Gerard Piqué

Od roku 1997 hrál Piqué za mládežnické výběry FC Barcelony. Působil zde například spolu s Cescem Fàbregasem nebo Lionelem Messim. Roku 2004 přestoupil do anglického klubu Manchester United. Za 4 roky svého působení na Old Trafford si připsal pouhých 12 startů. A tak se vrátil do Španělska, kde hrál jednu sezonu na hostování v Zaragoze a poté se přesunul z Aragonie do Katalánska, aby 27. května 2008 podepsal smlouvu s Barcelonou. Barcelona za něj Manchesteru United zaplatila částku 5 milionů liber.^[10]

FC Barcelona

Sezóna 2008/09

Nový trenér Pep Guardiola poprvé využil Piquého v předkole Ligy mistrů UEFA proti polské Wisle Krakov dne 13. srpna 2008.^[11]Barcelona první zápas vyhrála 4:0 doma, Piqué vystřídal Daniho Alvese a odehrál závěrečnou čtvrthodinu.^[12]V odvetě pobyl na hřišti již celých 90 minut, Barcelona navzdory venkovní porážce 0:1 postoupila.^[13]Premiérový zápas španělské La Ligy si zahrál 13. září 2008 (2. kolo), ve kterém Barcelona doma čelila Racingu Santander a remizovala 1:1.^[14]V mužstvu se setkal s dalšími fotbalisty, kteří se fotbalu naučili v barcelonské akademii La Masia. Šlo mimo jiné o Xaviho, Andrése Iniestu, Sergia Busquetse nebo Lionela Messiho. Další hráč z akademie, obránce Carles Puyol, byl vedle mexického univerzála Rafaela Márqueze jeho konkurencí na post středního obránce.^[15]

V listopadu Piqué skóroval v pátém zápase skupiny Ligy mistrů na hřišti Sportingu Lisabon a pomohl k výhře 5:2, Barcelona však už měla postup zajištěn.^[16]Další gól přidal v odvetě čtvrtfinále domácího poháru proti městskému rivalovi Espanyolu 29. ledna 2009, ve která Barcelona uspěla a vyhrála 3:2 a postoupila do semifinále.^[17]Ve 34. kole si zahrál ve květnovém El Clásicu proti Realu Madrid, na jehož hřišti vyhrála Barcelona 6:2. Šestý gól katalánského týmu dal právě Piqué, který tak mohl oslavit svoji první ligovou branku za Barcelonu, která se tímto přiblížila titulu disponujíc sedmibodovým náskokem pro závěrečné čtyři ligové duely.^[18]

Nechyběl ve finále domácího poháru při výhře 4:1 proti Athleticu Bilbao 13. května 2009 a oslavil svoji první zdejší trofej. Katalánský klub vyhrál Copu poprvé od roku 1998.^[19] Tři dny nato bylo rozhodnuto o titulu, když Real Madrid zaváhal, již mistrovská Barcelona posléze prohrála 1:2 s Realem Mallorca.^[20] Ve finále Ligy mistrů 27. května nastoupil v základní sestavě a čelil svému bývalému klubu, obhajujícímu Manchesteru United. Jeho Barcelona vyhrála 2:0 a stala se prvním španělským klubem, který zkompletoval treble.^[21][22]

Sezóna 2009/10

Po úspěšném úsilí vybojovat domácí superpohár Supercopa de España ve dvojzápase proti Athleticu Bilbao se Barcelona rovněž v srpnu ujala ještě evropského Superpoháru UEFA po výhře 1:0 v prodloužení nad Šachtarem Doněck.^[23] Koncem září se dvakrát v lize gólově prosadil ve dvou zápasech po sobě, a to proti Racingu Santander (4:1) a Málaze (2:0) a Barcelona i po pátém kole disponovala plným počtem bodů.^[24]

Účastnil se Mistrovství světa klubů FIFA, kam Barcelona zamířila jako evropský šampion. Ta ve finále 19. prosince 2009 zdolala 2:1 argentinské Estudiantes a dosáhla na „sextuple“, když v roce 2009 vybojovala šest trofejí – do té doby nedosažený rekord.^[25]

První ligová porážka nadešla 14. února 2010, kdy se Barcelona potýkala s absencemi včetně Piquého a prohrála 1:2 s Atlétikem Madrid na jeho hřišti.^[26][27] Prodloužená smlouva podepsaná 26. února jej s klubem nově zavazovala do léta 2015.^[28] Ve druhém El Clásicu v ligové sezóně 4. dubna pomohl vyhrát 2:0 na stadionu Realu Madrid.^[29] První semifinálový zápas Ligy mistrů na půdě Interu Milán 20. dubna dopadl výhrou domácích 3:1 a čtvrtou porážkou Barcelony v sezóně.^[30] V domácí odvetě v 84. minutě skóroval (stejně jako ve skupinovém zápase s tímto soupeřem), ale jednogólová výhra v odvetě 28. dubna na postup do finále nestačila.^[31]

O titulu se rozhodovalo do posledního 38. kola, kdy Barcelona 16. května přivítila Real Valladolid, vyhrála 4:0 a se ziskem rekordních 99 bodů obhájila, neboť Real s Málagou remizoval.^[32]

Sezóna 2012/13

V průběhu podzimních měsíců se potýkal se zraněním, podobně jako jeho partner v obraně Carles Puyol. Po návratu na trávník se tak Piqué rozhodnutím trenéra Tita Vilanovy dostal do páru s Javierem Mascheranem.^[33][34]Dne 1. prosince 2012 skóroval Piqué proti Athleticu Bilbao ve 14. kole a pomohl vyhrát 5:1.^[35]

Začátkem roku 2013, v lednu, nastoupil do duelu proti Realu Sociedad, ve kterém byl ve druhém poločase po druhé žluté kartě vyloučen. Barcelona prohrála první ligový duel sezóny 2012/13 po výsledku 2:3.^[36]Proti Realu Madrid v zápase 2. března byl u venkovní ligové prohry 1:2, kterou Barcelona navázala na prohru 1:2 se stejným soupeřem ve Španělském poháru Copa del Rey pět dní nazpět. Ve druhém ze zápasů dal Barceloně vítězný gól stoper Sergio Ramos, který v hlavičkovém souboji překonal právě Piquého.^[37]

V odvetě semifinále Ligy mistrů 2012/13 proti německému Bayernu Mnichov 1. května 2013 si dal vlastní gól, Barcelona prohrála na Camp Nou 0:3 a ze soutěže vypadla.^[38] Sezóna 2012/13 však neskončila neúspěšně, po vyřazení v semifinále Ligy mistrů získal Piqué se svými spoluhráči titul ve španělské lize.^[39]Jistotu titulu dala týmu květnová výhra 2:1 na hřišti Atlétika Madrid ve 35. kole.^[40]

Sezóna 2013/14

Na konci srpna roku 2013 s týmem získal Španělský superpohár, jenž Barcelona získala díky pravidlu venkovních gólů po remízách 1:1 venku a 0:0 doma s Atlétikem Madrid.^[41]Pod novým trenérem Gerardem Martinem si zahrál plnou minutáž v prvních čtyřech ligových zápasech. Barcelona ani jednou neprohrála, ale ukázala nedostatky v obranné činnosti.^[42]V půlce září se hlavou gólově prosadil proti Ajaxu po rohovém kopu Neymara, Barcelona tento zápas na úvod skupiny Ligy mistrů 2013/14 nakonec vyhrála 4:0.^[43]S Barcelonou postoupil ze základní skupiny H do vyřazovacích bojů Ligy mistrů, katalánský tým v ní obsadil se ziskem 13 bodů první místo. V posledním utkání skupiny 11. prosince 2013 vstřelil jednu branku proti skotskému týmu Celtic FC a přispěl tak k drtivému vítězství 6:1.^[44]

V závěrečném 38. kole se Piqué postavil Atlétiku Madrid, které 17. května 2014 remízou 1:1 na Camp Nou vybojovalo mistrovský titul.^[45]

20. května 2014 se Piqué s klubem dohodl na prodloužení smlouvy do roku 2019.^[46]

Sezóna 2014/15

Gólovou hlavičkou zařídil 17. září 2014 výhru v úvodním utkání Ligy mistrů proti kyperskému týmu APOEL.^[47]Proti Levante čtyři dny na to ale chyběl v základní sestavě, neboť na začátku sezóny nebyl ve formě, na lavičce náhradníků strávil i některé z dalších zápasů, v průběhu sezóny se ale zlepšil.^[48]Ve stoperské dvojici si zahrál mimo jiné po boku Javiera Mascherana či nově příchozího Jérémyho Mathieu.^[49]

Proti Realu Madrid venku 25. října prohrála Barcelona 1:3 navzdory počátečnímu vedení. Ve 35. minutě však Real vyrovnal, poté co Piqué zahrál v pokutovém území rukou, načež obdržel žlutou kartu.^[50]

V polovině dubna 2015 nastoupil do čtvrtfinále proti Paris Saint-Germain a odehrál 300. zápas za Barcelonu.^[51]Zahrál si ve finále Ligy mistrů hraném 6. června na Olympijském stadionu v Berlíně, kde Barcelona čelila Juventusu a vyhrála 3:1.^[52]Podle fotbalových expertů z The Guardian a sportskeeda podal nadprůměrný výkon a pomohl týmu obranným zákrokem na Fernanda Llorenteho.^[53][54]

Sezóna 2015/16

První zápas nové sezóny Piqué pozoroval z lavičky, když trenér Luis Enrique namísto něho vyslal do srpnového zápasu o Španělský superpohár Thomase Vermaelena.^[55]Barcelona prohrála s Athleticem Bilbao 0:4, ovšem hrála se ještě domácí odveta na Camp Nou. Piqué v odvetě obdržel červenou kartu, poté co v 55. minutě protestoval proti rozhodnutí čárového rozhodčího. Vyloučen byl poprvé od ledna 2013, Barceloně se dohnat manko nepodařilo.^[56]Za údajná hanlivá slova na adresu rozhodčího obdržel trest na čtyři utkání a v úvodu španělské ligy Barceloně chyběl.^[57]

Ve finále Mistrovství světa klubů proti River Plate 20. prosince vyhrála Barcelona 3:0 a získala pátou trofej za kalendářní rok 2015.^[58]

Piqué 22. května 2016 odehrál finále Španělského národního poháru (Copa del Rey) proti Seville FC, ve kterém podle španělského deníku Sport podal skvělý výkon ohodnocený známkou 10.^[59]Barcelona po výhře 2:0 v prodloužení vybojovala domácí double.^[60]

Sezóna 2016/17

V říjnu (7. kolo ligy) se Piqué dvakrát hlavou gólově prosadil na půdě klubu Celta Vigo, kde však Barcelona stejně jako předchozí sezónu prohrála po čtyřech obdržených gólech, tentokrát výsledkem 3:4.^[61]V dubnu Piqué odehrál venkovní El Clásico proti Realu Madrid, které Barcelona vyhrála 3:2 a vrátila se do boje o titul.^[62]Barcelona sice vyhrála závěrečný zápas s Eibarem i bez Piquého, Real Madrid ale nakonec skončil první s tříbodovým náskokem.^[63]

Sezóna 2017/18

Barcelona odstartovala sezónu v srpnu domácím zápasem o španělský superpohár proti Realu Madrid, podlehla však 1:3.^[64]Piqué otevřel skóre brankou do vlastní sítě, v 80. minutě pak nestačil střídajícímu Cristianu Ronaldovi, který změnil skóre na 2:1.^[65]V Madridu Barcelona nezvítězila ani v odvetě a prohrála 0:2. Piqué se zapsal do dějin zápasu dalším průměrným výkonem a několik minut po začátku druhého poločasu byl kvůli zranění střídán.^[66][67]Ve třetím kole La Ligy se gólově podílel na výhře 5:0 nad rivalem Espanyolem, když dal gól po přesné hlavičce po centru Rakitiće.^[68]Několik dní nato se postavil v Lize mistrů Juventusu, který doma Barcelona přehrála a vyhrála po výsledku 3:0.^[69]Společně se stoperem Samuelem Umtitim svým výkonem „smazali“ útočníky soupeře jako byl např. Paulo Dybala.^[70]Po třetím říjnovém skupinovém zápase si Barcelona opět připsala tři body proti Olympiakosu, neboť vyhrála 3:1 Piqué ovšem zápas nedohrál, poté co byl tři minuty před poločasovou přestávkou vyloučen po druhé obdržené žluté kartě za hru rukou.^[71]

V lednu 2018 se Piqué s klubem dohodl na nové smlouvě, která měla nově platit do roku 2022.^[72]Ve 22. kole La Ligy na začátku února na půdě Espanyolu na Piquého domácí publikum pískalo, byl to ale on, kdo srovnal na konečných 1:1 po 82 minutách zápasu a prodloužil ligovou neporazitelnost Katalánců na 22 zápasů.^[73]

Piqué odehrál dne 29. dubna ligové utkání na hřišti Deportiva La Coruña, kde Barcelona vyhrála 4:2 a získala 25. mistrovský titul klubové historie.^[74]

Sezóna 2018/19

Na začátku října 2018 se Piqué objevil ve svém stém zápase v rámci Ligy mistrů UEFA.^[75]Tento venkovní zápas, ve kterém Barcelona konfrontovala Tottenham, nakonec skončil výhrou Barcelony 4:2. Piqué podal ve stoperské dvojici s Clémentem Lengletem odpovídající výkon.^[76]

Sezóna 2019/20

Zkraje sezóny 2019/20 proti Betisu Sevilla si zahrál ve svém 500. utkání za Barcelonu (360 výher, 90 remíz, 50 proher) a tento duel odehraný dne 25. srpna 2019 skončil výhrou Barcelony 5:2.^[77]

Nastoupil ve čtvrtfinále Ligy mistrů, ve kterém měl dne 14. srpna 2020 se spoluhráči čelit Bayernu Mnichov, pozdějšímu vítězi. Kvůli pandemii covidu-19 se evropská soutěž dohrávala v Portugalsku na jeden zápas. Ze střetu velkoklubů se zrodil historický debakl Barcelony 2:8. Piqué byl s obranou terorizován soupeřovými útočníky Robertem Lewandowskim a Thomasem Müllerem.^[78][79] Na webu CBSSports.com byl dokonce označen za nejhoršího hráče na hřišti, obdržel známku 1 z 10.^[80]

Sezóna 2020/21

Nový trenér Ronald Koeman Piquého postavil do prvního zářijového utkání La Ligy proti Villarrealu, který Barcelona na vlastním hřišti porazila 4:0. V týmu mu nepřibyla konkurence, utkání tak odehrál opět po boku druhého stopera Clémenta Lengleta.^[81]V říjnu (7. ligové kolo) odehrál celé domácí utkání – El Clásico – proti Realu Madrid, které Barcelona prohrála 1:3.^[82]Britský deník The Independent a fotbalový server TheHardTackle.com ohodnotily jeho individuální výkon známkou 6/10, lepší známkou jak jeho partnera ve stoperské dvojici Lengleta. První gól vstřelil soupeř i kvůli Piquého nedůslednosti.^[83][84]V listopadu (10. kolo) prohrála Barcelona na půdě Atlétika Madrid 0:1 a přišla o Piquého, který si v utkání zranil koleno.^[85]

Sezóna 2021/22

Dne 17. října 2021 byl na trávníku přítomen u ligové výhry nad Valencií, která se stala jeho 400. výhrou za Barcelonu v kariéře.^[86] Až ve třetím skupinovém zápase dala Barcelona po 216 minutách první gól v sezóně Ligy mistrů a byl to Piqué, jehož gól po výhře 1:0 nad Dynamem Kyjev 20. října uchoval šance na postup do osmifinále. V evropské soutěži se stal se 16 góly nejvíce skórujícím obráncem, o první místo se dělil s Robertem Carlosem, oba vsítili 16 gólů.^[87]

Mládežnické reprezentace

Zúčastnil se Mistrovství Evropy hráčů do 17 let v roce 2004, kde ve finále Španělsko podlehlo domácí Francii 1:2.^[88] Piqué v tomto utkání skóroval.^[89][90] S týmem do 19 let vyhrál Mistrovství Evropy hráčů do 19 let 2006 v Polsku, kde mladí Španělé porazili ve finále Skotsko 2:1.^[91] Piqué asistoval u vítězného gólu Alberta Morena.^[88]

V roce 2007 odcestoval na Mistrovství světa hráčů do 17 let pořádané Kanadou. Ve výběru Ginése Meléndeze patřil k oporám, neboť byl jedním ze čtyř fotbalistů se zkušenostmi z prvoligové soutěže.^[92] Odehrál všech šest zápasů Španělska, jediný turnajový gól zaznamenal proti Brazílii v osmifinále 11. července, kdy snižoval na 2:1. Jeho tým obrat v prodloužení dokonal a nakonec 4:2 vyhrál.^[93] Následující čtvrtfinále proti Česku o tři dny později ovšem Španělé nezvládli v penaltovém rozstřelu. Byl to právě Piqué, jehož střela chycená Petrem Radkem v páté sérii rozhodla o souhrnném výsledku 4:5.^[94]

V kvalifikaci na Mistrovství Evropy hráčů do 21 let 2009 sehrál všech osm zápasů, osm výher pak zaručilo španělské „jednadvacítce“ play-off se Švýcarskem.^[95] Piqué byl součástí výběru, který ve dvojzápase v říjnu 2008 nestačil na soupeře a finálového turnaje se proto Španělé neúčastnili.

A-mužstvo

V A-mužstvu Španělska přezdívaném La Furia Roja debutoval 11. 2. 2009 v přátelském zápase proti týmu Anglie (výhra 2:0).^[96]

V červnu 2009 se namísto Mistrovství Evropy hráčů do 21 let zúčastnil Konfederačního poháru FIFA.^[97] Španělsko dokráčelo do semifinále, ve kterém jeho řadu 35 zápasů bez porážky zastavili po výsledku 2:0 fotbalisté USA.^[98] V zápase o bronz porazili Španělé Jihoafrickou republiku.

Zúčastnil se se španělskou seniorskou reprezentací Mistrovství světa 2010 v Jihoafrické republice, kde si dokráčel se spoluhráči pro zlaté medaile.

Na mistrovství Evropy 2012 pořádané Polskem a Ukrajinou se postavil do stoperské dvojice se Sergiem Ramosem z Realu Madrid v důsledku zranění Carlese Puyola.^[99] Španělsko, které mělo v plánu atakovat bezprecedentní třetí triumf v řadě,^[100] v prvním zápase čelilo Itálii a 10. června se z tohoto střetnutí urodila remíza 1:1, když soupeřův útočník Antonio Di Natale využil mezery mezi Piquém a Ramosem a skóroval.^[101] Po výhře 4:0 nad Irskem 14. června čelil Piqué se spoluhráči na závěr skupiny 18. června Chorvatsku, v němž v závěru ukořistili výhru 1:0 Španělé.^[102][103] Po zdolání Francie 23. června po výsledku 2:0 srovnalo Španělsko 27. června síly s Portugalskem.^[104] Piqué si připsal důležitý zákrok proti hvězdě soupeře Cristianu Ronaldovi, přičemž Portugalci drželi bezgólový stav i v prodloužení a došlo tak k penaltovému rozstřelu. V něm se Piqué úspěšně zhostil druhé penalty a pomohl v rozstřelu zvítězit 4:2.^[105][106] Finálový triumf obstarala výhra 4:0 s Itálií.^[107] Španělsko vyhrálo i popáté za sebou bez obdrženého gólu, který jim naposledy vstřelili v úvodu Italové.^[108] Piqué byl později zahrnut mezi 23 fotbalisty, které UEFA zahrnula ve vyhlášeném nejlepším týmu Eura.^[109]

Trenér Vicente del Bosque jej vzal na Mistrovství světa 2014 v Brazílii^[110], kde Španělé jakožto obhájci titulu vypadli po dvou porážkách a jedné výhře již v základní skupině B.

Vicente del Bosque jej nominoval i na EURO 2016 ve Francii^[111], kde byli Španělé vyřazeni v osmifinále Itálií po porážce 0:2.^[112] Piqué nastoupil ve všech čtyřech zápasech svého mužstva na turnaji.

Pro Španělsko započalo Ruskem pořádané Mistrovství světa 2018 15. června duelem proti Portugalsku. Piqué podal průměrný výkon v závěru „korunovaný“ faulem na Cristiana Ronalda, ze kterého vzešla Ronaldem proměněná penalta na konečný výsledek 3:3.^[113] Jubilejní 100. zápas za národní tým odehrál proti Íránu ve druhém skupinovém zápase 20. června. Ten Španělsko – dočasně trénované bývalým fotbalistou Fernandem Hierrem – porazilo 1:0.^[114] O postupu rozhodující zápas s Marokem 25. června Piqué odehrál a během zápasu unikl červené kartě za skluz na Chálida Butaíba a žlutý karetní trest neinkasoval ani za pozdější hru rukou ve vápně. Španělsko uhrálo potřebnou remízu 2:2 a skončilo na prvním místě před Portugalci.^[115] Proti Rusku 1. července již ovšem jeho hra rukou nezůstala bez povšimnutí rozhodčího – následnou penaltu Arťom Dzjuba proměnil a vrátil Rusy do zápasu. Osmifinálové střetnutí nebylo rozhodnuto ani v prodloužení a v penaltovém rozstřelu uspělo Rusko. Piqué odehrál svůj poslední reprezentační zápas.^[116]

Gerard Piqué je považován za moderního středního obránce (stopera) dovedného s míčem a vyvážejícího míč do útoku.^[3][10][117]Mezi jeho domény patří přihrávky a vhodné načasování obranných zákroků.^[3][10]Vyzdvihuje se jeho taktická inteligence.^[3]Naopak jeho schopnost vypořádat se s vysokými centrovanými míči ve vlastním pokutovém území bývá někdy kritizována,^[10]jakkoliv v hlavičkových soubojích dokáže obstát.^[3][117]Po svém příchodu do Barcelony v létě 2008 utvořil stoperskou dvojici s Carlesem Puyolem, jehož vůdčí role a přístup pozvedla Piquého výkonnost. Právě Puyol byl označován za toho, kdo Piquého dokázal udržovat soustředěného.^[1][10]

Gerard Piqué je silný ve vzduchu.^[zdroj?] Následujíc tradici bývalých technicky zdatných středních obránců v Barceloně jako Aloisio, Blanc, Couto a Márquez má Piqué také perfektní kontrolu míče a zpracování stejně jako přihrávky a centry.^[zdroj?]

Během kariéry se dočkal označení za jednoho z nejlepších středních obránců na světě vůbec.^[2][3][4]Britský expert na španělský fotbal Graham Hunter jej v roce 2015 označil za nejlepšího světového středního obránce.^[1] Hunter vyslovil tezi, že se Piqué stal s odchodem Puyola lídrem katalánského mužstva.^[1][3] Právě Puyol jej takto označil v roce 2018, kdy v rozhovoru mimo to ocenil zlepšení Piquého poziční hry.^[4]

Na jaře roku 2016 Piqué v rozhovoru prozradil, že nejtěžšími útočníky, kterým v kariéře čelil, byli Cristiano Ronaldo, Didier Drogba a Robert Lewandowski.^[118]

Aktuální před sezónou 2021/22^[119]

Piqué vyrůstal v katalánské rodině spjaté s barcelonským fotbalovým klubem, on sám je v tomto ohledu již čtvrtá generace.^[120] Jeho otec Joan je právník a obchodník a jeho matka Montserrat je primářkou v nemocnici.^[121] Má mladšího bratra Marca. Jeho děd Amador Bernabéu je bývalý viceprezident Barcelony a tuto funkci zastával 23 let.^[88][120] Později zastupoval katalánský klub na půdě UEFA.^[120] Jeho dobrý kamarád je Carles Puyol a jeho bývalí spoluhráči Rio Ferdinand a Bojan Krkić.^[zdroj?] V mládežnických výběrech se seznámil se svým pozdějším barcelonským spoluhráčem Francescem Cescem Fàbregasem, se kterým ho pojí blízké přátelství.^[122]

Od léta 2010 Piqué randil s kolumbijskou zpěvačkou Shakirou, která se narodila 2. února 1977, přesně 10 let před svým budoucím manželem.^[123] Piqué také figuroval ve videoklipu k písni Waka Waka (This Time for Africa), oficiální písni Mistrovství světa 2010. Oficiálně potvrdili svůj vztah 29. března 2011 přes Twitter. Dne 22. ledna 2013 se Piquému a Shakiře narodil jejich první syn Milan Piqué Mebarak.^[124] O dva roky později, 29. ledna 2015 se fotbalistovi narodil druhý syn – Sasha Piqué Mebarak.^[123]

Piqué používá Twitter a Facebook ke komunikaci se svými fanoušky.

V roce 2018 stál Piqué v čele investiční skupiny Kosmos, kterou si najala Mezinárodní tenisová federace (ITF) na proměnu prestižního (ale dle ITF stagnujícího) turnaje Davis Cup. V srpnu 2018 došlo ke schválení navrhovaných změn, které se však nesetkaly s podporou fanoušků ani tenistů.^[125]

V roce 2022 Piqué a Shakira oznámili rozchod. Důvodem byla Piquého nevěra. Trenér Barcelony Xavi se poté se svěřencem setkal a vzhledem k jeho osobním problémům mu oznámil, že s ním již nepočítá do příští sezóny.^[zdroj⁠?]

Klubové

Manchester United

• 1× vítěz Premier League (2007/08)
• 1× vítěz Carling Cupu (2005/06)
• 1× vítěz Community Shieldu (2007)
• 1× vítěz Ligy mistrů UEFA (2007/08)

FC Barcelona

• 8× vítěz Primera División (2008/09, 2009/10, 2010/11, 2012/13, 2014/15, 2015/16, 2017/18, 2018/19)^[126]
• 3× vítěz Ligy mistrů UEFA (2008/09, 2010/11, 2014/15)^[126]
• 6× vítěz Supercopa de España (2009, 2010, 2011, 2013, 2016, 2018)^[126]
• 6× vítěz Copa del Rey (2008/09, 2011/12, 2014/15, 2015/16, 2016/17, 2017/18)^[126]
• 3× vítěz Mistrovství světa ve fotbale klubů (2009, 2011, 2015)^[126]
• 3× vítěz Superpoháru UEFA (2009, 2011, 2015)^[126]

Reprezentační

• 1× bronz z Konfederačního poháru FIFA (2009)
• 1× zlato z Mistrovství Evropy U19 (2008)
• 1× stříbro z Mistrovství světa U17 (2004)
• 1× zlato z Mistrovství světa (2010)
• 1× zlato z Mistrovství Evropy (2012)

Individuální

• Tým roku podle UEFA – 2010,^[127] 2011,^[128] 2012,^[129] 2015,^[130] 2016^[131]
• Nejlepší jedenáctka Ligy mistrů UEFA – 2014/15^[132]
• Nejlepší jedenáctka podle ESM – 2010/11,^[133] 2013/14,^[134] 2014/15,^[135] 2015/16,^[136] 2018/19^[137]
• Katalánský fotbalista roku – 2019^[138]

Poznámky

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Gerard Piqué na Wikimedia Commons
• Profil hráče na Transfermarktu (anglicky)
• Profil hráče na National Football Teams.com (anglicky)
• Profil hráče – reprezentační statistiky v A-mužstvu Archivováno 16. 10. 2017 na Wayback Machine., eu-football.info (česky)(rusky)(anglicky)
• Profil na fcbarcelona.com (anglicky)
• Gerard Piqué na Facebooku
• Gerard Piqué na X (dříve Twitteru)
• Oficiální stránky Archivováno 12. 1. 2016 na Wayback Machine.