Sundština

Sundština má tyto čtyři dialekty:

• banten
• bogor
• priangan
• cirebon

Priangan je nejrozšířenější a nejčastěji vyučovaný dialekt sundštiny na základních školách.

Pro zápis se obvykle používá latinka, ale existuje i speciální sundské písmo, které se stále do jisté míry používá.Sundské písmo se vyvinulo ze starého sundského skriptu (akṣara Sunda Kuna), které se používalo mezi 14. a 18. stoletím a bylo standardizováno v průběhu devadesátých let 20. století. Sundština se zapisovala i arabským písmem.

Pravopis je velmi fonologický. V sundštině je 5 čistých samohlásek: a, é, i, o, u; 2 neutrální samohlásky: e, eu. Původně má sundština 15 souhlásek: b, c, d, g, h, k, l, m, n, p, r, s, t, ng, ny. 3 souhlásky se vyskytují v převzatých slovech (f, v, z). Souhlásky, které se vyskytují v indonéských slovních výpůjčkách se často přepisují: f → p, v → p, sy → s, sh → s, z → j, kh → h.

Sundština má dvě polosouhlásky (w, j), které se vyslovují mezi dvěma samohláskami:

Kueh - [ku w eh]
Muih - [mu w ih]
Miang - [Mi j an]

V prehistorické době se sundštinou mluvilo na celé západní polovině Jávy, ale postupně byla vytlačována javánštinou, takže dnes se používá pouze na západní třetině ostrova (viz mapa).

Číslovky

Všeobecná deklarace lidských práv

• Obrázky, zvuky či videa k tématu sundština na Wikimedia Commons