Íránské národy

Íránské národy jsou v současnosti rozmanitá Indoevropská etnolingvistická skupina, kterou tvoří mluvčí íránských jazyků.^[2][3]

Íránské národy
Rozšíření íránských jazyků
Populace
210–235 milionů[1]
Země s významnou populací
Írán a íránská vysočina, malá Asie, Jižní Asie, Střední Asie, Kavkaz a komunity v Severní Americe a Západní Evropě.
Příbuzné národy
Další užívající indoíránské jazyky

Předpokládá se, že se protoíránský jazyk objevil jako samostatná Indoíránská větev v Střední Asii v polovině 2. tisíciletí před naším letopočtem.^[4][5]

Na vrcholu své expanze v polovině 1. tisíciletí před naším letopočtem se jimi obývané území táhlo od íránské vysočiny a celé eurasijské stepi po velkou dunajskou kotlinu na západě k Ordosu na východě.^[6]

Západoíránská Perská říše ve své době dominovala starověkému světu, přičemž zanechala významné kulturní dědictví, zatímco východoíránští nomádi ze stepí sehráli rozhodující roli ve vývoji euroasijského kočovnictví a hedvábné stezky.^[4]

Mezi starověké Íránce patří Alani, Baktrové, Massagetové, Médové, Chórezmové, Parthové, Sakové, Sarmati, Skytové, Sogdianci a další ve Střední Asii, Kavkaze, Východní Evropě a íránské vysočině.

V 1. tisíciletí našeho letopočtu byla jejich oblast osídlení zmenšena v důsledku slovanských, germánských, turkických a mongolských expanzí. Mnoho z nich se stalo předmětem slavizace.^{[7][8][9][10]}

Do íránských národů současnosti patří Balúčové, Kurdové, Gílánci, Lúrové, Mázandaránci, Oseti, Paštunové, Pamírci, Peršané, Tádžikové a Talyšové. Obývají oblast íránské plošiny po Kavkaz na severu, perský záliv na jihu, Sin-ťiang na východě a po východní Turecko na západě.^[11]