Cizrna beraní
Cizrna beraní (Cicer arietinum, známá také jako římský hrách) je jediným pěstovaným zástupcem rodu cizrna (Cicer).[1] Pochází z Indie[2], byl však domestikován již v dávných dobách a v dnešní době nejsou známy přírodní populace. Občasně zplaňuje.[1] Pěstuje se pro zrno jako luskovina, ke konzumaci se jako zelenina používají jak celé lusky, tak i semena, či mladé výhonky a dále jako pícnina (zkrmovat se mohou i semena či odpady ze mletí).[2] Pěstuje se především v oblasti Středozemí, Blízkého a Dálného východu až po Indii a dále na březích Nilu až po západní Afriku;[1] dále v Severní Americe.[3] Největšími producenty jsou Indie, Austrálie, Myanmar, Pákistán a Turecko. Jedná se o jednoletou vzpřímenou rostlinu dosahující výšky až 1 m.[1][2] Od země vyrůstá několik lodyh[3] s lichozpeřenými čtyř až sedmijařmými listy o délce až 5 cm. Listy vejčité a zubovité do 1 cm. Celá rostlina je pokryta žlaznatými chloupky. Kořenový systém je svazčitý, dosahující 1–2 m hloubky.[2] Květenství hroznovité s bílou, růžovou až modrou korunou.[1] Lusk obsahuje 1–2 semena.[2]
 Cizrna beraní | |
|---|---|
 Cizrna beraní (Cicer arietinum) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | bobotvaré (Fabales) |
| Čeleď | bobovité (Fabaceae) |
| Rod | cizrna (Cicer) |
| Binomické jméno | |
| Cicer arietinum L., 1753 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jedná se o typového jedince rodu,[1] kterého Carl Linné našel a popsal v Itálii, nebo na Pyrenejském poloostrově.[4]
Využití
Z cizrny je připravován především známý pokrm falafel (smažené kořeněné luštěninové koule).[zdroj?] Je hojně využívána v blízkovýchodní a dálněvýchodní kuchyni (arabský hummus, košarí, indický dal apod.).[zdroj?]Cizrna se používá především pro vaření. Nejznámější jídlo z cizrny je hummus.
Celosvětová produkce
Celosvětová sklizeň v roce 2020 dle oficiálních statistik FAO činila přibližně 15,1 miliónu tun. Dlouhodobě daleko největším producentem cizrny je Indie, její podíl každoročně přesahuje 70 procent celosvětové produkce, v roce 2020 byl dokonce přes 73 procent (viz tabulka 1). Na druhém místě (již s velkým odstupem) je Turecko, země na třetím až pátém místě (Pákistán, Myanmar a Etiopie) produkují přibližně stejný objem (v jednotlivých letech pochopitelně individuálně kolísá). Celkem podle statistik Organizace pro výživu a zemědělství vykazuje nějakou produkci cizrny na padesát zemí, z tabulky 1 je ale zřejmé, že podíl prvních sedmi zemí na celosvětové produkci je přes 90 procent, podíl 20 zemí je pak přes 99 procent. Produkce zbylých cca 30 zemí je tedy z globálního hlediska zanedbatelná.[5]
| Pořadí | Země | Tisíce tun | Podíl [%] | Kumulat. podíl [%] |
|---|---|---|---|---|
| 1 | Indie | 11 080 | 73,4 | 73,4 |
| 2 | Turecko | 630 | 4,2 | 77,5 |
| 3 | Pákistán | 498 | 3,3 | 80,8 |
| 4 | Myanmar | 482 | 3,2 | 84,0 |
| 5 | Etiopie | 457 | 3,0 | 87,1 |
| 6 | Rusko | 291 | 1,9 | 89,0 |
| 7 | Austrálie | 281 | 1,9 | 90,9 |
| 8 | Írán | 227 | 1,5 | 92,4 |
| 9 | Kanada | 214 | 1,4 | 93,8 |
| 10 | USA | 194 | 1,3 | 95,1 |
| 11 | Argentina | 177 | 1,2 | 96,2 |
| 12 | Mexiko | 126 | 0,8 | 97,1 |
| 13 | Súdán | 84 | 0,6 | 97,6 |
| 14 | Sýrie | 64 | 0,4 | 98,0 |
| 15 | Maroko | 50 | 0,3 | 98,4 |
| 16 | Tanzanie | 47 | 0,3 | 98,7 |
| 17 | Jemen | 42 | 0,3 | 99,0 |
| 18 | Alžír | 40 | 0,3 | 99,2 |
| 19 | Čína | 16 | 0,1 | 99,3 |
| 20 | Uzbekistán | 12 | 0,1 | 99,4 |
| — | Celkem svět | 15 100 | 100,0 | 100,0 |
Alergie
Cizrna zřejmě obvykle není primárním alergenem, ale vyskytuje se zkřížená alergie, např. na hrášek, čočku, sóju nebo na lískové oříšky.[6]
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu cizrna beraní na Wikimedia Commons 
Taxon Cicer arietinum ve Wikidruzích
.jpg){kind=link}