Dynastie čínské historie
Dynastie čínské historie tvoří kontinuální řadu dynastií od třetího tisíciletí před naším letopočtem až do roku 1911.[pozn. 1][pozn. 2]
Legendární období
Podle legend byli prvními vládci Číny Tři vznešení a pět vladařů — bohové a mytické bytosti, na jejichž autoritu se později dovolávali čínští učenci a kteří byli dáváni za vzor následujícím panovníkům.
Tři vznešení a pět vladařů 三皇五帝 sānhuáng wǔdì | ||||
---|---|---|---|---|
Tři vznešení 三皇 sānhuáng | Podle Zápisků historika (史記 / 史记 shǐjì): Vládce Nebes | 天皇 | tiānhuáng | |
Podle Jüntou-šu (運斗樞 yùndòu shū) a Jüanming pao (元命苞 yuánmìng bāo): | 伏羲 | fúxī | ||
Pět vladařů 五帝 wǔdì | Podle Zápisků historika: | 黃帝 / 黄帝 | huángdì | |
Podle Písně z Čhu (楚辭 chǔcí): Šaochao | 少昊 | shàohào | ||
Podle Knihy obřadů (禮記 / 礼记 lǐjì): | 有巢氏 | yǒucháo shì |
Historické období
Dějiny Číny | |||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|
STAROVĚKÁ ČÍNA | |||||||
3 vznešení a 5 vladařů | |||||||
Dynastie Sia 2100–1600 př. n. l. | |||||||
Dynastie Šang 1600–1046 př. n. l. | |||||||
Dynastie Čou 1045–256 př. n. l. | |||||||
Západní Čou | |||||||
Východní Čou | |||||||
Období Jar a podzimů | |||||||
Období válčících států | |||||||
CÍSAŘSKÁ ČÍNA | |||||||
Dynastie Čchin 221 př. n. l.–206 př. n. l. | |||||||
Dynastie Chan 206 př. n. l.–220 n. l. | |||||||
Západní Chan | |||||||
Dynastie Sin | |||||||
Východní Chan | |||||||
Období tří říší 220–280 | |||||||
Wej, Šu & Wu | |||||||
Dynastie Ťin 265–420 | |||||||
Západní Ťin | 16 Království 304–439 | ||||||
Východní Ťin | |||||||
Severní & Jižní dynastie 420–589 | |||||||
Dynastie Suej 581–618 | |||||||
Říše Tchang 618–907 | |||||||
( X Wu Ce-tchien 690–705 ) | |||||||
5 dynastií & 10 říší 907–960 | Dynastie Liao 907–1125 | ||||||
Dynastie Sung 960–1279 | |||||||
Severní Sung | Z. Sia | ||||||
Jižní Sung | Ťin | ||||||
Dynastie Jüan 1271–1368 | |||||||
Dynastie Ming 1368–1644 | |||||||
Říše Čching 1644–1911 | |||||||
MODERNÍ ČÍNA | |||||||
Republika 1912–1949 | |||||||
Spor o Čínu ... | |||||||
Čínská lidová republika 1949–současnost | Čínská republika (Tchaj-wan) 1945–současnost | ||||||
Související články Časová osa čínských dějin | |||||||
Po legendárním období Tří vznešených a pěti vladařů nastoupily první tři pololegendární dynastie Sia, Šang a Čou. Od dynastie Šang se každá dynastie odvolávala na mandát Nebes (天命 tiānmìng), kterým byla posvěcena vláda dynastie v Podnebesí (tchien-sia 天下 tiānxià). Poprvé tak učinila právě dynastie Šang, aby ospravedlnila svržení dynastie Sia.
Říše, vytvořené jednotlivými dynastiemi, jsou nazývány zpravidla jménem vládnoucí dynastie a až do vyhlášení dynastie Čchin vládnou jejich panovníci jako králové (王 pinyin: wáng), či knížata (vévodové, princové) (公, kung, pinyin: gōng).[pozn. 3] Teprve Jing Čeng (嬴政 pinyin: yíng zhèng) — poté, co roku 221 př. n. l. sjednotil Čínu — vládl jako První císař (š'chuang-ti 始皇帝 pinyin: shǐ huángdì). Titul ti (帝 pinyin: dì)[pozn. 4] — na Západě překládaný jako císař[pozn. 5] — je pak používán pro většinu následujících panovníků, až do svržení dynastie Čching v roce 1911.
Dynastie | Období vlády | ||
---|---|---|---|
Sia | 夏 | xià | 2100[pozn. 6]–1600 př. n. l. |
Šang (Jin) | 商 | shāng | 1600–1100 př. n. l. |
Čou
| 周 西周 | zhōu xī zhōu | 1100–221 př. n. l. 1100–771 př. n. l. |
Čchin | 秦 | qín | 221–206 př. n. l. |
Chan Sin (přerušení dynastie Chan) | 漢 西漢 | hàn xī hàn | 206 př. n. l.–220 n. l. |
Tři království
| 三國 曹魏 | sān guó cáo wèi | 220[pozn. 8]–280 |
Ťin
| 晉 西晉 | jìn xī jìn | 265–420 |
Období jižních a severních dynastií
| 南北朝 劉宋 北魏 (拓拔魏) | nán běi cháo liú sòng běi wèi (tàbá wèi) | 420–589 |
Suej | 隋 | suí | 581–618 |
Tchang | 唐 | táng | 618–907 |
Pět dynastií a deset království
| 五代十國 後梁 後唐 後晉 後漢 後周 | wǔ dài shí guó hòu liáng hòu táng hòu jìn hòu hàn hòu zhōu | 907–960 |
Sung
| 宋 北宋 | sòng běi sòng | 960–1279 |
Jüan (Mongolská dynastie) | 元 | yuán | 1271–1368 |
Ming
| 明 南明 | míng nán míng | 1368–1644 |
Čching (Mandžuská dynastie) | 清 | qīng | 1644[pozn. 11]–1911[pozn. 1] |
Každá dynastie se dále dělila na období panování jednotlivých panovníků — takzvaných ér (nien-chao TZ: 年號 ZZ: 年号 pinyin: niánhào). Každý vládce vyhlašoval jméno éry své vlády a až do nástupu dynastie Ming nebylo neobvyklé, že jeden panovník vyhlásil postupně několik ér (Kao-cung (高宗 gāo zōng) z dynastie Tchang jich během své vlády v letech 650 až 683 vyhlásil dokonce 14). Zakladatel dynastie zpravidla vyhlašoval éru své vlády spolu s vyhlášením nové dynastie. Éry dalších nástupců se počítaly zpravidla od následujícího čínského nového roku. Doba trvání každé éry pak sloužila i k počítání času,[pozn. 12] takže například rok 1651[pozn. 13] je sedmým rokem éry Šun-č’ (順治). Velice často je pak jméno éry zaměňováno za jméno císaře, takže císař Fulin je pak známější jako císař Šun-c’ (což bylo jméno, které si Fulin zvolil pro pojmenování éry své vlády), etc…
Dynastie „samozvanců“
V historii Číny dále figuruje řada malých a relativně krátkodobých dynastií, které se zpravidla neuvádějí v seznamech čínských dynastií. Jedná se o dynastie vyhlášené většinou vzbouřenci, rebely a uzurpátory, kteří se (stejně jako zakladatelé většiny ostatních dynastií) vzbouřili proti aktuálně vládnoucí dynastii a pokusili se jí svrhnout. Nikdy ale nezískali potřebnou podporu a moc a do několika měsíců či let byla jejich rebelie potlačena. Takové dynastie se vyznačují tím, že nikdy nezískaly vládu nad celou Čínou (kontrolovaly jenom některé provincie) a měly mnohdy třebas jenom jediného panovníka (ten se tituloval buď jako král, či jako císař), který ale vyhlásil jméno éry své vlády. To, že tyto dynastie měly krátkého trvání a minimum panovníků ale nesmí vést k domněnce, že byly úplně bezvýznamné. Alespoň některé z nich významně zasáhly do čínských dějin:
Wu Ce-tchien (武則天 wǔ zétiān) — jedna z konkubín tchangského císaře Kao-cunga[pozn. 14] (高宗 gāo zōng) — se ujímá vlády za nemocného císaře a po jeho smrti[pozn. 15] vyhlašuje v říjnu 690 dynastii Čou[pozn. 16] (周 zhōu) a jako císařovna Šeng-šen (聖神 shèngshén) pak vládne[pozn. 17] až do února 705 jako jediná císařovna čínské historie.
Koncem vlády dynastie Ming se vlivem hladomorů, katastrofálního stavu císařské pokladny a vojenské nemohoucnosti dynastie rozmohli na venkově bandité.[pozn. 18] Časem se mezi nimi vyprofilovali dva nejvýznamnější vůdcové Li C'-čcheng (李自成 lǐ zìchéng) a Čang Sien-čung (張獻忠 zhāng xiànzhōng).Čang Sien-čung vyhlašuje dynastii Ta Si[pozn. 19] (大西 dà xī, česky: „Velký Západ“) v červenci 1643 po dobytí Wu-čchangu[pozn. 20] (武昌 wǔchāng) v provincii Chu-pej (湖北 húběi) v centrální Číně, který prohlásil hlavním městem nové dynastie a sebe tituloval jako „Velkého krále Západu“ (Ta Si wang 大西王 dà xī wáng).Li C'-čcheng vyhlásil dynastii Ta Šun[pozn. 19] (大順, dà shùn, česky: „Velká Poslušnost“[pozn. 21]) po dobytí Si-anu (西安 xī'ān) v provincii Šen-si (TZ: 陝西 ZZ: 陕西 shănxī) v listopadu 1643. Za „Krále velkého Šun“ (Ta Šun wang 大順王 dà shùn wáng) se prohlašuje na čínský Nový rok 8. února 1644.Obě vyhlášené dynastie převzaly model správy podle mingského vzoru a dál bojovaly nejenom proti dynastii Ming a nastupující dynastii Čching, ale i samy mezi sebou. 3. června 1644 (tedy po více než dvou měsících od dobytí Pekingu) se Li C'-čcheng prohlašuje císařem dynastie Ta Šun. Záhy ale musí prchat před spojenými silami mingského generála Wu San-kueje (吳三桂 wú sānguì) a čchingských Korouhví.V létě 1644 Čang Sien-čung přesunuje pod tlakem Mingů i Li C'-čchenga svoje království do S’-čchuanu (四川 sìchuān). Konec této dynastie přišel v listopadu 1646, když byla Čang Sien-čungova armáda poražena čchingskou armádou, Čang Sien-čung zajat a posléze popraven.Li C'-čchengova Ta Šun skončila ještě dříve a to v dubnu 1645, kdy byl po dlouhodobém pronásledování mingským generálem Wu San-kuejem (podporovaným čchingskými jednotkami) buďto zabit, a nebo spáchal sebevraždu.
Další relativně významnou dynastií „samozvanců“ byla počátkem roku 1674 vyhlášená dynastie Čou[pozn. 22] (周 zhōu), kterou vyhlásil bývalý mingský generál Wu San-kuej na jihozápadě Číny v Jün-nanu (TZ: 雲南 ZZ: 云南 yúnnán) během takzvané Rebelie tří samozvanců (三反之亂, pinyin: sān fàn zhī luàn, český přepis: San Fan Č' Luan) a která trvala až do roku 1681.
Paralelní nečínské dynastie
Kromě výše uvedených dynastií ovládaly některé části historické Číny v různých obdobích i jiné nečínské dynastie:
Dynastie | Období vlády | ||
---|---|---|---|
Říše Kitanů: Liao | 遼 | liáo | 916–1125 |
Říše Karakitanů: Západní Liao | 西遼 | xī liáo | 1124–1211 |
Říše Tangutů: Západní Sia | 西夏 | xī xià | 1032–1227 |
Říše Džurčenů: Ťin | 金 | jīn | 1115–1234 |
Říše Ťienčouských Džurčenů: Pozdní Ťin[pozn. 23] | 後金 | hòu jīn | 1616–1636 |
Odkazy
Poznámky
Literatura
- FAIRBANK, John King. Dějiny Číny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. ISBN 80-7106-249-9.
- MOTE, F.W. Imperial China 900-1800. [s.l.]: Harvard University Press, 2000. ISBN 0-674-44515-5.
- BROOK, Timothy. Čtvero ročních dob dynastie Ming. Praha: Vyšehrad, 2003. ISBN 80-7021-583-6.
- CHENG, Anne. Dějiny čínského myšlení. Překlad Helena Beguivinová; Olga Lomová, David Sehnal, Dušan Vávra. 1. vyd. Praha: DharmaGaia, 2006. 688 s. ISBN 80-86685-52-7.
- SŁUPSKI, Zbigniew; LOMOVÁ, Olga. Úvod do dějin čínského písemnictví a krásné literatury I. (Dynastie Shang až období Válčících států). Praha: Karolinum, 2006. ISBN 80-246-1267-4.
- SŁUPSKI, Zbigniew; LOMOVÁ, Olga. Úvod do dějin čínského písemnictví a krásné literatury II. (Dynastie Qin a Han). Praha: Karolinum, 2009. ISBN 978-80-246-1727-5.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu dynastie čínské historie na Wikimedia Commons
- CHINAKNOWLEDGE — a universal guide for China studies — přehled dynastií, panovníků, historie (anglicky)