Moa

Na rozdíl od ostatních běžců neměli moa vyvinutá křídla. Z patnácti druhů lišících se velikostí je nejznámější Dinornis robustus a Dinornis novaezelandiae, kteří dosahovali výšky asi 3,6 m a hmotnosti kolem 230 kg. V lesním ekosystému Nového Zélandu patřili k dominantním býložravcům. Hlavní součást jejich potravy tvořily listy, větvičky a ovoce a jejich ekologické interakce s prostředím jsou rekonstruovány teprve v poslední době.^[3][4]

Některé výzkumy ukazují, že původní domovinou tohoto ptáka je Stewartův ostrov (Rakiura).^[5]

Přestože se předpokládá, že moa vyhynuli kolem roku 1300 až 1440, podle některých spekulací mohlo několik jedinců rodu Megalapteryx didinus přežívat v odlehlých oblastech Nového Zélandu do 18. či dokonce do 19. století. Když kolem roku 1280 na ostrov dorazili Maorové, čítala populace ptáků moa ještě asi 58 000 jedinců.^[6] Postupným odlovem však jejich početní stavy klesaly a zhruba za 150 až 200 let vyhynuli moa úplně. Hlavním viníkem je v tomto případě právě člověk.^[7]

I když jejich počty klesaly^[8] pravděpodobně již před započetím kolonizace ostrova, za jednu z hlavních příčin jejich vyhynutí se v současnosti považuje lov a kácení lesů způsobené Polynézany (Maory), kteří se na Novém Zélandu usadili o stovky let dříve. Před příchodem kolonizátorů ze západu lovili ptáky Moa také orli Haastovi.^[9]

Maoři sice evropským osadníkům o obřích ptácích, již dříve obývali nížiny a údolí, a které nazvali Moa, vyprávěli, Evropané však po jejich existenci v raných etapách kolonizace Nového Zélandu nijak nepátrali. Je možné, že první pozorování ptáků moa (resp. objevování jejich subfosilních pozůstatků) Evropany proběhlo dříve, než se doposud předpokládalo.^[10]

V roce 1839 získal obchodník a nadšenec do historie přírody John W. Harris od jednoho z Maorů neobvyklou kost nalezenou na říčním břehu. Harris tento 15 cm dlouhý úlomek ukázal svému strýci Johnu Ruleovi, sydneyskému chirurgovi, jenž ji následně poslal Richardu Owenovi, který tehdy pracoval u chirurgické společnosti v Londýně. Owen o nálezu informoval biology, anatomy a paleontology Britského muzea.

Owen strávil zkoumáním kosti téměř čtyři roky. Předpokládal, že šlo o úlomek stehenní kosti velkého zvířete, byla však neobvykle lehká a netypicky strukturovaná. Owen skeptické vědecké komunitě a veřejnosti oznámil, že se jedná o kost vyhynulého obřího ptáka podobného pštrosovi a pojmenoval jej Dinornis. Přestože zpočátku se svou teorií sklízel výsměch, později se díky častým nálezům kosterních pozůstatků ptáků moa na Novém Zélandu ukázalo, že se nemýlil, a také se kostru moa podařilo zrekonstruovat. Na počátku 21. století byl zmapován také genom vyhynulého ptáka moa.^[11]

V současnosti (k roku 2020) novozélandská vláda zvažuje opatření proti ilegálnímu obchodu s načerno vykopanými fosiliemi a subfosiliemi ptáků moa, prodávanými následně na černých trzích s fosiliemi.^[12]

Reference

Literatura

• Nicolas J. Rawlence, R. Paul Scofield, Matt S. McGlone and Michael Knapp (2019). History Repeats: Large Scale Synchronous Biological Turnover in Avifauna From the Plio-Pleistocene and Late Holocene of New Zealand. Frontiers in Ecology and Evolution 7: 158. doi: https://doi.org/10.3389/fevo.2019.00158
• Alison Cloutier, Timothy B. Sackton, Phil Grayson, Scott V. Edwards & Allan J. Baker (2019). First nuclear genome assembly of an extinct moa species, the little bush moa (Anomalopteryx didiformis). bioRxiv 262816. doi: https://doi.org/10.1101/262816
• Mark V Lomolino, Sean Tomlinson, Jamie Wood, Janet Wilmshurst & Damien A. Fordham (2021). Geographic and ecological segregation in an extinct guild of flightless birds: New Zealand’s moa. Frontiers of Biogeography. 13 (4): e53416. doi: https://doi.org/10.21425/F5FBG53416
• Kane Fleury, Emma Burns, Marcus Richards, Kevin Norton, Stephen Read, Rachel Wesley, R. Ewan Fordyce & Klaus Wilcken (2023). The moa footprints from the Pliocene – early Pleistocene of Kyeburn, Otago, New Zealand. Journal of the Royal Society of New Zealand (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1080/03036758.2023.2264789

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu dinornisové na Wikimedia Commons
• Článek o klonování ptáka moa (anglicky)
• Článek o vyhubení ptáků moa maorskou populací (anglicky)
• Článek o vývoji moa na webu DinosaurusBlog (česky)