul Doumer	francouzský prezident	Pavel Gorgulov	Paříž	6. května 1932 byl francouzský prezident zastřelen ruským pravicovým aktivistou.
1933	Theodor Lessing	německý spisovatel	Rudolf Max Eckert, Rudolf Zischka a Karl Hönl	Mariánské Lázně	30. srpna 1933 zastřelen nacionalistickým gangem v Mariánských Lázných. „První oběť fašismu v ČSR.“
1933	Antonín Čermák	Starosta Chicaga	Giuseppe Zangara	Miami	15. února 1933 doprovázel zvoleného prezidenta Franklina D. Roosevelta během návštěvy Miami na Floridě. Při veřejném projevu se jistý Giuseppe Zangara, stavební dělník italského původu, Roosevelta pokusil zastřelit. Ani jedna ze šesti střel nadcházejícího prezidenta nezasáhla, zraněno však bylo pět okolostojících, nejhůře z nich právě Antonín Čermák, který o necelé tři týdny později na následky průstřelu krajiny břišní zemřel. Tradují se jeho slova k Rooseveltovi během převozu do nemocnice: „Jsem rád, že jsem to byl já a ne vy, pane prezidente.“ Čermák byl pohřben na Českém národním hřbitově.
1933	Muhammad Nádir Šáh	Král Afghánistánu	Abdul Khaliq Hazara	Kábul	8. listopadu 1933 byl zavražděn afghánský král Muhammad Nádir Šáh.
1934	Augusto César Sandino	vůdce antiamerického povstání	příslušník nikaragujské národní gardy	Managua	21. února 1934 se Augusto César Sandino vracel s několika svými společníky (včetně svého otce a bratra) z jednání s prezidentem, u hlavní brány prezidentského paláce jeho auto obklíčil oddíl Národní Gardy. Donutili je vystoupit a ještě té noci je na Somozův příkaz za městem popravili. Následující den Národní garda zaútočila na tábor Sandinovy armády a většinu jejích členů zabila.
1934	Bronisław Pieracki	polský ministr vnitra	Hryhorij Macejko (Maciejko)	Varšava
1934	Engelbert Dollfuß	rakouský spolkový kancléř	Otto Planetta	Vídeň	Dne 25. července 1934 vnikla skupina osmi rakouských nacistů do budovy kancléřství a po delší honičce, kdy kancléře honili po různých kancelářích, ho dostihli a zezadu postřelili. Zraněného Dollfuße donesli do jedné z kanceláří a položili ho na pohovku. Ležel v ní skoro čtyři hodiny a smrtelně krvácel.
1934	Alexandr I. Karađorđević	Král Jugoslávie	Vlado Černozemski	Marseille	9. října 1934 byl jugoslávský král Alexandr I. během státní návštěvy Francie zabit. Při incidentu byl zbloudilou kulkou zabit i tehdejší francouzský ministr zahraničí Louis Barthou. Králův vrah, bulharský revolucionář Vlado Černozemski (rozený Veličko Dimitrov Kerin) byl zabit na místě činu.
1934	Sergej Mironovič Kirov	sovětský politik	Leonid Vasiljevič Nikolajev	Leningrad	1. prosince 1934 byl zavražděn Leonidem Nikolajevem ve Smolném institutu v Leningradě. Kirov přišel do práce a nechal svého bodyguarda několik schodů za sebou, vycházel nahoru po schodech, kde měli bolševičtí aparátčíci své kanceláře. Nikolajev vyšel z koupelny, následoval Kirova po chodbě a střelil ho zezadu do krku. Jeho smrt poskytla Stalinovi záminku k zahájení brutální vnitrostranické čistky. Všeobecně se předpokládá, že jeho vražda nebyla součástí žádného Trockého spiknutí, o kterém Stalin mluvil a které nikdy neexistovalo. Naopak se spekuluje, že mohl být zavražděn na Stalinův rozkaz, byť důkazy pro toto tvrzení chybí. Zadržený atentátník Leonid Nikolajev měl totiž podezřelé styky s GPU.
1935	Huey Long	americký senátor	Carl Austin Weiss	Baton Rouge	8. září 1935 byl senátor a guvernér státu Louisiany Huey Long zastřelen doktorem Carlem Austinem Weissem.
1936	Wilhelm Gustloff	Zakladatel NSDAP ve Švýcarsku	David Frankfurter	Davos	4. února 1936 jej čtyřmi ranami z revolveru zabil židovský student medicíny David Frankfurter. Nacistická propaganda Gustloffa využila jako mučedníka. Ve Schwerinu mu byl uspořádán státní pohřeb, kterého se zúčastnili i Adolf Hitler a Joseph Goebbels.
1936	Moritz Schlick	Profesor Vídeňské univerzity	Hans Nelböck	Vídeň
1936	Eduard VIII.	Britský král	Jerome Bannigan	Londýn	Neúspěšný atentát.
1938	Ernst vom Rath	německý diplomat	Herschel Grynszpan	Paříž	7. listopadu 1938 na Ernsta vom Ratha spáchal atentát židovský mladík Herschel Grynszpan a o dva dny později na následky střelného poranění Ernst vom Rath zemřel. Jeho smrt byla bezprostřední příčinou takzvané Křišťálové noci.
1939	Adolf Hitler	německý diktátor	Georg Elser	Mnichov	Atentát na Hitlera z 8. listopadu 1939

Po roce 1940

Rok	Oběť	Postavení	Pachatel	Místo	Popis
1940	Lev Davidovič Trockij	člen Komunistické strany Sovětského svazu	Ramón Mercader	Coyoacán	20. srpna 1940, byl Lev Davidovič Trockij při atentátu těžce zraněn (úderem horolezeckým cepínem do hlavy) španělským komunistou Ramónem Mercaderem, tč. agentem NKVD, vydávajícím se za kanadského občana levicového smýšlení. Na následky vražedného útoku Trockij následujícího dne zemřel. Mercaderovi vyměřil mexický soud nejtěžší trest, dvacet let žaláře
1942	Reinhard Heydrich	Šéf RSHA a zastupující říšský protektor	Jan Kubiš a Jozef Gabčík	Libeň	Dne 27. května 1942 při jeho cestě z Panenských Břežan do kanceláře na Pražském hradě na něj v Praze-Libni provedli atentát českoslovenští parašutisté vycvičení britskou SOE. Zprvu jeho zranění nevypadala vážně, dokonce se pokoušel pronásledovat atentátníky. Po operaci v nemocnici Na Bulovce se úspěšně zotavoval, pak se však objevily nečekané komplikace, na jejichž následky zemřel (v té době nebyla k dispozici antibiotika) – jednalo se pravděpodobně o otravu krve z vnitřního poranění sleziny, existují však také spekulace o úmyslném nakažení.
1943	Wilhelm Kube	generální komisař SS	Jelena Mazanik	Minsk	Zabit časovanou bombou ve své posteli.
1943	Isoroku Jamamoto	japonský admirál	Americké letectvo		Operace Vengeance
1944	Franz Kutschera	Vyšší důstojník SS	Bronisław Pietraszewicz, Stanisław Huskowski a Michał Issajewicz	Varšava	1. února 1944 byl usmrcen příslušníky Szare Szeregi na cestě do své kanceláře.
1944	Adolf Hitler	Německý diktátor	Claus Schenk von Stauffenberg	Vlčí doupě	Atentát na Hitlera z 20. července 1944
1944	Lord Moyne	Britský ministr pro blízký východ	Eliahu Hakim a Eliahu Bet-Zuri členové Lechi	Káhira	6. listopadu 1944 byl britský ministr pro blízký východ zabit příslušníky sionistické organizace Lechi.
1945	August Gölzer	SS-Hauptsturmführer	Alois Bauer a Vladimír Blažka, příslušníci odbojové skupiny Předvoj	Brno	Vladimír Blažka zastřelili účetního SS Augusta Gölzera. Ten později zemřel v nemocnici. Alois Bauer a Vladimír Blažka byli dopadeni a popraveni v Kounicových kolejích.^[3]
1947	Karol Świerczewski	polský ministr obrany	Příslušníci UPA	Jabłonki
1947	Aun Schan	vládce Barmy		Rangún
1947	Petr Zenkl, Jan Masaryk, Prokop Drtina	ministři v první vládě Klementa Gottwalda		Praha	Krčmaňská aféra propukla, poté co byly ministrů Petru Zenklovi, Janu Masarykovi, Prokopu Drtinovi odeslány balíčky s trhavinou. Nástražná výbušná zařízení byla objevena a nikdo nebyl zraněn.^[4]^[5]^[6]
1948	Mahátma Gándhí	Indický aktivista za nezávislost	Nathuram Gódsé	Nové Dillí	Am 30. ledna 1948 byl zastřelen hinduistickým nacionalistou Nathuramem Gódsém.
1948	Folke Bernadotte	švédský diplomat	Lechi	Jeruzalém	17. září 1948 poté co byl jeho návrh odmítnut, Bernadotte cestoval společně se svým doprovodem do západního Jeruzaléma. Poblíž budovy YMCA v západním Jeruzalémě jim cestu přehradil jeep s muži oblečenými do izraelských armádních uniforem. Jeden z ozbrojených mužů, Jehošua Kohen, seskočil z jeepu, prostrčil oknem Bernadotteho vozu samopal MP40 a vypálil dovnitř dlouhou dávku. Bernadotte a jeho pobočník, plukovník André Serot, byli na místě mrtvi.^[7]
1949	Muhammad Rezá Pahlaví	Íránský šách	Nasser Fakhr Araï	Teherán	Neúspěšný atentát.

Po roce 1950

Rok	Oběť	Postavení	Pachatel	Místo	Popis
1951	Haj Ali Razmara	íránský premiér	Khalil Tahmasbi	Teherán
1951	Abdalláh I.	jordánský král	Mustafa Shukri Usho	Jeruzalém	20. července 1951 navštívil spolu se svým vnukem Husajnem mešitu Al-Aksá v Jeruzalémě. Na krále zde atentátník z klanu al-Husajní vypálil 3 rány a král zemřel. Králův vnuk, pozdější král Husejn I., který stál vedle něj, byl také zraněn, ale život mu zachránila medaile, co měl na hrudi. Když se Husajn I. stal králem, tento atentát ho tak ovlivnil, že nechtěl přistoupit na mírové rozhovory s Izraelem, aby se předešlo podobným událostem.
1951	Líákat Alí Chán	premiér Pákistánu	Syed Azbar Khan	Rávalpindí
1952	Konrad Adenauer	spolkový kancléř	Jakob Farshtej, Elieser Sudit a Josef Kronstein		Neúspěšný atentát
1955	Matúš Černák	slovenský nacionalistický politik v exilu	československá rozvědka	Mnichov	V úterý 5. července 1955 dostal Matúš Černák zprávu z pošty o vyzvednutí doporučené zásilky. Při vyzvednutí v 14:57 zásilka na poště za jeho účasti explodovala. Zemřel on a další dva náhodní zákazníci.^[8]
1956	Anastasio Somoza García	prezident nikarugui	Rigoberto López Pérez	León
1957	Rudolf Kastner	kandidát strany Mapei do Knesetu		Tel Aviv	3. března 1957 byl na Kastnera spáchán atentát. Pachatelem byl Ze'ev Eckstein, napojený na bývalé příslušníky předstátní radikální organizace Lechi.^[9] O dvanáct dní později na následky zranění zemřel.
1957	Carlos Castillo Armas	Prezident Guatemaly	Romeo Vásquez Sánchez	Guatemala City
1959	S. W. R. D. Bandaranaike	Premiér Cejlonu	Talduwa Somarans Thero	Kolombo

Po roce 1960

Rok	Oběť	Postavení	Pachatel	Místo	Popis
1960	Inedžiró Asanuma	Předseda Socialistické strany Japonska	Otoja Jamaguči	Tokio	Zabit 17letým nacionalistou pomocí Wakizaši.
1960	Rómulo Ernesto Betancourt Bello	venezuelský prezident	agent Dominikánské výzvědné služby	Caracas
1961	Patrice Lumumba	premiér Demokratické republiky Kongo	Moïse Tschombé (pravděpodobný pachatel)	Katanga
1961	Rafael Trujillo	dominikánský diktátor	Luis Amiama Tió, Pedro Livio Cedeño Herrera, Antonio de la Maza Vásquez, Luis Salvador Estrella Sadhalá, Amado García Guerrero, Antonio Imbert Barrera, Roberto Rafael Pastoriza Neret a Huáscar Antonio Tejeda Pimentel	Santo Domingo
1962	Charles de Gaulle	Francouzský prezident	Jean-Marie Bastien-Thiry a další příslušníci OAS	Petit-Clamart	Spiknutí odhaleno a spiklenci byli popraveni.
1963	Medgar Evers	americký aktivista z Hnutí za občanská práva	Byron De La Beckwith	Jackson, Mississippi
1963	John F. Kennedy	Prezident Spojených států amerických	Lee Harvey Oswald (pravděpodobný pachatel)	Dallas	Atentát na Johna Fitzgeralda Kennedyho
1963	Lee Harvey Oswald	pravděpodobný atentátu na Kennedyho	Jack Ruby	Dallas
1965	Hassan Ali Mansour	Premiér Íránu	Mohammad Bokharaii	Teherán
1965	Malcolm X	americký aktivista z Hnutí za občanská práva	Thomas Hagan, Norman Butler a Thomas Johnson	Manhattan	Atentát na Malcolma X
1965	Herberts Cukurs	Příslušník Litevské pomocné policie, komanda Arajs.	Mosad	Montevideo	likvidace válečného zločince a organizátora holokaustu.^[10]
1965	Muhammad Rezá Pahlaví	íránský šách	Reza Schams Abadi	Teherán	Neúspěšný atentát
1966	Hendrik Frensch Verwoerd	Premiér Jihoafrické republiky	Demitrios Tsafendas	Kapské Město
1968	Pak Čong-hui	Jihokorejský prezident	severokorejské vojenské komando	Soul	Nájezd na Modrý dům byl prozrazen a severokorejské komando zničeno Jihokorejskou armádou.
1968	Martin Luther King	aktivista Hnutí za občanská práva	James Earl Ray	Memphis	Atentát na Martina Luthera Kinga
1968	Rudi Dutschke	německý marxistický studentský vůdce	Josef Bachmann	Berlín
1968	Robert F. Kennedy	americký senátor	Sirhan Bishara Sirhan	Los Angeles	Atentát na Roberta Francise Kennedyho
1968	Andy Warhol	americký umělec	Valerie Solanasová	New York

Po roce 1970

Rok	Oběť	Postavení	Pachatel	Místo	Popis
1970	Pavel VI.	Papež	Benjamín Mendoza y Amor Flores	Manila	Papež byl lehce zraněn při útoku muže ozbrojeného nožem.
1972	George Wallace	Guvernér státu Alabama	Arthur Bremer	Laurel	V květnu 1972 byl George Wallace postřelen útok přežil.
1972	Šajch Abeid Amani Karume	viceprezident Tanzanie		Zanzibar	7. dubna 1972 byl bývalý prezident Lidové republiky Zanzibar a od sjednocení s Tanganikou viceprezident Tanzanie Šajch Abaid Amani Karume zastřelen třemi atentátníky.
1973	Muhammad Budia	vedoucí organizace Lidové fronty pro osvobození Palestiny, ředitel alžírského Národního divadla, heres a krajně levicový revolucionář	Příslušníci Mossadu	Paříž	28. června 1973 nastoupil do svého vozu v pařížské rue des Fosses Saint-Bernard, následně poté došlo k výbuchu časované bomby
1973	Luis Carrero Blanco	španělský premiér	Příslušníci ETA	Madrid	20. prosince 1973 byl zabit bombou baskické separatistické organizace ETA.
1975	Fajsal bin Abd al-Azíz	Král Saúdské Arábie	Faisal ibn Musa'id	Rijád	Král Fajsal byl 25. března 1975 zavražděn svým synovcem Fajsalem ibn Musájdem. Šlo pravděpodobně o pomstu za smrt ibn Musájdova otce, který byl zastřelen na demonstraci proti zavedení televize v Saúdské Arábii. Fajsal ibn Musájd byl odsouzen k smrti a veřejně popraven. Na trůn pak nastoupil král Chálid.
1975	Gerald Ford	Prezident Spojených států amerických	Lynette Fromme	Sacramento	Dne 5. září 1975 se ve státě Kalifornie pokusila zabít následovnice Charlese Mansona Lynette Frommeová, zbraň však selhala a ochranka útočnici následně přemohla.
1975	Gerald Ford	Prezident Spojených států amerických	Sara Jane Moore	San Francisco	22. září 1975 se v San Francisku pokusila se o další atentát Sara Jane Mooraová, která dvakrát vystřelila, v davu lidí však minula.
1976	Christopher Ewart-Biggs	Vyslanec Spojeného království v Irsku	Příslušníci IRA	Sandyford
1977	Kamal Dschumblat	vůdce libanonských Drúzů		Baaqlin	16. března 1977 byl vůdce libanonských Drúzů Kamal Dschumblat zastřelen. Pachatel je neznámy.
1977	Marien Ngouabi	prezident Republiky Kongo		Brazzaville	Zastřelen 18. března 1977. Jako osoba odpovědná za jeho smrt označen Alphonse Massemba-Débat. Ten byl však v roce 1991 rehabilitován.
1977	Émile kardinál Biayenda	Arcibiskup z Brazzaville		Brazzaville	Unesen 22. března 1977 ze své rezidence skupinou vojáků a následně v noci na 23. března zabit.
1977	Abdulah Ahmed Hadžírí	ministerský předseda Jižního Jemenu	Zoharja Jusúf Akaša	Londýn	5. dubna 1977 byl zastřelen spolu s manželkou Fatimou, poté co nasedli do auta před hotelem.
1977	Siegfried Buback	německý Generální prokurátor	Christian Klar, Knut Folkerts a Brigitte Mohnhaupt	Karlsruhe	Zastřelen příslušníky Frakce Rudé armády spolu se svými dvěma členy ochranky
1977	Jürgen Ponto	Předseda Dresdner Bank	Susanne Albrecht, Brigitte Mohnhaupt a Christian Klar	Oberursel	Zastřelen 30. července 1977 během nepovedeného pokusu o únos.
1977	Hanns Martin Schleyer	předseda německého svazu zaměstnavatelů	Stefan Wisniewski a Rolf Heißler	Hem	V září 1977 unesli Hannse-Martina Schleyera, prezidenta Německého svazu zaměstnavatelů (bývalého esesáka, mj. spoluzodpovědného za arizaci protektorátního průmyslu), a požadovali propuštění vězněných členů RAF. Dne 18. října 1977 byl Hanns Martin Schleyer zavražděn.
1978	Larry Flynt	americký vydavatel	Joseph Paul Franklin	Lawrenceville	Dne 6. března 1978, byli on a jeho místní právník Gene Reeves, Jr. postřeleni odstřelovačem v blízkosti soudní budovy ve městě Lawrenceville, Gwinnett County, stát Georgie, kde se Flynt účastnil soudního přelíčení o obscénnosti. Následkem atentátu zůstal Larry Flynt s trvalým poškozením míchy částečně ochrnutý. Kvůli přetrvávajícím bolestem si vypěstoval závislost na analgetikách, při jednom z řady předávkování si způsobil cévní mozkovou příhodu, od té doby trpí dysartrií. O mnoho let později se k atentátu přiznal neonacistický sériový vrah Joseph Paul Franklin, důvodem měla být fotka mezirasového sexuálního styku publikovaná v Hustleru.
1978	Aldo Moro	předseda italské Křesťanskodemokratické strany	Mario Moretti	Řím	9. května 1978 byl zavražděn příslušníkem Rudých brigád poté, co italská vláda odmítla jednat o propuštění zadržených členů Rudých brigád.
1978	Georgi Markov	bulharský spisovatel a novinář	Francesco Giullino	Londýn	7. září 1978 odcházel do redakce BBC. Přišel na zastávku Waterloo Bridge ke skupině lidí. Náhle však ucítil v pravém lýtku štípnutí. Otočil se a spatřil neznámého člověka, který zvedal ze země svůj deštník. V mylném domnění, že ho bodl komár, štípnutí ignoroval a nastoupil do přijíždějícího autobusu. Tu noc se mu však udělalo zle, byl převezen do nemocnice, kde po třech dnech utrpení zemřel. Pitvou bylo zjištěno, že v pravém lýtku byla kovová kulka s 0,34 mm velkými otvory, o níž se předpokládá, že byla umístěna v deštníku, kterým jej neznámý muž bodl. Kulka obsahovala ricin. Předpokládá se že šlo o čin KGB
1978	Leo Ryan	americký kongresman	Larry Layton a další ozbrojenci	Port Kaituma, Guyana	Americký kongresman Leo Ryan byl zastřelen spolu se čtyřmi dalšími lidmi na přistávací ploše poblíž osady Jonestown v Guyaně, poté co přijel vyšetřovat aktivity sekty Chrám lidu vedené Jimem Jonesem. Vražda Larryho Laytona vedla Jonese k vydání rozkazu k masové sebevraždě všech členů sekty.
1978	George Moscone a Harvey Milk	zastupitel a starosta San Franciska	Dan White	San Francisco	Dne 27. listopadu 1978 byl Harvey Milk společně se starostou Georgem Mosconem zavražděn Danem Whitem, zastupitelem, který krátce předtím rezignoval a znovu žádal funkci zpět
1979	Louis Francis Albert Victor Nicholas Mountbatten, 1. hrabě Mountbatten z Barmy	britský velkoadmirál	Thomas McMahon	Sligo	27. srpna 1979 nastražil Thomas McMahon člen Prozatímní irské republikánské armády bombu na soukromé jachtě hraběte Mountbattena strýce Prince Philipa časovanou bombu. Atentát zabil hraběte Mountbattena, jeho vnuka a ještě další osobu. Atentátník Thomas MacMahon byl odsouzen k doživotnímu vězení.
1979	Pak Čong-hui	jihokorejský prezident	Kim Čä-gju	Soul	Nespokojenost s Pakovou vládou vyvrcholila mohutnými demonstracemi roku 1979, které organizovaly především studenti (tzv. Pu-Ma nepokoje). Na 400 lidí bylo zatčeno, nepokoje však neustávaly, demonstranti začali útočit na policejní stanice i sídla vládnoucí strany. Během vrcholných nepokojů byl Pak zavražděn šéfem tajné služby Kim Čä-gjuem.

Po roce 1980

Rok	Oběť	Postavení	Pachatel	Místo	Popis
1980	Óscar Romero	Arcibiskup ze San Salvadoru	Roberto D'Aubuisson a další	San Salvador	V březnu roku 1980 byl zastřelen, když sloužil mši v kapli nemocnice Boží Prozřetelnosti v San Salvadoru. Během jeho pohřbu, o šest dnů později, vybuchla před katedrálou bomba a odstřelovači rozmístění na střechách okolních domů zastřelili desítky věřících účastnících se obřadu. Jeho smrt byla jedním z aspektů, které roznítily salvadorskou občanskou válku.
1980	Walter Rodney	Guyanský historik a politik	Gregory Smith	Georgetown
1980	Anastasio Somoza Debayle	bývalý prezident Nikaragui	Enrique Haroldo Gorriarán Merlo, Hugo Alfredo Irurzún a další	Asunción	17. září 1980 byl bývalý nikaragujský Anastasio Somoza paraguayském exilu v hlavním městě Asunción zavražděn příslušníky argentinské guerillové organizace Revoluční lidové armády pod vedením Enrique Gorriarána. Vražda byla provedena na objednávku Sandinistů nebo kubánské vlády Fidela Castra.
1980	John Lennon	muzikant	Mark David Chapman	New York	Vražda Johna Lennona
1981	Ronald Reagan	Prezident Spojených států amerických	John Hinckley	Washington, D.C.	Neúspěšný atentát na Ronalda Reagana, 40. prezidenta Spojených států amerických, byl spáchán 30. března 1981 ve Washingtonu. Reagan, který byl v úřadu teprve 69 dnů, byl spolu s třemi dalšími osobami vážně postřelen Johnem Hinckleym. Prezident Reagan sice utrpěl vážný průstřel plicního laloku, avšak díky rychlé lékařské pomoci se poměrně rychle uzdravil. Stal se tak, po Franklinu D. Rooseveltovi, v pořadí druhým americkým prezidentem, který přežil atentát provedený střelnou zbraní.
1981	Heinz Nittel	vídeňský zastupitel	Hesham Mohammed Rajeh	Vídeň	1. května 1981 byl Heinz Nittel, předseda spolku Rakousko-izraelského přátelství a člen Jewish Welcome Service Vienna, zastřelen před svým domem. Pachatelem Iráčan Hesham Mohammed Rajeh příslušník palestinské teroristické Organizace Abú Nidala.
1981	Heinz-Herbert Karry	Hesenský ministr hospodářství	Příslušník Revoluční buňky	Frankfurt nad Mohanem
1981	Jan Pavel II.	papež	Mehmet Ali Ağca	Řím	Atentát na papeže Jana Pavla II. spáchal dne 13. května 1981 turecký atentátník Mehmet Ali Ağca na Vatikánském Svatopetrském náměstí. Jan Pavel II. byl vážně zraněn, ale přežil.
1981	Anvar as-Sádát	Egyptský prezident	Chalid al Islambuli	Káhira	Atentát na Anvara as-Sádáta: 6. října 1981 byl Anvar Sádát zavražděn. Stalo se tak v Káhiře během každoročního průvodu, který oslavoval úspěch operace Badr v Jomkipurské válce. Kromě Sádáta bylo zabito dalších jedenáct lidí včetně kubánského ambasadora, ománského generála a biskupa koptské pravoslavné církve. Dalších 28 lidí bylo zraněno včetně viceprezidenta a pozdějšího Sádátova nástupce Husního Mubáraka, irského ministra obrany a čtyř amerických důstojníků. Skupina atentátníků byla vedena poručíkem Chálídem Islambulím.
1982	Bašír Džamáíl	Zvolený prezident Libanonu	Habib Tanious Shartouni	Aschrafija	14. září 1982 byl zvolený prezident Libanonu Bašír Džamáíl spolu s 25 dalšími osobami zabit při výbuchu bomby v ústředí strany Katáib. Podezření leží na syrské tajné službě.
1983	Benigno Aquino	Filipínský senátor	Rogelio Moreno	Manila	21. srpna roku 1983 přistálo jeho letadlo na letišti v Manile. Aquino stačil udělat pouze několik kroků na filipínské půdě, než byl zastřelen.^[11] Výstřel směřoval z krátké vzdálenosti do týla jeho hlavy. Aquinova smrt otřásla domácím i světovým veřejným míněním a byla spouštěčem politických změn, které vedly k znovunastolení demokracie na Filipínách
1983	Čon Du-hwan	jihokorejský prezident	severokorejští agenti	Rangún	Při bombovém útoku bylo zabito 21 lidí včetně barmských a jihokorejských státních představitelů. Prezident Čou vyvázl bez zranění.
1984	Indira Gándhíová	indická ministerská předsedkyně	Beant Singh a Satwant Singh	Nové Dillí	31. října 1984 byla indická ministerská předsedkyně Indira Gándhíová zastřelena příslušníky své Sikhské ochranky Beantem Singhem a Satwantem Singhem. Důvodem k atentátu byla Operace Modrá Hvězda vedená indickou armádou protisikhským separatistům, kteří obsadili Zlatý chrám v Amritsaru.
1984	Margaret Thatcherová	Premiérka Spojeného království	Prozatímní IRA	Brighton	12. listopadu 1984 provedla Prozatímní IRA útok časovanou bombou na Grand Hotel v Brightonu. Výbuch bomby, který nastal ve 2:54 ráno, usmrtil pět lidí a dalších 31 zranil. Margaret Thatcherová vyvázla z útoku nezraněná.
1986	Olof Palme	Švédský premiér	neznámý	Stockholm	Olof Palme s manželkou, jako obvykle bez ochranky, odcházeli domů z kina večer dne 28. února 1986, když ze tmy vystoupil muž a zastřelil ho.
1986	Karl Heinz Beckurts	Předseda Siemens AG	Příslušníci Frakce Rudé armády	Straßlach	úspěšný bombový útok 9. července 1986
1986	Gerold von Braunmühl	německý diplomat	Příslušníci Frakce Rudé armády (RAF)	Bonn	Dne 10. října 1986 byl německý diplomat Gerold von Braunmühl zastřelen před svým domem dvěma lidmi, kteří po sobě zanechali v blízkosti místa činu dopis v němž prohlašovali, že pachatelé byli členy RAF.
1986	Georges Besse	francouzský průmyslník	Nathalie Ménigon a Joëlle Aubron	Paříž	Dne 17. listopadu 1986 byl Nathalie Ménigon a Joëlle Aubron, příslušníky Action Directe zastřelen ředitel společnosti Renault.
1987	Rashid Karami	premiér Libanonu	Samir Geagea a další příslušníci Libanonských sil
1987	Thomas Sankara	prezident Burkiny Faso		Ouagadougou	15. října 1987 byl Thomas Sankara, prezident Burkiny Faso, spolu se svými 12 spolupracovníky zavražděn při převratu zorganizovaném Blaisem Compaorém.
1988	Dulcie September	Zástupkyně Afrického národního kongresu ve Francii		Paříž
1989	Abdul Rahman Ghassemlou	Předseda Kurdské demokratické strany Íránu	Mohammed Jafar Sahraroudi, Hadji Moustafawi a Amir Mansur Bozorgian	Vídeň
1989	Alfred Herrhausen	generální ředitel Deutsche Bank AG	Příslušníci Frakce Rudé armády	Bad Homburg

Po roce 1990

Rok	Oběť	Postavení	Pachatel	Místo	Popis
1990	Oskar Lafontaine	kandidát na úřad spolkového kancléře SPD	Adelheid Streidel	Kolín nad Rýnem	Neúspěšný atentát
1990	Wolfgang Schäuble	Spolkový ministr vnitra Německa	Dieter Kaufmann	Oppenau	Na Schäubleho byl proveden 12. října 1990 atentát, Dieter Kaufmann na něj vypálil tři výstřely. Schäublemu střela poškodila míchu, takže je od té doby částečně znehybněn a používá invalidní vozík. Zasažen byl také jeho tělesný strážce. Útočníka soud prohlásil za duševně nemocného.
1991	Detlev Rohwedder	Prezident společnosti Treuhandanstalt	Člen Frakce Rudé armády	Düsseldorf
1991	Rádžív Gándhí	bývalý indický premiér	Thenmuli Rajaratnam	Sriperumbudur	21. května 1991 přijel Rádžív Gándhí v rámci předvolebního boje do obce Šra Perumpudur, aby zde podpořil místního kandidáta INK.^[12] Veden snahou co nejvíce se přiblížit veřejnosti a dodat kampani zdání bezprostřednosti odmítl bezpečnostní opatření.^[13] Poté, co ho obklopil dav vítajících, protlačila se k němu atentátnice, která mu předala květiny. Okamžik na to odpálila 700 gramů RDX ukryté pod šaty.^[14] Gándhí zahynul spolu s dalšími 17 osobami.
1992	Jiří Svoboda	poslanec KSČM	neznámý		Přežil pobodání neznámým maskovaným pachatelem. Poté byl zvolen předsedou KSČM.
1992	Sadegh Scharafkandi	Předseda Kurdské demokratické strany Íránu	Kazem Darabi a Abbas Rhayel	Berlín
1993	Chris Hani	Generální tajemník Komunistické strany Jihoafrické republiky	Janusz Walus	Boksburg
1993	Monika Selešová	tenistka	Günter Parche	Hamburk	Během tenisového zápasu násilně napadl a poranil nožem pomatený příznivec Steffi Grafové Guenter Parche. Ona sama tehdy utrpěla nejen poranění, ale i velký psychický šok, ze kterého se již nikdy stoprocentně nevzpamatovala. V celých dosavadních tenisových dějinách šlo o zcela unikátní a ojedinělou násilnou událost.
1993	Ranasinghe Premadasa	Prezident Srí Lanky		Kolombo	1. května 1993 byl srílanský prezident Ranasinghe Premadasa na ulici v Kolombu zabit sebevražedným atentátníkem tamilských separatistů.
1993	Helmut Zilk	starosta Vídně	Franz Fuchs	Vídeň	5. prosince 1993 byl Helmut Zilk vážně zraněn, když mu v rukou vybuchla dopisová bomba, kterou mu odeslal atentátník Franz Fuchs. V důsledku atentátu ztratil několik prstů na levé ruce.^[15]
1994	Luis Donaldo Colosio	Prezidentský kandidát Institučně revoluční strana	Mario Aburto Martínez	Tijuana
1994	Juvénal Habyarimana a Cyprien Ntaryamira	Prezidenti Rwandy a Burundi		Kigali	6. dubna 1994 bylo poblíž mezinárodního letiště v Kigali sestřeleno soukromé tryskové letadlo Falcon 50, na jehož palubě byl mimo Habyarimany také prezident Burundi Cyprien Ntaryamira a několik dalších významných představitelů obou zemí. Okolnosti atentátu nebyly nikdy objasněny. Představitelé rwandské vlády obvinili z atentátu vůdce RPF Paula Kagameho, ten naopak obvinil několik hutuských představitelů vlády, že chtěli úmyslně vyvolat nepokoje, aby se tak snadněji udrželi u moci. Vyšetřování atentátu vedla později také Francie, která měla v letadle část své posádky. Kagame ji obvinil, že chce pouze zakrýt vlastní spoluvinu na genocidě.
1994	Andrés Escobar Saldarriaga	Kolumbijský fotbalista	Humberto Muñoz Castro	Medellín	Na Mistrovství světa 1994 si v utkání základní skupiny A proti domácímu týmu USA vstřelil v 35. minutě vlastní gól, který přispěl k porážce 1:2.^[16] Kolumbie (která měla tehdy silný tým a byla favorizována) nakonec nepostoupila do dalších bojů, skončila na posledním čtvrtém místě skupiny. Krátce po vyřazení byl doma v Medellínu zastřelen na ulici, tato vražda byla dávána do souvislosti s vlastním gólem na mistrovství světa.^[17]^[18]^[19]^[20]
1995	Jicchak Rabin	izraelský premiér	Jigal Amir	Tel Aviv	Atentát na Jicchaka Rabina byl spáchán dne 4. listopadu 1995 v izraelském Tel Avivu ve 21.30 místního času, na konci demonstrace za podporu mírové dohody z Osla. Pachatelem byl Jigal Amir, jemenský Žid a radikální sionista, který se ostře stavěl proti mírové dohodě i proti Rabinovým mírovým iniciativám jako takovým.
1999	Luis Maria Argaña	Paraguayský viceprezident	Pablo Vera Esteche, Luis Rojas, Fidencio Vega a Reinaldo Servín	Asunción
1999	Wasken Sarkissjan	ministerský předseda Arménie	Nairi Hunanjan a další	Jerevan

21. století

Po roce 2000

Rok	Oběť	Postavení	Pachatel	Místo	Popis
2000	Željko Ražnatović	Zakladatel Srbské dobrovolnické gardy		Bělehrad
2001	Laurent-Désiré Kabila	Konžský president	Rashidi Mizele	Kinshasa
2001	Ahmad Šáh Masúd	vůdce Severní aliance	Dahmane Abd al-Sattar a Rachid Bouraoui el-Ouaer	Tachár	Dne 9. září 2001 byl na Masúda spáchán atentát, když dva sebevražední atentátníci vydávající se za marocké novináře odpálili během rozhovoru s ním bombu skrytou v kameře. Masúd utrpěl těžká zranění, na jejichž následky během půlhodiny zemřel.
2001	Peter Bossard, Monika Hutter-Häfliger, Jean-Paul Flachsmann a 11 dalších lidí	Administrativa a poslanci švýcarského kantonu Zug	Friedrich Leibacher	Zug	Atentát v Zugu
2002	Marco Biagi	poradce italské vlády	Příslušníci Rudé brigády (údajní pachatelé)	Bologna	.
2002	Pim Fortuyn	nizozemský politik	Volkert van der Graaf	Hilversum
2002	Jacques Chirac	prezident Francie	Maxime Brunerie	Paříž	Neúspěšný atentát
2003	Zoran Đinđić	srbský premiér	Zvezdan Jovanović	Bělehrad	Zoran Đinđić byl zastřelen 12. března 2003 na parkovišti před sídlem vlády. K atentátu došlo ve 12 hodin a 23 minut, když Đinđić vcházel do budovy vlády. Z dálky na něj vystřelil najatý ostřelovač a zasáhl Đinđiće do prsou a do žaludku. Politik byl okamžitě převezen do největší bělehradské nemocnice – v bezvědomí a bez hmatatelného pulsu. Pokusili se ho oživovat i operovat, ale bezúspěšně. Policie okamžitě po atentátu hermeticky uzavřela okolí sídla vlády.
2003	Muhammad Baqir al-Hakim	vůdce iráckých ší'itů		Nadžaf
2003	Anna Lindhová	švédská ministryně zahraničí	Mijailo Mijailović	Stockholm	10. září 2003 byla při nákupu v obchodě Nordiska Kompaniet v centru Stockholmu pobodána neznámým mužem. Kupovala si právě nové boty pro televizní debatu k referendu o přijetí eura, jež se měla odehrát druhý den. Podstoupila sérii zákroků, nicméně v půl šesté ráno 11. září zemřela.
2003	Parvíz Mušaraf	prezident Pákistánu	Amjad Farooqi (osoba v pozadí)	Rávalpindí	Neúspěšný atentát
2003	Romano Prodi	prezident EU		Bologna	Dvě trubkové bomby explodovaly před Prodiho rezidencí. Policie z atentátu viní italské anarchisty.
2004	Chen Shui-bian a Lu Hsiu-lien	Prezident a viceprezidentka Tchaj-wanu	Chen Yi-hsiung	Tainan	Střelba na volebním mítinku Demokratické pokrokové strany
2004	Mirwais Sadik	afghánský ministr pro letectví		Herát
2004	Achmat Kadyrov	Prezident Čečenska	Šamil Basajev (Osoba v pozadí)	Groznyj	Zabit bombou ukrytou v tribuně fotbalového stadionu v Grozném. Spolu s ním bylo usmrceno více než 30 dalších lidí.
2004	Viktor Juščenko	Ukrajinský politik			Otravu dioxinem TCDD přežil a následně byl zvolen ukrajinským prezidentem.
2004	Theo van Gogh	Nizozemský režisér a publicista.	Mohammed Bouyeri	Amsterdam
2005	Rafík Harírí	libanonský politik		Bejrút
2005	Lakshman Kadirgamar	Šrí Lanský ministr zahrničí		Kolombo	12. srpna 2005 byl Lakshman Kadirgamar nedaleko svého domu ve městě Colombo zastřelen odstřelovačem. Pachatele nebylo možné určit.
2005	Roger Schütz	zakladatel komunity Taizé		Taizé
2006	Abú Musab az-Zarkáví	vůdce irácké Al-Káidy	Letectvo Spojených států amerických
2006	Anna Politkovská	ruská novinářka	Rustam Machmudov	Moskva
2006	Alexandr Litviněnko	ruský autor, přeběhlík	Andrej Lugovoj (podezřelý)	Londýn
2007	François al-Hadsch	libanonský brigádní generál		Baabda
2007	Bénazír Bhuttová	pákistánská opoziční politička		Rávalpindí
2008	José Ramos-Horta	prezident Východního Timoru	Rebelové vedeni Alfredem Alvesem Reinadem	Dili	Neúspěšný atentát
2008	Ruslan Jamadajev	čečenský politik	Aslanbek Dadajev a Elimpaša Chazujev	Moskva
2009	Silvio Berlusconi	italský premiér	Massimo Tartaglia	Milán	Neúspěšný atentát

Po roce 2010

Rok	Oběť	Postavení	Pachatel	Místo	Popis
2011	Salmán Tásír	Guvernér Paňdžábu	Mumtaz Hussain Qadri	Islámábád	Pravděpodobně pro svou liberální orientaci byl dne 4. ledna 2011 na tržišti Chósar v Islámábádu zavražděn příslušníkem vlastní ochranky. Vrah Mumtáz Kadrí byl později odsouzen k trestu smrti.^[21]
2011	Gabrielle Giffordsová	americká poslankyně	Jared Lee Loughner	Casas Adobes	8. ledna 2011 byla kongresmanka dopoledne na veřejném setkání s voliči v rodném Tucsonu před obchodním střediskem Safeway postřelena do hlavy 22letým útočníkem, který použil zbraň GLOCK ráže 9 mm. Za střelce byl identifikován Jared Lee Loughner. Federální úřady jej další den obvinili ze zabití federálního vládního zaměstnance, za pokus vraždy člena Kongresu a pokus o zabití federálního zaměstnance. Giffordsová utrpěla průstřel hlavy. Počet obětí dosáhl šesti, včetně federálního soudce Johna McCarthyho Rolla a zraněno bylo dalších čtrnáct osob. Po převozu do nemocnice politička podstoupila operaci a její zdravotní stav byl kritický. Obviněný střelec Jared Lee Loughner byl zadržen v cele. V souvislosti s touto událostí nařídil prezident Obama, aby se na místo přesunul ředitel FBI Robert Mueller a koordinoval vyšetřování. ^[22]^[23]^[24]
2011	Šahbáz Bhattí	pákistánský ministr		Islámábád
2011	Usáma bin Ládin	zakladatel mezinárodní teroristické sítě al Kajdá	SEAL Team 6	Abbottábád	Dne 1. května 2011 východoamerického letního času UTC-4 (2. května pákistánského času UTC+5) oznámil americký prezident Barack Obama v přímém přenosu televizní stanice CNN, že byl bin Ládin zabit týmem zvláštních amerických sil (Navy SEALS) při cílené operaci ve svém v sídle u Abbottábádu, ležícím v blízkosti pákistánské vojenské akademie,^[25] asi sto kilometrů severně od pákistánské metropole Islámábádu. Celá přestřelka v rezidenci trvala 40 minut. Při akci, na které spolupracoval tým zvláštních tajných amerických sil, byl Usáma bin Ládin střelen do hlavy a do hrudi.
2012	Dáud Radžha	syrský ministr obrany		Damašek	Počátek občanské války v Sýrii
2012	Hassan Sheikh Mohamud	somálský prezident		Mogadišo
2012	Malála Júsufzajová	pákistánská aktivistka za vzdělání žen	Atta Ullah Khan	Mingora	Dne 9. října 2012 přežila útok tálibánského ozbrojence, který ji postřelil do hlavy a do krku, když se autobusem vracela ze školy. Šest dní po hospitalizaci v Pákistánu byla převezena do nemocnice v britském Birminghamu. Prodělala několik náročných operací, mj. rekonstrukci lebky a zákrok, který jí měl pomoci obnovit sluch v levém uchu. Z nemocnice byla propuštěna v únoru 2013.
2012	Wissam al-Hassan	náčelník libanonské zpravodajské služby		Bejrút
2012	Jyrki Katainen	finský ministerský předseda		Turku	neúspěšný atentát
2012	Ahmad Džabarí	velitel brigády Izz ad-Dína al-Kassáma		Gaza	Džabarí byl zabit 14. listopadu 2012 při izraelském leteckém útoku, který byl proveden ve spolupráci izraelského letectva a zpravodajské služby Šin bet. Atentát na jeho osobu byl jednou ze součástí izraelské ofenzivy (operace Pilíř obrany) proti teroristickým hnutím v Pásmu Gazy, která v předchozích dnech a týdnech ostřelovala jih Izraele raketami.^[26]
2012	Asadullah Chalid	náčelník afghánské zpravodajské služby		Kábul
2013	Sakine Cansızová, Fidan Dogan a Leyla Söylemez	kurdské vlastenky		Paříž
2013	Abdi Farah Shirdon Saaid	somálský ministerský předseda		Mogadišo	Neúspěšný útok aš-Šabáb
2013	Lars Hedegaard	dánský karikaturista		Kodaň	Kauza karikatur proroka Mohameda (neúspěšný pokus)
2013	Chokri Belaïd	Tuniský opoziční politik		Tunis
2013	Muhammad al-Megarif	předseda libyjského parlamentu		Tripolis
2013	Khalif Ahmed Erig	somálský šéf bezpešnosti		Mogadišo	Úspěšný útok aš-Šabáb
2013	Vaíl Halkí	syrský ministerský předseda		Damašek	V srpnu 2013 přežil Halkí atentát. V blízkosti vládního konvoje tehdy vybuchla bomba nastražená v autě, kterou útočníci odpálili na dálku. Halkí vyvázl nezraněn, několik lidí však přišlo o život.^[27]
2013	Nand Kumar Patel	politik Indického národního kongresu		Čhattísgarh	Zabit Naxality, indickými maoistickými povstalci.
2013	Lee Rigby	britský voják	Michael Adebolajo a Michael Adebowale	Greenwich, Londýn	Vražda Lee Rigbyho
2013	Mohamed Brahmi	tuniský opoziční politik		Ariana
2014	Pavel Gubarev	lidový komisař Doněcké lidové republiky
2015	Stéphane Charbonnier, Jean Cabut, Georges Wolinski a Bernard Verlhac	karikaturisté týdeníku Charlie Hebdo	Said Kouachi a Chérif Kouachi halasící se k jemenské Al Kajdě	Paříž	Útok na redakci časopisu Charlie Hebdo
2015	Kásem Sulejmání	Vrchní velitel jednotek Quds	Islámský stát	Samarra	Sulejmání byl vážně zraněn při koordinovaném sebevražedném útoku.^[28]
2015	Lars Vilks	dánský karikaturista	Omar Abdel Hamid El-Hussein, člen organizace Islámský stát^[29]	Kodaň	Střelba na přednášce autora psí karikatury proroka Mohameda Larse Vilkse. Jedna osoba byla zabita. Samotný Vilks vyvázl bez zranění. Pachatel uprchl a později zahájil palbu před kodaňskou synagogou o čtyři hodiny později byl zlikvidován dánskou policii.^[30]
2015	Avijit Roy	americko-bangladéšský bloger		Dháka	Neznámí útočníci napadli známého ateistického blogera a jeho ženu sekáčky na maso. Avijit Roy byl zabita a jeho žena vážně zraněna. Útok vyvolal tisícové demonstrace požadující dopadení a potrestání pachatelů.^[31]
2015	Boris Němcov	ruský opoziční politik	Zaur Dadajev^[32]	Moskva	27. února 2015 byl Boris Němcov v centru Moskvy čtyřikrát střelen neznámým střelcem, načež na následky zranění zemřel.^[33]
2015	Umarali Kuvatov	vůdce tádžické opozice		Istanbul	6. března byl Umarali Kuvatov, vůdce tádžické opozice střelen neznámým střelcem, načež na následky zranění zemřel.^[34]^[35]
2015	Šajch Hasína Vadžídová	premiérka Bangladéše		Dháka	Série bomb explodovala na Karwan Bazaru deset minut poté, co kolona premiérky projela oblastí. Jeden policista byl při útoku lehce zraněn.^[36]
2015	Oleh Kalašnikov	člen Strany regionů		Kyjev	Zastřelen neznámými útočníky.^[37]
2015	Oles Buzyna	ukrajinský proruský novinář		Kyjev	Zastřelen neznámými útočníky.^[37]
2015	Gerard 'Jock' Davison	bývalý velitel Prozatímní IRA, komunitní pracovník		Belfast	Zastřelen neznámými útočníky.^[38]
2015	Ananta Bidžoj Das	bangladéšský sekulární blogger		Silét	Rozsekán mačetami neznámými útočníky.^[39]
2015	Zedi Feruzi	vůdce burundské opozice		Bujumbura	Zastřelen neznáními ozbrojenci.^[40]
2015	Alexej Mozgovoj	vojenský velitel proruské brigády Přízrak		Alčevsk	Při bombovém útoku a následné střelbě bylo zabito sedm lidí včetně Alexeje Mozgovoje.^[41]
2015	Clementa Pinckney, Cynthia Marie Graham Hurd, Susie Jackson, Ethel Lee Lance, Depayne Middleton-Docto, Tywanza Sanders, Daniel Simmons, Sharonda Coleman-Singleton, Myra Thompson	Demokratický senátor státu Jižní Karolína, pastor Africké metodistické episkopální církve v Charlestonu.	Dylann Roof	Charleston	Zavražděn bělošským extrémistou během večerního studia Bible spolu s osmi členy své církve. (podrobně střelba v Charlestonu)^[42]
2015	Hišám Barakát	egyptský generální prokurátor		Káhira	Zemřel na následky bombového útoku.^[43]
2015	Adolphe Nshimirimana	burundský generál		Bujumbura	Přepadení generálova auta střelbou z automatických zbraní a RPG.^[44]
2015	Henriette Rekerová	kandidátka na starostku Kolína nad Rýnem		Kolín nad Rýnem	17. října 2015 byla německá politička Henriette Reker napadena útočníkem vyzbrojeným mačetou. Motivem útoku byla podle pachatele proimigrační politika CDU.^[45]
2016	Berta Cáceresová	Vůdkyně honduraského domorodého hnutí a environmentální aktivistka, nositelka Goldmanovy ceny	skupina neznámých mužů	La Esperanza	Environmentální aktivistka Berta Cáceresová, držitelka mezinárodní Goldman Environmental Prize, vedla protesty proti proti výstavbě přehrady na řece Gualcarque. Byla zavražděna skupinou ozbrojenců ve svém domě 3. března 2016.^[46]
2016	Rezaul Karim Siddique	profesor anglického jazyka na Rádžašáhské univerzitě	dva příslušníci Islámského státu	Rádžašáhí	Univerzitní profesor byl rozsekán mačetami dvou útočníků. K útoku se přihlásila organizace Islámský stát a jako důvod útoku uvedla „propagaci ateismu“.^[47]
2016	Christina Grimmie	americká zpěvačka	Kevin James Loibl	Orlando, Florida	Christina Grimmie byla zastřelena 10. června 2016 při rozdávání autogramů ve floridském městě Orlando.^[48]
2016	Jean-Baptiste Salvaing a Jessica Schneider	francouzští policisté	Larossi Abballa, příslušník Islámského státu	Magnanville, Île-de-France	Muž hlásící se k takzvanému Islámskému státu (IS) ubodal 14. června 2016 ve městě Magnanville francouzského policistu v civilu a zabil i jeho ženu. Podle agentury AFP byl dříve odsouzen za verbování džihádistů.^[49]
2016	Jo Coxová	britská labouristická poslankyně	Tommy Mair	Birstall, West Yorkshire	Dne 16. června 2016 byla několikrát pobodána a postřelena během polední přestávky ve městě Birstall v hrabství West Yorkshire, kde se zúčastnila pravidelného setkání se svými voliči. Devastujícím zraněním podlehla po převozu do nemocnice. Podezřelý 52letý Tommy Mair byl zatčen. Dle prvních zpráv útočník vykřikoval během útoku „Britain First“,^[50] což je název britské ultra-pravicové politické strany a taky heslo britských nacionalistů. Během útoku byl zraněn i další muž, který se snažil útočníka zastavit.^[51]
2016	Pavel Grigorjevič Šeremet	ukrajinský novinář	neznámý	Kyjev, Ukrajina	Pavel Grigorjevič Šereme byl zavražděn 20. července 2016 bombou nastraženou do auta jeho kolegyně Oleny Prytulové, když jím sám jel po Kyjevě.^[52]
2016	Jacques Hamel	římskokatolický kněz	Adel Kermiche a Abdel Malik Petitjean, sympatizanti Islámského státu	Saint-Étienne-du-Rouvray, Normandie, Francie	26. července 2016 sloužil Jacques Hamel mši v kostele sv. Štěpána v Saint-Étienne-du-Rouvray, jakožto kněz-penzista zastupoval nepřítomného místního faráře Auguste Moanda-Phuatiho.^[53] Do kostela vtrhli dva radikální muslimové, Adel Kermiche a Abdel Malik Petitjean, zajali šestičlennou skupinu věřících včetně několika řeholnic a 86letého Hamela zavraždili. Policie útočníky zastřelila.^[54] K útoku se přihlásil Islámský stát.
2016	John Boreland	předák polovojenského Ulsterského obranného sdružení	neznámý	Belfast, Severní Irsko	8. srpna 2016 zastřelili neznámí pachatelé v Belfastu, Johna Borelanda, jednoho z předních představitelů severoirské protestantské polovojenské skupiny Sdružení na obranu Ulsteru.^[55]
2016	Nahid Hattar	jordánský karikaturista	Riad Abdullah (zadržen)	Ammán, Jordánsko	Zastřelen poblíž soudní budovy, kde byl souzen za urážku Boha.^[56]
2016	Arsen Pavlov (Motorola)	velitel povstaleckých sil na Donbase		Doněck, Ukrajina	Pavlov byl terčem několika atentátů. 16. října 2016, během nedělního večera, vybuchla ve výtahu v pečlivě střeženém domě, kde Pavlov žil, nastražená bomba, která usmrtila jeho a zřejmě i jeho osobního strážce. O pachatelích atentátu spekulovali politici a média z Ukrajiny, samozvané Doněcké lidové republiky i z Ruska.^[57]
2016	Andrej Karlov	ruský velvyslanec v Turecku	Mevlüt Mert Altınta	Ankara, Turecko	Andrej Genaďjevič Karlov byl zastřelen tureckým policistou na vernisáži umělelckých děl v Ankaře. Pravděpodobně se policista mstil za situaci v syrském Halabu. Policista v té době nebyl ve službě.^[58]
2017	Isidro Baldenegro López	mexický environmentální aktivista, nositel Goldmanovy ceny	neznámý	Tarahumara, Chihuahua, Mexiko	Isidro Baldenegro López známý svou kampaní proti ilegální těžbě dřeva byl zastřelen v domě svých příbuzných 15. ledna 2017.^[59]
2017	Ko Ni	právník a poradce Aun Schan Su Ťij	Kyi Lin^[60]	Rangún, Myanmar	Přední barmský právník a poradce šéfky vládnoucí strany Aun Schan Su Ťij byl zastřelen na letišti v barmském největším městě Rangúnu. Právník Ko Ni byl jedním z mála vlivných muslimů v Barmě, kde dominují buddhisté. Pachatel byl zadržen.^[61]^[60]
2017	Oleg Anaščenko	vrchní vojenský velitel Luhanské lidové republiky	neznámý	Luhansk, Ukrajina	Oleg Anaščenko byl zabit při výbuchu automobilu v Luhansku.^[62]
2017	Michail Tolstych (Givi)	vojenský velitel Doněcké lidové republiky	neznámý	Doněck, Ukrajina	8. února 2017 byl povstalecký velitel Michail Tolstych zabit výbuchem nastražené nálože.^[63]
2017	Kim Čong-nam	nevlastní bratr Kim Čong-una	severokorejské agentky	Mezinárodní letiště Kuala Lumpur, Malajsie	13. února 2017 byl Kim Čong-nam zavražděn otrávenou jehlou na letišti v Kuala Lumpuru.^[64] Z vraždy jsou podezřelé dvě ženy, které po činu odjely z letiště taxíkem a jsou na útěku. Předpokládá se, že šlo o agentky severokorejské tajné služby.^[65]
2017	Denis Voroněnkov	bývalý ruský poslanec	Pavel Paršov	Kyjev, Ukrajina	Dne 23. března 2017 byl Voroněnkov zastřelen 27letým Ukrajincem Pavlem Paršovem, když mířil na schůzku s bývalým ruským poslancem Iljou Ponomarjovem. Voroněnkův bodyguard útočníka při přestřelce postřelil, muž na následky zranění ještě téhož dne zemřel.
2017	Steve Scalise	americký kongresman	James T. Hodgkinson	Alexandria, Virginie, USA	Americký kongresman Steve Scalise byl postřelen útočníkem během tréninku republikánského baseballového týmu před čtvrtečním zápasem s demokraty.^[66]^[67] Scalis byl při útoku postřelen do boku, kromě něj byli postřeleni dva policisté, dva asistenti a lobbista. Útočník James T. Hodgkinson byl zneškodněn policii a po převozu do nemocnice zemřel. Hodgkinsonův facebookový profil svědčí o politické motivaci útoku.^[68]
2017	Maksym Šapoval	velitel ukrajinské vojenské rozvědky		Kyjev, Ukrajina	Při výbuchu bomby nastražené v autě zemřel v Kyjevě jeden z velitelů ukrajinské vojenské rozvědky. Ministerstvo vnitra akt označilo za teroristický čin.^[69]
2017	Gauri Lankesh	indická novinářka		Bengalúru, Indie	Kritička hinduistického nacionalismu byla nalezena s prostřelenou hlavou ve svém domě ve městě Bengalúru.^[70]
2017	Daphne Caruana Galizia	maltská novinářka a blogerka		Bidnija, Mosta, Malta	Při výbuchu bomby nastražené v autě byla zabita maltská novinářka a blogerka Daphne Caruana Galizia. Galizia obviňovala vládu stávajícího premiéra Josepha Muscata z korupce spojené s kauzou Panama Papers.^[71]^[72]
2018	Oliver Ivanović	představitel kosovských Srbů		Kosovska Mitrovica, Kosovo	Oliver Ivanovič byl zastřelen z jedoucího auta značky Opel Astra před svou kanceláří v Kosovské Mitrovici.^[73]
2018	Ján Kuciak	slovenský novinář		Veľká Mača, Slovensko	Ján Kuciak bydlel v obci Veľká Mača nedaleko Trnavy s partnerkou Martinou Kušnírovou, s níž byl zasnouben a chystali svatbu.^[74] Někdy mezi čtvrtkem 22. února a nedělí 25. února 2018 byl ve věku 27 let ve svém domě i s partnerkou zavražděn střelnou zbraní.^[75]^[76]
2018	Sergej Skripal, Julija Skripalová	bývalý ruský špion		Salisbury, Anglie, Spojené království	Bývalý ruský agent Sergej Skripal byl spolu se svou dcerou otráven nervově paralytickou látkou, útok však přežili. Britská vláda následně obvinila Rusko.^[77]
2018	Ramí Hamdalláh	palestinský premiér		Bajt Hanún, Pásmo Gazy	Konvoj palestinského premiéra Ramího Hamdalláha zasáhl poblíž hraničního přechodu Bajt Hanún v Pásmu Gazy výbuch, který zranil sedm lidí.^[78]
2018	Marielle Franco	brazilská politička		Rio de Janeiro, Brazil	Brazilská politička, kritička policejní brutality a mimosoudních poprav byla zastřelena z jedoucího automobilu 15. března 2018.^[79]
2018	Alexandr Zacharčenko	vůdce samozvané Doněcké lidové republiky		Doněck, Ukrajina	31. srpna 2018 byl při explozi nálože v kavárně Separ zabit Alexandr Zacharčenko, vůdce samozvané Doněcké lidové republiky. Při výbuchu byl údajně zraněn také ministr financí Alexandr Timofejev.^[80]
2019	Paweł Adamowicz	primátor města Gdaňsk		Gdaňsk, Polsko	Primátor města Gdaňsk, Paweł Adamowicz, byl pobodán na charitativním koncertě v Gaňsku 13. ledna 2019. Zemřel o den později na následky útoku.^[81]
2019	Walter Lübcke	místní politik, člen CDU	Stephan Ernst,	Wolfhagen, zemský okres Kassel, Německo	Okresní prezident Walter Lübcke byl 2. června zastřelen před svým domem krajně pravicovým extrémistou Stephanem Ernstem.^[82]
2019	Hevrin Chalafová	kurdská politička	Svobodná syrská armáda	Tell Abyad, Sýrie	Kurdská politička Hevrin Chalafová, generální tajemnice strany Budoucnost Sýrie, byla spolu s dalšími civilisty zavražděna Tureckem podporovanými povstalci během bojů v severovýchodní Sýrii.^[83]

Po roce 2020

Rok	Oběť	Postavení	Pachatel	Místo	Popis
2020	Kásim Sulejmání	velitelem speciálních jednotek Quds íránských revolučních gard	USAF	Bagdád, Irák	Americké ozbrojené síly zaútočily na konvoj proíránských milic nedaleko Mezinárodního letiště Bagdádu. Při útoku byl zabit íránský generál Kásim Sulejmání, velitel Jednotek Quds a velitel iráckých Lidových mobilizačních sil Abú Mahdí Muhandis.^[84] Podrobnější informace naleznete v článku Krize v Perském zálivu 2019–2020.
2020	Alexej Navalnyj	ruský právník a politický aktivista	Konstantin Kudryavtsev, Agent FSB, Vladimir Putin, objednávatel	Rusko	Dne 20. srpna 2020 muselo kvůli zdravotnímu stavu Navalného nouzově přistát letadlo, kterým cestoval z Tomsku do Moskvy. Podle své mluvčí Kiry Jarmyšové byl otráven; byl v bezvědomí a byl převezen na jednotku intenzivní péče v Omsku.^[85] Tam mu lékaři zachránili život rychlým podáním atropinu.^[86]^[87]
2020	Mohsen Fachrízádeh	íránský jaderný fyzik, vysokoškolský pedagog a příslušník Íránské revoluční gardy	neznámý	Ábsard, Tehrnáská provincie, Írán	27. listopadu byl ve městě Ábsard nedaleko Teheránu byl Fachrízádeh se svými strážci postřelen, se zraněními byl převezen do nemocnice, kde svým zraněním podlehl.^[88]
2021	Peter de Vries	nizozemský investigativní novinář		Amsterdam	Dne 6. července 2021 byl de Vries v centru Amsterodamu postřelen, jedna z kulek ho zasáhla do hlavy. Po devěti dnech v nemocnici zemřel.
2021	Jovenel Moïse	prezident Haiti	neznámý	Port-au-Prince	Dne 7. července 2021 byl zastřelen komandem neznámých útočníků ve svém soukromém sídle v Port-au-Prince.^[89]
2021	David Amess	britský konzervativní poslanec	vyšetřování probíhá	Leigh-on-Sea, Essex, Spojené království	Dne 15. října 2021 byl poslanec David Amess ubodán během setkání s voliči v metodistickém kostele v Leigh-on-Sea.^[90] Jako podezřelý byl zadržen 25letý britský občan somálského původu Ali Harbi Ali.^[91]
2022	Šinzó Abe	bývalý japonský premiér	Tecuja Jamagami	Nara, Japonsko	Atentát na Šinzóa Abeho se odehrál 8. července 2022. Bývalý premiér Japonska byl zastřelen a zabit při přednášení projevu kampaně ve městě Nara, přibližně v 11:30 JST (UTC+9).^[92] Byl těžce zraněn, nejevil žádné vitální známky a měl kardiopulmonální zástavu. Japonská státní média zhruba o pět hodin později informovala, že zemřel v nemocnici v 17:03 JST.^[93]
2022	Ajman az-Zaváhirí	vůdce a ideolog teroristické organizace Al-Káida	CIA	Kábul, Afghánistán	Ajman az-Zaváhirí byl zabit ve svých 71 letech útočným dronem v rámci operace americké zpravodajské služby CIA. Podle amerického vyjádření se předtím přestěhoval do centra afghánského hlavního města Kábulu, načež byla někdy v roce 2022 vypátrána jeho přesná poloha. K útoku pak došlo 31. července téhož roku v 06:18 místního času (03:48 SELČ). Při operaci měly být na Zaváhirího stojícího na balkóně odpáleny dvě řízené střely Hellfire R9X. Nezahynul nikdo další z jeho rodiny ani žádní civilisté.^[94]
2022	Salman Rushdie	britskoindický spisovatel	Hadi Matar (podezřelý)	Chautauqua, New York, USA	Britskoindický spisovatel Salman Rushdie byl pobodán během přednášky ve městě Chautauqua v americkém státě New York.^[95]
2022	Darja Duginová	ruská novinářka a propagandistka		Bolšije Vjazjomy, Moskva, Rusko	Darja Duginová byla zabita 20. srpna 2022 na moskevském předměstí Bolšije Vjazjomy, když explodovalo auto, ve kterém jela při návratu z kulturní akce „Tradice“.^[96] Cílem útoku mohl být její otec Alexandr Dugin, ale ten na poslední chvíli změnil svoje plány a v autě nebyl.^[97]
2022	Cristina Fernández de Kirchner	argentinská viceprezidentka, bývalá prezidentka	Fernando Andrés Sabag Montiel (podezřelý)	Buenos Aires, Argentina	Dne 1. září 2022 v podvečer byl na Cristinu Kirchner spáchán pokus o atentát. K činu došlo před jejím bydlištěm ve čtvrti Recoleta v Buenos Aires. Zadrženým pachatelem je Fernando Andrés Sabag Montiel, Brazilec ve věku 35 let, s dlouhodobým pobytem v Argentinské republice. Motivy zadrženého a okolnosti jeho činu jsou předmětem vyšetřování Federální policie a soudkyně Maríe Eugenie Capuchettiové.^[98]
2022	Nancy Pelosiová	předsedkyně americké Sněmovny reprezentantů	David DePape	San Francisco, Kalifornie	Útočník ozbrojený kladivem vnikl do domu Nancy Pelosivé. V domě napadl Paula Pelosiho, manžela političky a byl zpacifikován po příjezdu policie.^[99]
2023	Vladlen Tatarskij	ruský vojenský bloger	Darja Trepovová (podezřelá)	Petrohrad, Rusko	Dne 2. dubna 2023 došlo k bombovému útoku v kavárně Street Food Bar №1 na Univerzitním nábřeží v Petrohradě. Na následky výbuchu zemřel ruský vojenský bloger a propagandista Vladlen Tatarskij. Ruské bezpečnostní složky ráno 3. dubna zadržely Darju Trepovovou (*1997). Související informace naleznete také v článku Bombový útok v Petrohradu 2023.
2023	Stanislav Ržickij	velitel ruské ponorky K-148 Krasnodar	neznámý	Krasnodar, Rusko	Neznámý útočník zastřelil dne 10. června 2023 v parku ve městě Krasnodar zastřelen bývalý velitel ruské ponorky Krasnodar Stanislav Ržickij.^[100]
2023	Fernando Villavicencio	ekvádorský prezidentský kandidát		Quito, Ekvádor	Fernando Villavicencio, kandidát na ekvádorského prezidenta, byl 9. srpna 2023 zastřelen během kampaně v hlavním městě Quito.^[101]

Související články

Seznam teroristických útoků

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Liste bekannter Attentate na německé Wikipedii.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

[14]

[15]

[16]

[17]

[18]

[19]

[20]

[21]

[22]

[23]

[24]

[25]

[26]

[27]

[28]

[29]

[30]

[31]

[32]

[33]

[34]

[35]

[36]

[37]

[38]

[39]

[40]

[41]

[42]

[43]

[44]

[45]

[46]

[47]

[48]

[49]

[50]

[51]

[52]

[53]

[54]

[55]

[56]

[57]

[58]

[59]

[60]

[61]

[62]

[63]

[64]

[65]

[66]

[67]

[68]

[69]

[70]

[71]

[72]

[73]

[74]

[75]

[76]

[77]

[78]

[79]

[80]

[81]

[82]

[83]

[84]

[85]

[86]

[87]

[88]

[89]

[90]

[91]

[92]

[93]

[94]

[95]

[96]

[97]

[98]

[99]

[100]

Search