Hlávkové zelí

Hlávkové zelí
	Bílé hlávkové zelí
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	rostliny krytosemenné (Magnoliophyta);
Třída	vyšší dvouděložné rostliny (Rosopsida);
Řád	brukvotvaré (Brassicales );
Čeleď	brukvovité (Brassicaceae);
Rod	brukev (Brassica);
Druh	brukev zelná (B. oleracea)
Trinomické jméno
	Brassica oleracea convar. capitata; (L.) ALEF.
variety
	bílé hlávkové zelí (var. alba); červené hlávkové zelí (var. rubra);
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hlávkové zelí je rostlina pěstovaná jako košťálová zelenina, jedna z forem vyšlechtěné brukve zelné. Je to dvouletá bylina, pěstovaná pro listy, které tvoří charakteristickou hlávku.

Hlávkové zelí je blízce příbuzné kapustě, od které se liší strukturou listů – listy hlávkového zelí jsou hladké. Kromě hlávkového zelí jsou jako zelenina využívány také zelí pekingské (Brassica campestris var. Pekinensis) a zelí čínské (Brassica chinensis), které jsou již samostatnými druhy, nejedná se o odrůdy hlávkového zelí.

Původ

Zelí rostlo v pravěku ve Středozemí jako nevelký keřík. Pro své všestranné využití v kuchyni, jednouchou úpravu, dlouhou skladovatelnost, ať už uchováváním celých hlávek v chladu nebo konzervováním tak, že se naložilo se solí a kmínem a nechalo vykvasit, se záhy stalo základní složkou potravy. Konzumací zelí se člověku dostávalo potřebné denní dávky vitamínů, především vitamínu C, a minerálních látek, ačkoliv nebyl ještě obeznámen s jejich blahodárným účinkem na lidský organismus. Zelí se postupně šlechtilo a dnes si můžeme vybrat z mnoha odrůd zelí bílého nebo červeného. S čerstvým nebo kysaným zelím je možno kombinovat množství pokrmů, neobejde se bez něj např. německá, polská nebo ruská či ukrajinská kuchyně a své čestné místo má i v kuchyních české, také slovenské, rakouské, maďarské, skandinávské atd.

Pěstování hlávkového zelí

Hlávkové zelí vyžaduje úrodné, dobře prohnojené půdy. Je náročné na vláhu, potřebuje půdu s vysokou vododržností.

Stejně jako ostatní brukvovité rostliny, i zelí může být napadeno běláskem zelným nebo dřepčíkem olejkovým.

Konzumace

Krouhané hlávkové zelí se hodí syrové do salátů, vařené nebo kysané zelí slouží jako příloha.

Průměrný obsah látek a minerálů

Tabulka udává dlouhodobě průměrný obsah živin, prvků, vitamínů a dalších nutričních parametrů zjištěných v hlávkovém zelí.^[1]

Složka	Jednotka	Průměrný obsah	Prvek	Průměrný obsah [mg/100 g]	Složka	Průměrný obsah [mg/100g]
voda	g/100 g	90,1	Na	5	vitamin C	49
bílkoviny	g/100 g	1,7	K	270	vitamin D	0
tuky	g/100 g	0,4	Ca	52	vitamin E	0,20
cukry	g/100 g	4,0	Mg	8	vitamin B6	0,17
celkový dusík	g/100 g	0,28	P	41	vitamin B12	0
vláknina	g/100 g	2,4	Fe	0,7	karoten	1,15
mastné kyseliny	g/100 g	0,4	Cu	0,02	thiamin	0,15
cholesterol	g/100 g	0	Zn	0,3	riboflavin	0,02
energie	kJ/100 g	109	Mn	0,2	niacin	0,5

Kultivary Brassica oleracea

Brassica oleracea convar. capitata (L.) Alef. – hlávkové zelí
Brassica oleracea convar. sabauda (L.) O.F.Schulz. – hlávková kapusta
Brassica oleracea convar. gemmifera (Dc.) Markgr. – růžičková kapusta
Brassica oleracea var. medullosa Thell. – dřeňová kapusta
Brassica oleracea var. acephala Dc. – kapusta kadeřavá – jarmuz (krmná kapusta)
Brassica oleracea var. sabellica Dc. – kapusta kadeřavá – kadeřávek
Brassica oleracea convar. gongylodes (L.) Markgr. – kedluben
Brassica oleracea convar. botrytis (L.) Markgr. – květák, romanesco
Brassica oleracea var. italica Plenck – brokolice