Kalkata

Objev archeologického naleziště Chandraketugarh,^[3] dokazuje, že oblast Kalkaty byla osídlena před více než dvěma tisíci let.^[4] Dokumentovaná historie města nicméně začíná až s příchodem Východoindické společnosti roku 1690, kdy společnost zkonsolidovala své obchodní aktivity v Bengálsku. Job Charnock, ředitel Východoindické společnosti, byl tradičně považován za zakladatele města. Nicméně někteří vědci v nedávné době tento ustálený názor zpochybnili a v reakci na bouřlivou veřejnou debatu Vrchní soud roku 2003 rozhodl, že město nebude mít žádného oficiálního zakladatele.^[5]

Na konci 17. století byla oblast dnešní Kalkaty v držení Nawaba Bengálského, Siraje-Ud-Daulaha a skládala se ze tří vesnic: Kalikaty, Gobindapuru a Sutanuti. Britové v té době potřebovali postavit poblíž Gobindapuru novou pevnost, aby mohli upevnit svou moc nad ostatními zahraničními silami v Indii, zejména Holanďany, Portugalci a Francouzi. Roku 1702 Britové také dokončili stavbu pevnosti Fort William,^[6] která sloužila jako regionální základna pro jejich vojska. Kalkata byla ustanovena „prezidentským městem“. Tváří v tvář častým potyčkám s francouzskými silami, rozhodli se Britové roku 1756 své opevnění rozšířit. Proti tomu ovšem ostře protestoval Siraj-Ud-Daulaha, a když byly jeho protesty ignorovány, na pevnost zaútočil a dobyl ji. Tato akce vešla do historie pod nelichotivým označením jako „Černá díra Kalkaty“.^[7] Britské síly vedené Robertem Clivem nicméně město následujícího roku dobyly zpět. Roku 1772 byla Kalkata ustanovena hlavním městem Britské Indie, nicméně od roku 1864 byla administrativa v letních měsících pravidelně přesunována do horské stanice Šimla.^[8] Na počátku 19. století byly vysušeny močály obklopující město a vládní oblast byla stanovena na březích řeky Hugli. Richard Wellesley, generální guvernér v letech 1797–1805, má velký podíl na rozvoji města a jeho architektury, díky které bývá Kalkata také označována jako „Město paláců“.^[9] Město bylo centrem britské Východoindické společnosti v 18. a 19. století, tedy hlavně v době kvetoucího obchodu s opiem.

Kolem roku 1850 byla Kalkata rozdělena na dvě oblasti. Jednu britskou (označovanou jak Bílé město), soustředěnou kolem Chowringhee, druhou indickou (označovanou jako Černé město), nacházející se v severní části Kalkaty. V té doby také ve město došlo k rapidnímu rozvoji průmyslu, zejména textilního a zpracování juty. S tím souvisely masivní britské investice do infrastruktury, zejména do železnice a telegrafu. Důsledkem sbližování britské a indické kultury byl vznik nové indické kasty – Babu, jejíž členové byli nejčastěji úředníci nebo jiní byrokrati, anglofilové, kteří se často rekrutovali z vyšších hinduistických kast.^[10] Během 19. století, v období sociokulturní reformy, tzv. bengálské renesance, došlo k všeobecné změně v myšlení Indů, stali se sebevědomějšími a průbojnějšími. Roku 1883 zorganizoval Surendranath Banerjee první celonárodní konferenci – první svého druhu v tom století v Indii. Kalkata se postupně stala centrem indického hnutí za nezávislost a vzniklo zde mnoho revolučních skupin. Rozdělení Bengálska roku 1905 bylo důvodem všeobecného bojkotu britského zboží (hnutí Swadeshi).^[11] Tyto aktivity, spolu s již nevyhovující polohou Kalkaty na východním okraji Indie, výrazně přispěly k rozhodnutí Britů přesunout v roce 1911 hlavní město do Nového Dillí.^[12]

Město a jeho přístav byly během 2. světové války několikrát bombardovány japonským letectvem, poprvé 20. prosince 1942^[13] a naposledy 24. prosince 1944.^[14] Během války zemřely ve městě milióny lidí následkem Bengálského hladomoru, který byl zapříčiněn kombinací vojenských, administrativních a přírodních faktorů. Roku 1946 vedly požadavky na vytvoření muslimského státu k silným výbuchům násilí, jemuž padlo za oběť na 4000 lidí.^[15][16][17] Rozdělení Indie bylo příčinou dalšího podobného výbuchu a následných velmi výrazných změn ve složení obyvatelstva – mnoho muslimů odešlo do Východního Pákistánu, zatímco statisíce Hindů naopak do města přišlo. V 60. a 70. letech se město dostalo do ekonomické stagnace, částečně díky častým výpadkům dodávek elektřiny a vody, částečně díky marxisticko-maoistickému hnutí naxalitů, jehož stoupenci poničili velkou část městské infrastruktury.^[18] Roku 1971 v důsledku války mezi Indií a Pákistánem do města přišly další tisíce uprchlíků, což znamenalo další nápor pro již tak nedostačující infrastrukturu města. V polovině 80. let předstihla Bombaj v počtu obyvatel. Kalkata je silnou základnou indického komunistického hnutí, v letech 1977–2011 bylo Západní Bengálsko z Kalkaty řízeno levicovou frontou, která byla ovládána Komunistickou stranou Indie (CPM). Šlo o nejdéle demokraticky zvolenou komunistickou vládu na světě.^[19] Hospodářské oživení města opět nabralo na obrátkách po zavedení vládních ekonomických reforem v polovině 90. let. Do roku 2000 má na růstu města rozhodující podíl IT průmysl a ve městě ožívá také výrobní sektor.

Obyvatelům Kalkaty se říká Kalkaťané. Roku 2001 žilo v samotném městě 4 580 544 obyvatel, zatímco v celé aglomeraci 13 216 546 obyvatel. Odhady za rok 2009 jsou o něco vyšší, podle projektu organizovaného městem je počet obyvatel v Kalkatě 5 080 519.^[20] Poměr mužů a žen je 928 žen na 1000 mužů,^[21] což je méně, než činí indický průměr, protože mnoho pracujících mužů přišlo do města z venkovských oblastí (hlavně Bihar), kde zanechali své rodiny. Míra gramotnosti ve městě činí 81%,^[22] což je více než činí celonárodní průměr.Bengálci tvoří většinu obyvatel Kalkaty, spolu s Marwari a Bihary (většinou dělníci, kteří se stěhují do města za prací). K tomu je v Kalkatě mnoho národnostních menšin, zejména Číňané, Tamilové, Nepálci, Gudžaráti, Tibeťané, ale i Arméni nebo Řekové.^[23] Bengálština je ve městě dominantním jazykem, který má také status jazyka oficiálního. Používá se také angličtina, zejména mezi tzv. bílými límečky. V Kalkatě se ovšem setkáte s mnoha dalšími jazyky, což je dáno pestrým zastoupením národnostních menšin. V roce 2004 bylo v Kalkatě hlášeno 67,6 % porušení zákona ze všech 35 indických velkoměst.^[24] V témže roce evidovala městská policie 10 757 případů, čímž se Kalkata umístila na 10. místě celonárodního žebříčku kriminality.^[25] Naproti tomu podle údajů z roku 2006 připadá v Kalkatě na 100 000 obyvatel 71 trestných činů, což je hluboko pod celonárodním průměrem (167,7).^[26]

V oblasti městské aglomerace je tropické klima. Průměrná roční teplota je 26,8 °C. Extrémy dosahují 5 °C až 44 °C. V prosinci a lednu klesají na 12 °C až 14 °C. Deště s sebou přináší mezi červnem až zářím jihovýchodní monzun z oblasti Bengálského zálivu.

Veřejnou dopravu zajišťuje společnost Kalkata suburban railway, navzdory svému názvu zajišťuje metro, tramvaje i autobusy. Městská dopravní síť je poměrně široká a zasahuje i do poměrně vzdálených částí aglomerace.

Kalkatské metro je nejstarší metro v Indii a je v provozu od roku 1984. Autobusy jsou nejoblíbenějším typem dopravy ve městě a provozují je jak státní podnik, tak soukromí operátoři. Kalkata je také jediným indickým městem, ve kterém existuje funkční tramvajová síť, ačkoli doprava tramvají je v Kalkatě pomalá a síť má jen omezený rozsah. Veřejná doprava je v monzunovém období poměrně často narušována silnými dešti.

Ve výčtu dopravních prostředků nelze opomenout žluté taxi (vybavené taxametry), zatímco autorikšové jezdí po poměrně specifických cestách. Skoro všechny taxíky v Kalkatě jsou značky Ambassador, což je oproti ostatním indickým místům poměrně neobvyklé, většinou převažují vozy Tata. V některých částech města operují stále ještě cyklorikšové nebo přímo rikši tažené lidmi. Obecně není vlastnictví osobního vozu v Kalkatě příliš časté, méně časté než v jiných indických městech, což je dané frekvencí hromadné dopravy a v neposlední řadě hustotou provozu. Nicméně počet registrovaných osobních automobilů ve městě roste, v roce 2002 od roku 1995 přibylo 44 % automobilů.^[28] Silnice zabírají pouhých 6 % z rozlohy města (v Dillí je to 23 % a 17 % v Bombaji), což představuje hlavní dopravní problém Kalkaty.

Kalkatským hlavním letištěm je mezinárodní letiště Subháse Čandry Boseho, které leží přibližně osmnáct kilometrů severovýchodně od centra u města Dam Dam. V pořadí nejrušnějších letišť v rámci celé Indie se dlouhodobě pohybuje kolem pátého místa.

V Kalkatě sídlí Národní knihovna Indie, Kalkatská univerzita a Indické muzeum.

• Inčchon, Jižní Korea (2007)
• Karáčí, Pákistán
• Kanton, Čína (2007)
• Kchun-ming, Čína
• Long Beach, Spojené státy americké
• Neapol, Itálie
• Oděsa, Ukrajina (leden 1980)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kolkata na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kalkata na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo Kalkata ve Wikislovníku
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž tématem je Kalkata