24 ťie-čchi

Systém solárních uzlů (solárních období), nebo také solárních dechů (čínsky: 节气; pchin-jin: jiéqì; český přepis: ťie-čchi) patří mezi stěžejní komponenty čínského lunisolárního kalendáře. Tento systém rozděluje ekliptiku Země při oběhu kolem Slunce na 24 úseků po 15° a zajišťuje synchronizaci kalendáře s nástupem ročních období.[1]

Kompletní systém byl poprvé popsán v kalendáři Tchaj-čchu v roce 104 před n. l. Protože je v souladu s kolísáním principů jin a jang, mimo zemědělství je přínosný i v tradiční čínské medicíně.[2] Dělí se na 12 sudých/větších uzlů (čínsky: 中气; pchin-jin: zhōngqì) a 12 lichých/menších uzlů (čínsky: 节气; pchin-jin: jiéqì). Výrazem ťie-čchi tak můžeme myslet jak celý systém, tak jen liché uzly, v širším smyslu i časové úseky mezi jednotlivými uzly.

Pohyb pravého slunce není rovnoměrný, což Číňané věděli už od 7. století, ale ve výpočtech solárních uzlů používali až do roku 1645, kdy proběhla poslední reforma kalendáře, střední sluneční čas (čínsky: 平气; pchin-jin: píngqì). Tento systém pak nahradili pravým slunečním časem (čínsky: 定气; pchin-jin: dìngqì), kde solární uzly jsou od sebe dále nebo blíže.

Kromě 24 solárních období byl solární rok rozdělován úžeji na 72 sezónních ukazatelů (čínsky: 七十二候; pchin-jin: qīshí èr hòu), zmíněných již v Knize obřadů, které odkazují na transformace přírody: např. Tání ledů, Burácení hromů, Rozkvétání broskvoňů, Přílet vlaštovek, Shoz paroží a další. [3]

Osm uzlů

Čtyři sudé uzly, tzv. sezónní markery, odpovídají zimnímu a letnímu slunovratu a jarní a podzimní rovnodennosti a udávají začátky astronomických ročních období. Čtyři z lichých uzlů, známé jako „čtyři korunovace“ (čínsky: 四立; pchin-jin: sìlì)[3] pak udávají začátky čínských ročních období, což je pro rolnický kalendář stěžejní. Např. solární uzel Začátek jara (čínsky: 立春; pchin-jin: lìchūn) tak spadá mezi zimní slunovrat a jarní rovnodennost. Další uzly označují období horka, zimy, dešťů a transformace přírody spojené se zemědělstvím.

Dva z uzlů jsou čínskými svátky, které mají pevné datum v gregoriánském kalendáři: Čcching-ming, který připadá na 5. dubna a Tung-č', který odpovídá zimnímu slunovratu okolo 22. prosince. Všechny ostatní svátky se v západním kalendáři pohybují, přičemž v čínském kalendáři připadají na určitý den určitého lunárního měsíce.

Seznam 24 solárních období

čínskypchin-jinpřeklad[4]datum v gregoriánském kalendáři
立春lìchūnZačátek jara4. únor
雨水yǔshuǐDešťová voda19. únor
惊蛰jīngzhéProbouzení hmyzu6. březen
春分chūnfēnJarní rovnodennost21. březen
清明qīngmíngJasno a světlo5. duben
谷雨gǔyǔObilný déšť20. duben
立夏lìxiàZačátek léta6. květen
小满xiǎomǎnRůst obilí21. květen
芒种mángzhòngZrání obilí6. červen
夏至xiàzhìLetní slunovrat22. červen
小暑xiǎoshǔMírné horko7. červenec
大暑dàshǔVelké horko23. červenec
立秋lìqiūZačátek podzimu8. srpen
处暑chǔshǔKonec horka23. srpen
白露báilùBílá rosa8. září
秋分qiūfēnPodzimní rovnodennost23. září
寒露hánlùChladná rosa8. říjen
霜降shuāngjiàngJinovatka24. říjen
立冬lìdōngZačátek zimy8. listopad
小雪xiǎoxuěMalý sníh22. listopad
大雪dàxuěVelký sníh7. prosinec
冬至dōngzhìZimní slunovrat22. prosinec
小寒xiǎohánMalá zima6. leden
大寒dàhánVelká zima20. leden

Slepý rok[1]

Připadne-li solární období Začátek jara ne na začátek, ale konec roku, je to tzv. slepý rok. Rok, který je úplně bez Začátku jara, je označován jako dvakrát slepý, nebo také rok vdovy.

Jasný rok[1]

Jasný rok je takový, kde Začátek jara je na jeho začátku a na konci ne. Proběhne-li v témže roce Začátek jara dvakrát, je to dvakrát jasný rok, nebo také rok dvojitého jara (čínsky: 双春; pchin-jin: shuāngchūn). To se stane jen tehdy, je-li rok přestupný.

Rok dvojitého jara a dvojitého deště[1]

Rok dvojitého jara a dvojitého deště (čínsky: 双春双雨; pchin-jin: shuāng chūn shuāng yǔ) je takový, ve kterém nastanou dvakrát solární období Začátek jara a Dešťová voda. Mezi lety 1645 až 1984 takový rok nastal 13× a další bude následovat v letech 2033 a 2053.

Odkazy

Reference

Externí odkazy