Zvěrokruh

pomyslná nebeská kružnice o dvanácti oddílech na ekliptice
O asijském cyklu dvanácti roků pojednává článek Čínský zvěrokruh.

Zvěrokruh, zvířetník nebo zodiak (řecky ζῳδιακός, latinsky zodiacus) je myšlený pás ±8° (16°)[1] na nebeské sféře táhnoucí se symetricky podél ekliptiky. V tomto pásu se při pohledu ze Země pohybují všechny známé planety sluneční soustavy (včetně později objevených – Uranu a Neptunu; trpasličí planeta Pluto se může na obloze objevit i mimo zvířetník). Astrologové rozdělili před třemi až čtyřmi tisící lety zvířetník na 12 stejných obdélníkových dílů o délce po 30°, které nazvali zvířetníková znamení.[2]

Znamení zvěrokruhu, 16. století
Anatomie člověka, Přebohaté hodinky vévody z Berry, 1410

Znamení zvěrokruhu, které odpovídá určitému datu a času, je odvozeno od polohy Slunce na zvěrokruhu v toto datum a čas. Výchozím bodem zvěrokruhu (začátkem prvního znamení) je jarní bod a znamení Beran. Zvířetníková znamení jsou pojmenována po zvířetníkových souhvězdích, s nimiž se původně kryla.[2] Od dob Hipparcha se zvířetníková znamení v důsledku precese zemské osy posunula od zvířetníkových souhvězdí téměř o jedno.[3][4] Měsíční znamení jsou obdobně odvozena od polohy Měsíce na zvěrokruhu.[zdroj?]

Druhy zvěrokruhu

Rozlišuje se:

  • zvěrokruh siderický, tvořený dvanácti souhvězdími, která mají stejná jména jako znamení zvěrokruhu, vůči nimž se posunují v důsledku precese zemské osy o jedno souhvězdí zhruba za 2 150 let a do původní polohy se vrátí asi za 25 800 let.[5] Vlivem precese se v současnosti do ekliptiky dostalo též souhvězdí Hadonoše, které však nebývá považováno za jeho součást.[2]
Podrobnější informace naleznete v článcích Západní astrologie a Sideralistická astrologie.

Zvířetníková souhvězdí

Podrobnější informace naleznete v článku Zvířetníková souhvězdí.

Je nutné rozlišovat zvířetníková (zodiakální) znamení a souhvězdí. Lze rozlišit zvířetníková souhvězdí:

  • 12 souhvězdí, která byla starověkými astronomy přiřazena k dvanácti třicetistupňovým úsekům ekliptiky, které odpovídají dvanácti stejně dlouhým obdobím roku (nekryjícím se s kalendářními měsíci)
  • 13 souhvězdí, která se nacházejí v 16° širokém pásu kolem ekliptiky; kromě výše zmíněných 12 souhvězdí sem patří ještě Hadonoš.

O souhvězdích, která byla dříve vymezena na obloze jen nejasně, rozhodl v roce 1930 Mezinárodní astronomický kongres, jenž přesně rozparceloval oblohu na 88 souhvězdí, jejichž definice je stále používána (každá hvězda na obloze tedy nyní patří do určitého souhvězdí). Z toho důvodu dnes souhvězdí, jimiž prochází Slunce, nemají z pohledu astronomie stejné velikosti, a tedy Slunce v nich setrvává nestejnou dobu (na rozdíl od představy astrologie). Zatímco souhvězdím Panny projde Slunce dnes téměř celým, souhvězdí Štíra se jen letmo dotkne.[2]

Historie

Zodiak je původem velmi starý. Klasický zvěrokruh je zřejmě modifikací babylonského zvěrokruhu známého z katalogu MUL.APIN, který vznikl kolem roku 1000 př. n. l. Mnoho souhvězdí lze vystopovat až do starobabylonské říše (počátek 2. tisíciletí př. n. l.). Počet znamení kolísal zřejmě pod vlivem kalendářů používaných k zemědělským účelům. V antice pak rozčlenění zodiaku souviselo i s tehdejší klasifikací větrů (s rozdělením světa podle větrů pracovala i antická a středověká geografie. Asi kolem roku 400 př. n. l. (někdy je udáván rok 700 př. n. l.) byl počet znamení omezen na dvanáct. Každé z nich pokrývalo 30° nebeského pásu. Prvním znamením byl Beran přidružený počátečnímu měsíci roku (babylonský rok začínal jarní rovnodenností).

Samotné označení „zvěrokruh“ je nesprávným překladem řecko-latinského zodiakus. To nesouvisí se slovním základem zōon — tvor, ale spíše zoé — oduševnělá bytost. Původ slova se váže k představě, že nebeská tělesa jsou obdařena vlastní duší.

Přehled znamení zvěrokruhu

Tradiční astrologický zvěrokruh

Rozdělení zodiakálního pásu na 12 stejných dílů.

č.symboldélkatropický zvěrokruh[6]dnůlatinský názevčeskyřecký názevsanskrtský názevsumero-babylonský název[7]
1♈︎ ♈️21. 3. – 20. 4.31AriesBeranΚριός/KriósMeṣa (मेष)MUL LUḪUN.GA „zemědělský dělník“, Dumuzi
2♉︎ ♉️30°21. 4. – 21. 5.31TaurusBýkΤαῦρος/TaurosVṛṣabha (वृषभ)MULGU4.AN.NA „nebeský kormidelník“
3♊︎ ♊️60°22. 5. – 21. 6.31GeminiBlíženciΔίδυμοι/DidymoiMithuna (मिथुन)MULMAŠ.TAB.BA.GAL.GAL „velká dvojčata“ (hvězdy Castor a Pollux)
4♋︎ ♋️90°22. 6. – 22. 7.31CancerRakΚαρκῖνος/KarkīnosKarkaṭa (कर्कट)MULAL.LUL „rak“
5♌︎ ♌️120°23. 7. – 22. 8.31LeoLevΛέων/LéōnSiṃha (सिंह)MULUR.GU.LA „lev“
6♍︎ ♍️150°23. 8. – 22. 9.31VirgoPannaΠαρθένος/ParthénosKanyā (कन्या)MULAB.SIN „brázda“; „brázda, klas bohyně Šaly“
7♎︎ ♎️180°23. 9. – 23. 10.31LibraVáhyΖυγός/ZygósTulā (तुला)zibanitum „váhy“
8♏︎ ♏️210°24. 10. – 22. 11.30ScorpiusŠtírΣκоρπιός/SkorpiósVṛścika (वृश्चिक)MULGIR.TAB „štír“
9♐︎ ♐️240°23. 11. – 21. 12.29SagittariusStřelecΤοξότης/ToxótēsDhanuṣa (धनुष)MULPA.BIL.SAG, Nedu „voják“
10♑︎ ♑️270°22. 12. – 20. 1.30CapricornusKozorohΑἰγόκερως/AigókerōsMakara (मकर)MULSUḪUR.MAŠ „parmice“
11♒︎ ♒️300°21. 1. – 20. 2.31AquariusVodnářὙδροχόος/HydrochóosKumbha (कुम्भ)MULGU.LA „veliký“, později „džbán“
12♓︎ ♓️330°21. 2. – 20. 3.28/29PiscesRybyἸχθύες/IchthýesMīna (मीन)MULSIM.MAḪ „ocas vlaštovky“, později DU.NU.NU „vlasec“

Dráha Slunce souhvězdími

Kvůli precesi zemské osy a dalším vlivům se sluneční kotouč při cestě ekliptikou promítá na pozadí hvězdného nebe poněkud jinak než v antice. Pokud bereme v úvahu také moderní hranice souhvězdí, zdržuje se v nich takto:[8][9]

č.souhvězdíoddodnů
1Beran18. duben13. květen25
2Býk13. květen21. červen39
3Blíženci21. červen20. červenec29
4Rak20. červenec10. srpen21
5Lev10. srpen16. září37
6Panna16. září30. říjen44
7Váhy30. říjen23. listopad24
8Štír23. listopad29. listopad6
Hadonoš[pozn. 1]29. listopad17. prosinec18
9Střelec[pozn. 2]17. prosinec20. leden34
10Kozoroh20. leden16. únor27
11Vodnář16. únor11. březen23/24
12Ryby11. březen18. duben38


Ostatní tělesa

Na pozadí zvěrokruhu se pohybují některá nebeská tělesa jinak než běžné hvězdy. Jsou to hvězdy hvězdy-poutníci, jak se jim říkalo, neboli planety. Mezi hvězdami se proplétají každá svým vlastním pohybem, ale od ekliptiky určená právě dráhou Slunce se nikdy příliš nevzdalují. Maximální úhlová vzdálenost od ekliptiky činí u Měsíce přibližně 5°, u Merkuru asi 7°, u Jupiteru jen kolem 1° a u ostatních planet nanejvýš 4°. V antickém geocentrickém systému se Měsíc nebo i Slunce často přiřazovaly k planetám. Znalost pozic hvězd v oblasti zvěrokruhu je klíčová pro určování drah planet.

Ve sluneční soustavě se kromě planet pohybuje i množství dalších menších těles, ale pro jejich malou velikost jsou pouhým okem nerozeznatelná. Protože se ale v rovině zvířetníku vyskytuje nesmírné množství prachových zrn, jejich odražené světlo se skládá a je za jasné noci viditelné v podobě zvířetníkového světla.

Odkazy

Poznámky

Reference

Související články

Externí odkazy