Nobelium

chemický prvek s atomovým číslem 102

Nobelium (chemická značka No) je čtrnáctým členem z řady aktinoidů, desátým transuranem, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle (v přírodě se nevyskytuje) ozařováním jader curia. Svůj název získal na počest Alfreda Nobela.

Nobelium
 [Rn] 5f14 7s2
(259)No
102
 
        
        
                  
                  
                                
                                
↓ Periodická tabulka ↓
Obecné
Název, značka, čísloNobelium, No, 102
Cizojazyčné názvylat. Nobelium
Skupina, perioda, blok7. perioda, blok f
Chemická skupinaAktinoidy
Identifikace
Registrační číslo CAS
Atomové vlastnosti
Relativní atomová hmotnost259,10
Iontový poloměrNo2+: 113 pm,
No3+: 95 pm
Elektronová konfigurace[Rn] 5f14 7s2
Oxidační číslaII, III
Elektronegativita (Paulingova stupnice)předpokládaná 1,3
Ionizační energie
První5,8 eV
Druhá11,3 eV
Třetí24 eV
Mechanické vlastnosti
Skupenstvípředpokládané pevné
Termodynamické vlastnosti
Teplota tání827 °C (1 100,15 K)
Bezpečnost
Radioaktivní
Radioaktivní
IV (%)ST1/2ZE (MeV)P

{{{izotopy}}}

Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Yb
MendeleviumNoLawrencium

Nobelium je radioaktivní kovový prvek, který doposud nebyl izolován v dostatečně velkém množství, aby bylo možno určit všechny jeho fyzikální konstanty. Vyzařuje α a γ záření a je silným zdrojem neutronů, proto je nutno s ním manipulovat za dodržování bezpečnostních opatření pro práci s radioaktivními materiály. O jeho sloučeninách a jejich chemickém chování je známo velmi málo.

Historie

Alfred Nobel

Nobelium bylo poprvé připraveno v dubnu roku 1958 v laboratořích kalifornské university v Berkeley za pomoci nového lineárního urychlovače částic. Při uvedeném experimentu byl bombardován terč složený z izotopů curia (95 % 244Cm + 4,5 % 246Cm) jádry uhlíku 12C a bylo získáno nobelium 252No s poločasem přeměny 2,44 sekund.

 244
96
 Cm +  12
6
 C →  256
102
 No →  252
102
 No + 4  1
0
 n

Za jeho objevitele jsou pokládáni Albert Ghiorso, Glenn T. Seaborg, John R. Walton a Torbjørn Sikkeland. Prvek byl pojmenován na počest švédského chemika a vynálezce dynamitu Alfreda Nobela.

Další umělá příprava nobelia byla oznámena roku 1966, kdy byl bombardován terčík z uranu 238U jádry neonu 22Ne

 238
92
 U +  22
10
 Ne →  260
102
 No →  254
102
 No + 6  1
0
 n

Izotopy

Související informace naleznete také v článku Izotopy nobelia.

Je známo celkem 17 izotopů nobelia, z nichž nejstabilnější (z těch, u nichž je poločas přeměny znám) jsou 259No s poločasem přeměny 58 minut, 255No s poločasem rozpadu 3,52 minuty a 253No s poločasem 1,62 minuty. Zbývající izotopy mají poločas rozpadu menší než jednu minutu:[1]

IzotopRok objevuReakcePoločas přeměny
248No<2 μs
249No?
250Nom2001204Pb(48Ca,2n)4,2 μs
250No2006204Pb(48Ca,2n)0,0037 ms
251No1967244Cm(12C,5n)0,80 s
252No1959244Cm(12C,4n)2,44 s
252Nom~2002206Pb(48Ca,2n)110 ms
253No1967242Pu(16O,5n), 239Pu(18O,4n)1,62 min
253Nom1971249Cf(12C,4n)[2]0,0435 ms
254No1966243Am(15N,4n)51 s
254Nom11967 ?246Cm(13C,5n), 246Cm(12C,4n)0,28 s
254No~2003208Pb(48Ca,2n)0,198 ms
255No1967246Cm(13C,4n),248Cm(12C,5n)3,52 min
256No1967248Cm(12C,4n), 248Cm(13C,5n)2,91 s
257No1961 ?, 1967248Cm(13C,4n)24,5 s
258No1967248Cm(13C,3n)1,2 ms
259No1973248Cm(18O,α3n)58 min
260No254Es + 22Ne,18O,13C – přeměna106 ms
261No?
262No1988254Es + 22Ne – záchyt elektronu u 262Lr)≈ 5 ms
263No?
264No?

Odkazy

Reference

Literatura

  • N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků II. 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9
  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

Související články

Externí odkazy