Lužická srbština

Lužická srbština nebo též lužičtina je všeobecné pojmenování pro příbuzné západoslovanské jazyky používané Lužickými Srby na území německé Lužice, tj. ve východním Sasku a v jihovýchodním Braniborsku.

Lužická srbština
Počet mluvčích	20 000 až 30 000
Klasifikace	Indoevropské jazyky Slovanské jazyky Západoslovanské jazyky Hornolužická srbština, Dolnolužická srbština
Písmo	Latinka
Postavení
Regulátor	není stanoven
Úřední jazyk	Sasko a Braniborsko (Lužickosrbská oblast osídlení)
Kódy
ISO 639-1	není
ISO 639-2	wen; hsb, dsb (T)
ISO 639-3	wen; hsb, dsb
Ethnologue	hsb, dsb wen; hsb, dsb
Wikipedie
hsb.wikipedia.org - hornolužická srbština, dsb.wikipedia.org - dolnolužická srbština
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lužická srbština se vyvinula z jazyka Polabských Slovanů, kteří vymřeli asi v 10. století, avšak zachovaly se prameny pro přepis a rekonstrukci jejich jazyka. Lužice patřila k Zemím koruny České, ztracena byla definitivně až v roce 1814 po vídeňském kongresu. V současné době jsou Lužičtí Srbové výrazně asimilováni, někteří z nich si však uchovávají jazyk i kulturní tradice.

Po roce 1990 se stala lužická srbština úředním jazykem v některých oblastech Německa, zejména v okolí města Budyšín (lužickosrbsky Budyšin, německy Bautzen), a vyučuje se i na místních školách. Lužičtí Srbové také prožívají jakési „národní obrození“, kdy ti z nich, kteří byli vychovávání pouze německy, mají nyní široké možnosti se jazyk svých předků naučit, a ožívají i jejich národní tradice. Většina Lužických Srbů dnes ovládá lužickou srbštinu (jako jazyk pro domácí komunikaci) i němčinu (většinou v práci, při styku s úřady ap.). Z jazykovědného hlediska rozeznáváme lužickou srbštinu horní a dolní:

• hornolužická srbština (též hornolužičtina, horní lužická srbština)
• dolnolužická srbština (též dolnolužičtina, dolní lužická srbština)