Výbuch v bejrútském přístavu 2020
K výbuchu v bejrútském přístavu došlo 4. srpna 2020 v 15:08:18 UTC (18:08:18 místního času) v libanonském hlavním městě Bejrútu. Explodovalo 2 750 tun dusičnanu amonného, který byl vládou již 6 let uložen v bejrútském přístavu bez dostatečných bezpečnostních opatření. Prvotní předběžný odhad síly exploze byl odhadován na 0,50 kt TNT a později byl přehodnocen na 1,12 kt TNT.[1] Šlo tak o jednu z deseti nejsilnějších náhodných nenukleárních explozí, dosahující třetiny síly Halifaxského výbuchu a vůbec nejsilnější takovou událost v 21. století.[2] Podle svědků byla ve stejném skladu jako dusičnan amonný uložena také zábavní pyrotechnika.[3] Některé zdroje spekulovaly o tom, že v místě musela být skladována i vojenská munice.[4] K 10. srpnu byly uváděny ztráty 220 mrtvých, kolem 110 nezvěstných a asi 6 000 zraněných. Přibližně 300 000 lidí přišlo o přístřeší.[5]
| Výbuch v bejrútském přístavu 2020 | |
|---|---|
 Epicentrum výbuchu: vlevo zdemolované železobetonové obilné silo, vpravo kráter po vybuchlém skladišti zatopený vodou. | |
| Druh události | Exploze dusičnanu amonného |
| Stát |  Libanon |
| Místo | Bejrút |
| Souřadnice | 33°54′5″ s. š., 35°31′8″ v. d. |
| Datum | 4. srpna 2020 |
| Čas | 15:08:18 (UTC) |
| Příčina | výbuch a industrial fire |
| Zemřelých | 207 |
| Zraněných | ~6 500 |
| Pohřešovaných | ~9 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pozadí
.jpg)
Libanon se v době výbuchu potýkal s finanční a ekonomickou krizí, kdy libanonská libra ztratila 85 % své hodnoty a více než 50 % obyvatel postihla chudoba.[6][7][8]
Bejrútský přístav je hlavní námořní vstupní bod do země a ročně zde zakotví přes 3 tisíce plavidel. Spadá do vlastnictví libanonské vlády a zahrnuje 16 nábřeží, 12 skladů, obilné silo a 4 místa, kde se lodě mohou otočit. Součástí přístavu je taktéž Bejrútská námořní základna.[9]
23. září 2013 vyplula z gruzínského Batumi nákladní loď MV Rhosus pod moldavskou vlajkou, aby do mosambické Beiry dopravila 2750 tun dusičnanu amonného. Během cesty se však zastavila v Bejrútu. Důvodem k zastávce byly podle některých zdrojů problémy s motorem. Podle jiných[10] neměl majitel lodi peníze na poplatek pro průjezd Suezským průplavem, proto si v Bejrútu našel dodatečný náklad (těžké stavební stroje). Při pokusu o uložení strojů na nedostatečně pevné poklopy podpalubí však došlo k jejich poškození. Loď nedostala povolení k odplutí (podle jedné verze pro nezaplacené poplatky, podle jiné pro technické poškození). Části posádky se podařilo loď legálně opustit a na lodi zůstali dlouhodobě drženi 4 členové posádky, propuštění až na soudní příkaz po 11 měsících. Majitel lodi vyhlásil bankrot a další osud plavidla už neovlivňoval.
Dusičnan amonný byl poté uložen v přístavním skladu bez náležitých bezpečnostních opatření po následujících více než 6 let.[11][12][13][14]
Exploze
Dne 4. srpna 2020 krátce po 18. hodině místního času byli do přístavu vysláni hasiči, aby uhasili požár skladu. První, menší výbuch se ozval krátce na to a z přístavu začal stoupat hustý kouř. Požár doplňovaly záblesky světla v jeho ohnisku, připomínající ohňostroj.[15]
Ke druhé, hlavní a mnohem silnější explozi došlo v čase 18:08:18 (místního času). Tlaková vlna otřásla centrálním Bejrútem a k nebi vyslala mohutný načervenalý hřibovitý mrak tvořený oxidem dusičitým[zdroj?] (prudce jedovatý produkt vznikající rozkladem dusičnanu amonného).[16] Americký expert Anthony May však na základě dostupných záběrů zpochybňuje, že vybuchl pouze dusičnan amonný.[17]
Výbuch byl pociťován v severním Izraeli či dokonce až v Nikósii na Kypru, vzdálené 240 kilometrů. Americký úřad geologického průzkumu (USGC) zaznamenal explozi na svých seismických přístrojích jako zemětřesení o síle 3,3 Mw.[18][19]
Na místě skladu, který byl v epicentru výbuchu, se vytvořil 43 metrů hluboký a přes 120 metrů široký kráter, který zaplavila mořská voda.[20][21]
Příčina
Příčina výbuchu nebyla okamžitě stanovena.[22] Státem kontrolovaná média zpočátku informovala, že výbuchy nastaly ve skladu se zábavní pyrotechnikou, zatímco jiná uvedla, že se jedná o sklad oleje či jiných chemikálií.[23] Kromě skladu, který byl ohniskem katastrofy, se v přístavu nacházely další budovy pro podobné účely. V nich byly uskladněny nejen chemikálie (včetně dusičnanů), ale také výbušniny či běžné složky pro výrobu hnojiv a výbušnin.[24]
Libanonský generální ředitel pro veřejnou bezpečnost uvedl, že výbuch byl způsoben dusičnanem amonným (ledkem), který byl v roce 2013 zabaven z plavidla Rhosus, převážejícího náklad ledku z Gruzie do Mosambiku[25] a následně skladován v bejrútském přístavu po dobu více než 6 let.[26] Libanonští celníci několikrát žádali soud, aby nařídil odvoz tohoto materiálu, nebylo jim však vyhověno.[25] Podle bezpečnostní služby mohly být zdrojem požáru svařovací práce ve skladu.[26] Podle svědků byla ve stejném skladu jako dusičnan amonný uložena také zábavní pyrotechnika.[3]
K explozím dusičnanu amonného (ledku) s oběťmi na životech došlo například v srpnu 2015 v čínském Tchien-ťinu nebo v dubnu 2013 v americkém městě West, které je jedním z center česko-americké komunity v Texasu.[27]
Následky
Škody ve městě
Tlaková vlna poškodila budovy v okruhu deseti a více kilometrů. Ulice Bejrútu lemovala převrácená auta, zdivo z poškozených budov a trosky vyražených oken a dveří. Bylo zničeno i silo v bejrútském přístavu, které obsahovalo 85 % libanonských zásob pšenice. Ta je podle dostupných informací kontaminovaná a nepoužitelná. První odhady zněly, že o střechu nad hlavou přišlo 200 000–300 000 lidí. Podle vyjádření provinčního guvernéra Marwana Abbuda vůči libanonské televizní stanici MTV byli zásobováni potravinami, vodou a podle možností jim bylo zprostředkováváno náhradní ubytování. Vzniklé materiální škody odhadl guvernér na 3–5 miliard dolarů, „možná více“.[28]
Výbuchem byly vyřazeny z provozu čtyři bejrútské nemocnice. K události navíc došlo v době pandemie covidu-19, kdy zdravotnická zařízení byla přetížena infikovanými pacienty a nebyla schopna přijímat zraněné. Výbuch také zcela zničil jediný významný libanonský přístav. Bejrútské letiště, nacházející se přibližně 9 km od místa výbuchu, utrpělo sice škody, ale zůstalo provozuschopné.
Škody na lodích v přístavu
Rozsáhlé škody utrpěla výletní loď Orient Queen, zakotvená blízko epicentra výbuchu. Dva členové posádky byli zabiti[29] a dalších sedm bylo zraněno.[30][31][32] Během noci se loď převrhla a nakonec potopila.[33][29] Dne 7. srpna podali vlastníci lodi, společnost Abou Merhi Cruises, první žalobu týkající se výbuchu; výbuch také zničil kanceláře společnosti.[34][29]
Poškozena byla také korveta BNS Bijoy bangladéšského námořnictva, která se účastnila mise UNIFIL. Loď se nacházela velmi blízko místa výbuchu.[35][36]
Politické následky
Někteří Libanonci z tragédie obvinili vládu a rozsáhlou korupci vládnoucích elit. V Bejrútu se 8. srpna konala velká protivládní demonstrace, při které dav zaútočil na několik ministerstev. Při střetech zahynul jeden policista[37] a kolem 700 lidí na obou stranách bylo zraněno. Protesty pokračovaly i v následujících dnech. Předseda vlády Hasan Dijáb 10. srpna oznámil demisi svého kabinetu.[38]
Vyšetřování
Libanonská vláda vyhlásila v Bejrútu 14denní stav nouze a bezpečnostní úkoly převzala armáda. Zřídila rovněž vyšetřovací komisi, které stanovila čtyřdenní lhůtu k vyhotovení detailní zprávy.[39]
Izraelský expert na arabské otázky Ehud Ja'ari však vyjádřil pochybnosti o tom, že by taková komise mohla dospět ke smysluplným závěrům: Až tato ohromná vyšetřovací komise, ustanovená Hizballáhem vedenou vládou, dospěje k závěrům, někteří zaměstnanci přístavu to těžce zaplatí. Žádné odpovědi to ale nepřinese.
[40] Pochybnosti vyjádřil i český požární vyšetřovatel Martin Kavka, podle nějž práci vyšetřovatelů bude ztěžovat nejen probíhající dohašování požáru a záchranné práce, ale i okolnost, že mimořádně silný výbuch zničil veškeré stopy, které mohly vypovídat o příčině prvotního požáru.[41]
Mezinárodní pomoc
Během následujícího dne po explozi nabídli pomoc představitelé řady evropských i blízkovýchodních států, USA a Austrálie jakož i Evropská unie. Francie, která má dlouhodobé vazby na Libanon, vyslala sama již 5. srpna tři vojenská přepravní letadla se záchranáři a materiálem. Kromě toho přicestoval do Libanonu ve čtvrtek 6. srpna francouzský prezident Emmanuel Macron, aby se osobně seznámil s rozsahem škod a dojednal další mezinárodní pomoc, případně ji koordinoval.[42]
Pomocný personál a materiál začalo 5. srpna posílat také Rusko. První letadlo přepravilo do Bejrútu mobilní nemocnici a 50 záchranářů, lékařů a jiných zdravotníků. Další tři letadla s obdobnou pomocí měla přistát na bejrútském letišti v následujících 24 hodinách. Tyto zásilky měly obsahovat mj. testy na covid-19 a ochranná oblečení.[43]
Česko jako jedna z prvních zemí vyslalo rovněž 5. srpna do Bejrútu tzv. USAR tým s 38 členy, který zahrnuje pražské hasiče, pět kynologů, jednoho lékaře a odborníka na statiku.[44][45] Je to nejpočetnější záchranářský tým vyslaný do zahraničí v české historii.[46] Podle ministra zahraničí Tomáše Petříčka odešle Česko do Libanonu humanitární pomoc v hodnotě 10 milionů korun. Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch nabídl vyslání traumatýmu a nabízí léčbu 10 libanonským pacientům na klinikách popáleninové medicíny v Česku.[47]
Humanitární a zdravotnickou pomoc nabídl již ve večerních hodinách po explozi i sousední Izrael. Ředitel Nemocnice pro západní Galileu ve městě Naharija u hranic obou států, Mas'ad Barhum, nabídl arabsky v rozhlasové stanici izraelské armády ve středu 5. srpna „pomocnou ruku“ při ošetřování zraněných Libanonců.[28] Jednání o způsobu poskytnutí izraelské pomoci se pokusila zprostředkovat OSN. První reakcí zástupců libanonské vlády však bylo odmítnutí těmito slovy: „My nepřijmeme žádnou pomoc od nepřátelského státu.“ Izrael je s Libanonem formálně ve válečném stavu; libanonským občanům je jakýkoliv styk s Izraelci zakázán.[28]
Požár
10. září 2020, měsíc po explozi, vypukl ve stále ještě poničeném přístavu mohutný požár. Hořet začal olej, z něj se oheň rozšířil na pneumatiky. Oheň a stoupající sloup černého dýmu byl viditelný v mnohých částech města a způsobil mezi obyvatelstvem paniku.[48] Požár se podařilo uhasit následující den a nikdo při něm nepřišel o život.
Podle předběžných výsledků vyšetřování zveřejněných agenturou AFP bylo příčinou požáru sváření při opravách po srpnové explozi. Objevily se však i názory, že požár byl založen úmyslně s cílem zničit důkazy a znemožnit vyšetření výbuchu.[49]
Zajímavost
Vedle skladu s ledkem stálo obilné silo, jež bylo v letech 1968–1970 postaveno pardubickými dělníky z národního podniku Průmstav. Bylo dominantou bejrútského přístavu a tvořily jej tři řady propojených buněk o výšce 60 metrů. Průmstav ho postavil technologií posuvného bednění. Po explozi zůstala stát jen jeho část. Kvalitní konstrukce patrně pohltila část energie exploze. Kapacita sila byla 120 000 tun a v době exploze zde bylo uskladněno 15 000 tun obilí.[50] Torzo sila se objevilo na většině zpravodajských záběrů z poničeného Bejrútu a vytváří analogii k torzu železobetonové stavby českého architekta Jana Letzela, které zůstalo stát v epicentru výbuchu atomové bomby v japonské Hirošimě téměř přesně před 75 lety. Později byl z hirošimské budovy vytvořen Památník míru.[51]
Zbývající část sila se zhroutila v červenci 2022 po několikatýdenním požáru obilí.[52]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2020 Beirut explosions na anglické Wikipedii.
Související články
- Dusičnan amonný
- Exploze chemičky v Oppau
- Výbuch v Rjongčchonu
- Exploze v továrně na hnojiva ve Westu
- Exploze v Tchien-ťinu v srpnu 2015
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Výbuch v bejrútském přístavu 2020 na Wikimedia Commons - Zpravodajské články serveru iROZHLAS k tématu
- Výbuch z více úhlů (DW.de)
.jpg){kind=link}