Glaukom

Nejobvyklejší je forma glaukom s otevřeným úhlem, která je způsobená tím, že kanálky odvádějící nitrooční tekutinu z oka nejsou schopné ji odvádět dostatečně rychle. V případě normotenzního glaukomu, kdy odvod nitrooční tekutiny není narušený je oproti tomu problém spíše ve špatném stavu zrakového nervu, který nezvládá odolávat ani běžnému nitroočnímu tlaku. Třetí a nejnebezpečnější je potom varianta glaukomu s uzavřeným úhlem. K té na rozdíl od těchto dvou předchozích dochází akutně, v řádu hodin až dní. Je způsobená úplnou uzávěrou kanálků odvádějících nitrooční tekutinu, která tak vůbec nemůže odtékat. Nitrooční tlak tím pádem může během velmi krátké doby dosáhnout extrémních hodnot, při nichž může k poškození zrakového nervu dojít velmi rychle.^[2]

Onemocnění začíná nenápadně. Zpočátku může být dokonce i zcela bezpříznakové. Proto je velmi důležité chodit na pravidelné oční kontroly. Jako první viditelný příznak se objevují malé tmavé skvrny nebo oblasti rozmazaného vidění nejčastěji v okraji zorného pole. Jak nemoc postupuje, tyto skvrny / oblasti se zvětšují a v zorném poli jich čím dál více přibývá. Jak je glaukom už rozvinutější, tyto černé skvrny / rozmazané oblasti se začínají spojovat dohromady a tvořit už poměrně rozsáhlou oblast v zorném poli. V těžkém stádiu už bývá periferní vidění narušené ze všech stran a jako jediná oblast kde zůstává zrak nenarušen je střed zorného pole. Tedy přesně to místo, na které se díváte právě teď při čtení tohoto textu. S postupem nemoci však začíná být zasaženo i toto místo. I centrum zorného pole se stává tmavým a rozmazaným, až je člověk schopen nakonec rozlišovat jen tmu a světlo, ale už ne jakékoliv objekty před sebou. Úplně konečným stádiem je pak úplná slepota. ^[3]

Jako základní vyšetření ke zjištění glaukomu se používá perimetr, kterým se zjišťují případné výpadky zorného pole. Pro ještě přesnější sledování rizika nebo případného vývoje nemoci se používají vyšetření OCT a OCT/A. Ta jsou schopna velice podrobně zjistit stav zrakového nervu a porovnávat jeho stav i v průběhu let. A tudíž mohou odhalit i ty nejmenší změny a náznaky nemoci. K vyšetření patří samozřejmě také měření nitroočního tlaku. To nezjišťuje samotný glaukom, ale může říct, jak velké je jeho riziko nebo jak úspěšná je případná léčba. Velice podstatným faktorem je u glaukomu i genetika a rodinná anamnéza.^[4]

Jako první varianta se v léčbě glaukomu používají oční kapky na snížení nitroočního tlaku. Ty se rozlišují do dvou kategorií: prostagladiny a betablokátory. Přičemž každá z nich funguje zcel aodlišným způsobe. Prostagladiny usnadňují odtok nitrooční tekutiny, zatímco betablokátory snižují přímo produkci samotné nitrooční tekutiny. Bohužel, oboje varianty mají velké množství nežádoucích účinků. Prostagladiny způsobují již během několika měsíců užívání výraznou a hlavně trvalou (nevratnou) změnu barvy očí (duhovky), a betablokátory zase vyrázně snižují krevní tlak a tepovou frekvenci.^[5] U běžného glaukomu lékaří většinou dávají přednost použití prostagladinů, zatímco u normotenzního glaukomu jsou mnohem účinnější betablokátory.^[6]

Pokud ovšem oční kapky nemají dostatečný účinek, nebo je pacient vzhledem k nežádoucím účinkům není schopen tolerovat, přistupuje se k zákroku selektivní laserová trabekuloplastika, která má usnadnit odtok nitrooční tekutiny. Pokud ani to není dostačující, je nutno přistoupit k operaci, kdy se do oka zavede implantát umožňující přímo volný odtok nitrooční tekutiny, nebo je zničena přímo oblast oka produkující nitrooční tekutinu.^[7][8]

Související články

• Katarakta

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu glaukom na Wikimedia Commons
• Stránky české glaukomové společnosti
• Zelený zákal a jeho léčba, komplexní informace

Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.