West Ham United FC

Shrnutí

Klub byl založen roku 1895, o rok později se připojil k London League a v sezóně 1897/98 ji vyhrál ještě pod názvem Thames Iron Works. V roce 1900 se z Thames Iron Works přejmenoval na West Ham United. Svoje první představení v ligové soutěži se odehrálo v roce 1919. O 4 roky později (1923), kdy klub postoupil do nejvyšší soutěže se dostal také do finále FA Cupu ve Wembley. Po dlouhé době se klub připomněl vítězstvím FA Cupu v roce 1964 a o rok později vítězstvím v evropské soutěži Pohár vítězů pohárů. Další triumf v FA Cupu přišel v roce 1975.

Těžké období přišlo v roce 1978, kdy tým neminul pád do Second Division. V roce 1980 se klub stále topil ve druhé lize, ale Anglii šokoval výhrou ve finále FA Cupu proti Arsenalu poměrem 1:0. Klub se stále nořil ve druhé lize, ale vzestup se konal v roce 1993, kdy West Ham United postoupil do nejvyšší soutěže s názvem Premier League. To trvalo 10 let, když klub opět sestoupil. Rok 2005 se pro Kladiváře odvíjel dobře a v play-off Championship klub vybojoval výhru nad Prestonem 1:0 brankou Bobbyho Zamory.

1901-1961

West Ham United vstoupil do Western League v sezóně 1901^[1] a působil v Southern Division 1. V roce 1907 byl West Ham korunován za šampiona divize Western League 1B, následně porazil šampiona 1A Fulham 1:0, čímž se staly celkovým šampiónem celé Western League.^[1] Klub nadále hrával své zápasy na Memorial Grounds v Plaistow (financovaném Arnold Hills), ale v roce 1904 se přestěhoval na hřiště v oblasti Upton Park. První zápas West Hamu v jejich novém domově byl proti velkým rivalem Millwall FC, který přilákal desetitisícový dav. West Ham tento zápas vyhráli 3:0.^[2]

V roce 1919 West Ham získali vstup do Football League Second Division, když jejich první zápas s Lincoln City skončil remízou 1:1. V roce 1923 postoupily do Division One, čímž se dostal i na vůbec první FA Cup. Finále se konalo na starém stadionu ve Wembley. Jejich oponenty byli Bolton Wanderers. Na zápas přišlo podívat odhadem 200 000 lidí a jeho výsledek byl 2:0 ve prospěch Boltonu. Tým zaznamenával v Division One smíšené úspěchy, ale svůj status si udržel deset let. Dalším úspěchem bylo semifinále FA Cupu, kde se tým dostal v roce 1933.^[3]

V roce 1932 sestoupil West Ham do Division Two^[4] a dlouholetý člen Syd King byl po 32 letech působení v klubu (jako manažer i a jako hráč v letech 1899 až 1903) odvolán. Po vypadnutí měl King psychické problémy. Na zasedání správní rady se objevil opilý a krátce poté spáchal sebevraždu.^[5] Na jeho místo nastoupil jeho asistent manažera Charlie Paynter, který sám působil ve West Hamu na několika postech od roku 1897 a který v této funkci zůstal až do roku 1950 – celkem 480 zápasů. Klub strávil většinu následujících 30 let v této divizi, nejprve pod vedením Paynter a potom později pod vedením bývalého hráče Tedy Fentona. Fentonovi se podařilo dostat klub na nejvyšší úroveň až v roce 1958.^[6][7][8]

1961-1978

V roce 1961 byl Ron Greenwood jmenován Fentonovým nástupcem a v 1964 West Ham zvítězili ve finále FA Cupu. Tým vedl mladý Bobby Moore. West Ham také vyhrál Evropský pohár vítězů pohárů.^[9][10] Během mistrovství světa FIFA 1966 byly klíčovými členy vítězných turnajových turnajů v Anglii hráči West Hamu včetně kapitána Bobbyho Moora; Martin Peters (který skóroval ve finále); a Geoff Hurst, který vstřelil první a jediný hattrick ve finále mistrovství světa mužů.^[9][10] Všichni tři hráči prošli přes mládežnický tým West Hamu.^[11]

FA Cup vyhráli i v roce 1975 poražením Fulhamu, tentokrát 2:0. Tým Fulhamu měl bývalých anglických kapitánů Alana Mulleryho a legendu West Hamu Bobbyho Moora. Po náročném začátku sezóny 1974–1975 se Greenwood přesunul "na horní patro", aby se stal generálním manažerem, a aniž by o tom informoval správní radu, jmenoval svého asistenta Johna Lyalem za manažera týmu.^[12] Výsledkem byl okamžitý úspěch – tým vstřelil 20 gólů ve svých prvních čtyřech zápasech a vyhrál FA Cup. Stal se posledním týmem, který vyhrál FA Cup s čistě anglickou sestavou, ve zmíněném finále proti Fulham.^[13] Lyall pak přivedl West Ham k dalšímu finále Evropského poháru vítězů pohárů v roce 1976, kde však prohrál zápas 4:2 s belgickým Anderlechtem.^[14] Greenwoodové působení ve funkci generálního ředitele trvalo necelé tři roky.

1978-2005

V roce 1978 West Ham znovu sestoupili do Division Two, ale Lyall zůstal jako manažer a vedl tým k finálovému vítězství v FA Cupu proti Arsenalu v roce 1980, což byla jejich poslední velká trofej. Do finále se dostali když porazili v semifinále Everton. The Hammers vyhráli těsným skóre 1:0, když gól vstřelil v 13. min. Trevor Brooking.^[15] Je to pozoruhodné, protože od té doby žádný tým mimo nejvyšší ligy nezískal tuto trofej. West Ham se v roce 1981 znovu vrátili do Division One a další tři sezóny se umístili v top desítce první divize. V sezóně 1985–1986 klub dosáhl vůbec nejvyšší – třetí místo v lize; zásluhu na tom měla skupina hráčů známá jako The Boys of 86. V roce 1989 však opět sestoupili, což mělo za následek Lyallovo vyhození.^[16] Lyall tak opustil West Ham po 34 letech.^[17]

West Ham se vrátili do nejvyšší soutěže v sezóně 1990/91, tentokrát pod vedením bývalého hráče jménem Billy Bonds. Sezóna v nejvyšší soutěži jim však vůbec nevyšla a na její konci se vrátili zpět do nižší soutěže. ^[18] Výkony jako na houpačce pokračovaly a hned další sezóny byly West Ham zpět poté co obsadili druhé místo v Division 2.^[19][20]

V roce 1999 West Ham skončil pátý, což je jejich nejvyšší pozice v elitě od roku 1986.^[21] Získali také vítězství v Intertoto Cupu když porazili francouzský klub Metz, aby se kvalifikovali do Poháru UEFA 1999-2000.^[21] Výsledky se však začaly zhoršovat a po sérii špatných investic byl tehdejší manažer Redknapp propuštěn.^[22] Spolu s ním odešli i velké hvězdy – jeho asistent Frank Lampard, což nevyhnutelně znamenalo prodej jeho syna Franka Lamparda mladšího. když v létě 2001 nastoupil do Chelsea za 11 milionů £.^[23] Po kolísavých výkonech následující roky se West Ham vrátili zpět do Premier League v roce 2005.

2005-2016

Po návratu do nejvyšší divize skončil West Ham na devátém místě.^[24] Vrcholem sezóny 2005-06 však bylo finále FA Cupu, kde po nerozhodném výsledku 3:3 s Liverpoolem se zápas rozhodl až v penaltovém rozstřelu. West Ham prohrál rozstřel, ale přesto získal vstupenku do Poháru UEFA, protože Liverpool se již kvalifikoval do Ligy mistrů.

Kontrakty s hráči Mascherano a Tevez byly vyšetřovány samotnou Premier League kvůli podezření z machinací podrobností o přestupech z úředních záznamů. Klub byl uznán vinným a v dubnu 2007 byl pokutován částkou 5,5 milionu £.^[25] West Ham se vyhnul odpočtu bodů, a toto se nakonec stalo kritickým při jejich setrvání v nejvyšší soutěži na konci sezóny 2006–2007. West Ham unikl sestupu tím, že vyhrál sedm ze svých posledních devíti zápasů, včetně výhry 1:0 nad Arsenalem (Za Arsenal také nastoupil Tomáš Rosický)^[26], a v poslední den sezóny šokující porazil nově korunovaného mistra ligy Manchester United 1:0.^[27] Gól sezóny vstřelil Argentinec Carlos Tévez v 45. minutě, díky čemuž West Ham obsadili 15. místo.^[28]

V sezóně 2007–2008 zůstal West Ham stabilně v horní polovině ligové tabulky. V posledním zápase sezóny na hřišti Boleyn Ground zaznamenal West Ham remízu 2:2 proti Aston Ville^[29], čímž si zajistil desátou příčku a tříbodový náskok před Tottenham Hotspur. Ve srovnání se sezónou 2006–2007 to bylo vylepšení o pět míst, a co je nejdůležitější, West Hamu v této sezóně nehrozila reálná hrozba vypadnutí.

Alan Curbishley rezignoval na post manažera klubu 3. září 2008.^[30] Jeho nástupcem se stal bývalý útočník Chelsea Gianfranco Zola, který se 11. září 2008 stal prvním klubovým manažerem pochádzaji z mimo Spojené království.^[31] V sezóně 2008–2009 skončil West Ham na devátém místě, což je vylepšení o jedno místo. Zola zůstal v týmu do 11. května 2011.^[32]

3. června 2010 podepsal s týmem čtyřletý kontrakt Avram Grant. Forma West Hamu byla však nadále špatná, protože tým se zřídka nacházel mimo pásma sestupu^[33] a čtvrtfinálová výhra v Ligovém poháru 4:0^[34] nad Manchesterem United byla v slabé sezóně jediným z mála jasných bodů.^[35] Forma West Hamu v Premier League však naštěstí neovlivnila jejich formu ve dvou domácích pohárech. Kladiváři se dostali do semifinále Ligového poháru, když je s výsledkem 3:1^[36] vyřadili koneční vítězové Birmingham City a čtvrtfinále poháru FA skončilo jejich porážkou 2:1^[37] v Stoke City.^[38][39]

15. května 2011 bylo v zápase s Wigan Athletic na stadionu DW potvrzeno vypadnutí West Hamu do Championship. Průběh zápasu byl dramatický, když West Ham v prvním poločase už v 26. minutě vedli brankami Demba Ba 0:2. Wigan se však dostal zpět do zápasu a gólem Charlese N'Zogbia v 90. minutě zvítězil 3:2.^[40] Po prohře West Ham propustil manažera Avrama Granta^[41] a 1. června 2011 byl jako jeho náhradník jmenovaný Sam Allardyce.^[42]

V sezóně 2011-12 skončil klub v Championship s 86 body třetí, čímž se dostal do play-off kde v semifinále porazili Cardiff City s celkovým skóre 5:0.^[43][44] Ve finále proti Blackpoolu ve Wembley 19. května 2012 si West Ham zajistil postup do Premier League vítězstvím 2:1 díky gólu hráče jménem Ricardo Jorge Vaz Té 88. minutě.^[45][46]

West Ham při svém návratu do Premier League podepsal kontrakt na dobu neurčitou s bývalými hráči James Colllinso a George McCartney také si "pronajal" Matta Jarvise a Andyho Carrolla.^[47][48][49] Svůj první zápas v sezóně vyhráli 18. srpna 2012 1:0 proti Aston Ville díky gólu Kevina Nolana.^[50] Vrcholem první poloviny sezóny bylo domácí vítězství 3:1 proti úřadujícímu mistrovi Evropy Chelsea z 1. prosince 2012.^[51] V letech 2013-14 skončil West Ham na 13. místě v Premier League.^[52] Také se dostali do semifinále Ligového poháru a celkově prohráli 9:0 s pozdějšími vítězi Manchester City.^[53]

V sezóně 2014–2015 končil West Ham v Premier League na 12. místě, co bylo jedno místo vyšší než v předchozí sezóně. V letech 2014–2015 se West Ham staly vítězem Fair Play v Premier League a kvalifikovali se do Evropské ligy 2015.

9. června 2015 byl bývalý hráč West Hamu Slaven Bilić jmenován do funkce manažera s tříletým kontraktem.^[54] Ve čtvrtém Bilićovom zápase na čele týmu zvítězil na Anfield poprvé za 52 let, když zvítězil nad Liverpoolem 0:3, střelci byli Manuel Lanzini, Mark Noble a Diafra Sakho.^[55] Na konci sezóny skončil West Ham v Premier League na 7. místě. Tým tak překonal ve své klubové éře Premier League hned několik rekordů, například nejvyšší počet bodů (62), nejvyšší počet gólů v sezóně (65), nejméně prohraných zápasů v sezóně (8) a nejnižší počet porážek na cizím trávníku (5).^[56] Tato sezóna byla také poslední sezónou na hřišti Boleyn Ground a končí se tak 112leté působení na tomto stadionu.

2016-

Zdroj: ^[57][58]

• 1895 – Thames Ironworks FC (Thames Ironworks Football Club)
• 1900 – West Ham United FC (West Ham United Football Club)

Vyhrané domácí soutěže

• FA Cup (3×)
  • 1963/64, 1974/75, 1979/80
• Community Shield (1×)
  • 1964

Vyhrané mezinárodní soutěže

• Konferenční liga UEFA ( 1x )
  • 2022/23

• Pohár vítězů pohárů (1×)
  • 1964/65

Původně hrával klub na stadionu Boleyn Ground v Upton Parku. West Ham United se sem stěhoval v roce 1904, kdy si ho pronajal od londýnského okresu. V prostorách Upton Parku stál zelený dům, kde byla škola i Boleynský hrad. Dnes je nazýváno spíš bývalé sídlo West Hamu United část Upton Park, než nezvyklý Boleyn Ground. Stadion byl v roce 1990 zrekonstruován. Celková kapacita stadionu byla 35 016 diváků. V plánu kdysi byla rekonstrukce stadionu, která měla přidat 10 tisíc nových míst na East Stand (jižní tribuna). Ovšem bývalý předseda Eggert Magnússon naznačil ambice West Hamu přejít po LOH 2012 v Londýně na Olympijský stadion.

Poslední zápas hrající se na Boleyn Ground byl uskutečněn 10. května 2016, kdy West Ham porazil v ligovém zápase Manchester United FC poměrem 3:2. Před začátkem sezóny 2016/17 se West Ham United definitivně přestěhoval na relativně nový Olympijský stadion ležící ve Stratfordu.

West Ham silně soupeří s několika dalšími kluby. Většina jsou jiné londýnské kluby, především ze sousedících čtvrtí, patří mezi ně Millwall, Tottenham, Arsenal a také Chelsea, kde je napětí stupňováno rivalitou mezi východem a západem Londýna. Soupeření mezi West Hamem a Tottenhamem bylo podporováno hráči, jako je Jermain Defoe, který se po opuštění Kladivářů přidal k Tottenhamu. Většina zápasů je hodnocena jako riziková. Rivalitu také prohloubil bývalý Kladivář, dnes manažer Tottenhamu Harry Redknapp.

Nejhlubší a nejstarší rivalita panuje mezi West Hamem a Millwallem, jejichž utkání jsou též známá jako East London Derby. Obě strany byly v historii týmy továren soupeřících o zakázky, hráči žili a pracovali ve stejné lokalitě. Proto je raná historie těchto dvou klubů velmi propojena. Tým West Hamu se ukázal být úspěšnějším v řadě jednání a sporů mezi týmy, což nakonec vedlo k vyšší úrovni West Hamu. Millwall se později odmítl připojit do rodící se fotbalové ligy, zatímco West Ham odešel do FA Cupu, kde se držel v přední části tabulky.

Soupeření Millwallu s West Hamem přineslo značnou dávku násilí a je jedním z nejznámějších ve světě fotbalového chuligánství. Naposledy proti sobě týmy nastoupily v druhém kole League Cup 2009/10, 25. srpna 2009, v Upton Parku. Bylo to první vzájemné utkání po 4 letech a vůbec první v League Cup. Toto utkání přineslo mnoho škod na zdraví, majetku a hra byla kvůli výtržnostem fanoušků několikrát pozastavena.

Propojení West Hamu s organizovaným fotbalovým násilím začíná v roce 1960 se založením skupiny The Mile End Mob (pojmenované podle jedné z nejhorších části East Endu). Od roku 1970 do 1980 nastává zlatá doba Hooligans ve Velké Británii, a fanoušci West Hamu se stávají proslulými pro svoje konflikty s policií a fanoušky ostatních týmů.

Inter City Firm byla jednou z prvních takzvaných "Casuals", zvaných tak proto, že dohledu policie unikali oblečením minimálně souvisejícím s fotbalem, a využíváním vlaků Inter City na rozdíl od většiny fanoušků využívající levné, hlídané football special vlaky. Od roku 1990 se díky sofistikované technice a policejnímu dozoru snížila míra násilí, ale intenzivní soupeření s Millwallem, Chelsea a dalšími významnými týmy pokračuje.

K 4. září 2023^[59]

Číslo Pozice Hráč 1 B Łukasz Fabiański 2 O Ben Johnson 3 O Aaron Cresswell 4 O Kurt Zouma (kapitán) 5 O Vladimír Coufal 7 Z James Ward-Prowse 8 Z Pablo Fornals 9 Ú Michail Antonio 10 Z Lucas Paquetá 14 Z Mohammed Kudus 15 O Konstantinos Mavropanos 17 Ú Maxwel Cornet

Číslo Pozice Hráč 18 Ú Danny Ings 19 Z Edson Álvarez 20 Ú Jarrod Bowen 21 O Angelo Ogbonna 22 Ú Saïd Benrahma 23 B Alphonse Areola 24 O Thilo Kehrer 27 O Nayef Aguerd 28 Z Tomáš Souček 33 O Emerson Palmieri 49 B Joseph Anang

• Vic Watson (1920–1935)
• Bobby Moore (1958–1974)
• Martin Peters (1959–1970)
• Geoff Hurst (1959–1972)
• Trevor Brooking (1966–1984)

Stručný přehled

Zdroj: ^[57][58]

• 1896–1898: London League (Division One)
• 1898–1899: Southern Football League (Division Two London)
• 1899–1915: Southern Football League (Division One)
• 1919–1923: Football League Second Division
• 1923–1932: Football League First Division
• 1932–1958: Football League Second Division
• 1958–1978: Football League First Division
• 1978–1981: Football League Second Division
• 1981–1989: Football League First Division
• 1989–1991: Football League Second Division
• 1991–1993: Football League First Division
• 1993–2003: Premier League
• 2003–2004: Football League First Division
• 2004–2005: Football League Championship
• 2005–2011: Premier League
• 2011–2012: Football League Championship
• 2012– : Premier League

Jednotlivé ročníky

Zdroj: ^[57][58]

Legenda: Z – zápasy, V – výhry, R – remízy, P – porážky, VG – vstřelené góly, OG – obdržené góly, +/- – rozdíl skóre, B – body, červené podbarvení – sestup, zelené podbarvení – postup, fialové podbarvení – reorganizace, změna skupiny či soutěže

Anglie (1896 –)
Sezóny	Liga	Úroveň	Z	V	R	P	VG	OG	+/-	B	Pozice
1896/97	London League (Division One)	–	12	7	2	3	17	17	0	16	2.
1897/98	London League (Division One)	–	16	12	3	1	47	15	+32	27	1.
1898/99	Southern Football League (Division Two London)	–	22	19	1	2	64	16	+48	39	1.
1899/00	Southern Football League (Division One)	–	28	8	5	15	30	45	-15	21	14.
1900/01	Southern Football League (Division One)	–	28	14	5	9	40	28	+12	33	6.
1901/02	Southern Football League (Division One)	–	30	17	6	7	45	28	+17	40	4.
1902/03	Southern Football League (Division One)	–	30	9	10	11	35	49	-14	28	10.
1903/04	Southern Football League (Division One)	–	34	10	7	17	39	44	-5	27	12.
1904/05	Southern Football League (Division One)	–	34	12	8	14	48	42	+16	32	10.
1905/06	Southern Football League (Division One)	–	34	14	5	15	42	39	+3	33	11.
1906/07	Southern Football League (Division One)	–	38	15	14	9	60	41	+19	44	5.
1907/08	Southern Football League (Division One)	–	38	15	10	13	47	48	-1	40	10.
1908/09	Southern Football League (Division One)	–	40	16	4	20	56	60	-4	36	17.
1909/10	Southern Football League (Division One)	–	42	15	15	12	69	56	+13	45	9.
1910/11	Southern Football League (Division One)	–	38	17	11	10	63	46	+17	45	5.
1911/12	Southern Football League (Division One)	–	38	13	7	18	64	69	-5	33	13.
1912/13	Southern Football League (Division One)	–	38	18	12	8	66	46	+20	48	3.
1913/14	Southern Football League (Division One)	–	38	15	12	11	61	60	+1	42	6.
1914/15	Southern Football League (Division One)	–	38	18	9	11	58	47	+11	43	4.
V letech 1915 až 1918 se nehrála žádná pravidelná soutěž.
1919/20	Second Division	2	42	19	9	14	47	40	+7	47	7.
1920/21	Second Division	2	42	19	10	13	51	30	+21	48	5.
1921/22	Second Division	2	42	20	8	14	52	39	+13	48	4.
1922/23	Second Division	2	42	20	11	11	63	38	+25	51	2.
1923/24	First Division	1	42	13	15	14	40	43	-3	41	13.
1924/25	First Division	1	42	15	12	15	62	60	+2	42	13.
1925/26	First Division	1	42	15	7	20	63	76	-13	37	18.
1926/27	First Division	1	42	19	8	15	86	70	+16	46	6.
1927/28	First Division	1	42	14	11	17	81	88	-7	39	17.
1928/29	First Division	1	42	15	9	18	86	96	-10	39	17.
1929/30	First Division	1	42	19	5	18	86	79	+7	43	7.
1930/31	First Division	1	42	14	8	20	79	94	-15	36	18.
1931/32	First Division	1	42	12	7	23	62	107	-45	31	22.
1932/33	Second Division	2	42	13	9	20	75	93	-18	35	20.
1933/34	Second Division	2	42	17	11	14	78	70	+8	45	7.
1934/35	Second Division	2	42	26	4	12	80	63	+17	56	3.
1935/36	Second Division	2	42	22	8	12	90	68	+22	52	4.
1936/37	Second Division	2	42	19	11	12	73	55	+18	49	6.
1937/38	Second Division	2	42	14	14	14	53	52	+1	42	9.
1938/39	Second Division	2	42	17	10	15	70	52	+18	44	11.
V letech 1939 až 1945 se nehrála žádná pravidelná soutěž.
1946/47	Second Division	2	42	16	8	18	70	76	-6	40	12.
1947/48	Second Division	2	42	16	14	12	55	53	+2	46	6.
1948/49	Second Division	2	42	18	10	14	56	58	-2	46	7.
1949/50	Second Division	2	42	12	12	18	53	61	-8	36	19.
1950/51	Second Division	2	42	16	10	16	68	69	-1	42	13.
1951/52	Second Division	2	42	15	11	16	67	77	-10	41	12.
1952/53	Second Division	2	42	13	13	16	58	60	-2	39	14.
1953/54	Second Division	2	42	15	9	18	67	69	-2	39	13.
1954/55	Second Division	2	42	18	10	14	74	70	+4	46	8.
1955/56	Second Division	2	42	14	11	17	74	69	+5	39	16.
1956/57	Second Division	2	42	19	8	15	59	63	-4	46	8.
1957/58	Second Division	2	42	23	11	8	101	54	+47	57	1.
1958/59	First Division	1	42	21	6	15	85	70	+15	48	6.
1959/60	First Division	1	42	16	6	20	75	91	-16	38	14.
1960/61	First Division	1	42	13	10	19	77	88	-11	36	16.
1961/62	First Division	1	42	17	10	15	76	82	-6	44	8.
1962/63	First Division	1	42	14	12	16	73	69	+4	40	12.
1963/64	First Division	1	42	14	12	16	69	74	-5	40	14.
1964/65	First Division	1	42	19	4	19	82	71	+11	42	9.
1965/66	First Division	1	42	15	9	18	70	83	-13	39	12.
1966/67	First Division	1	42	14	8	20	80	84	-4	36	16.
1967/68	First Division	1	42	14	10	18	73	69	+4	38	12.
1968/69	First Division	1	42	13	18	11	66	50	+16	44	8.
1969/70	First Division	1	42	12	12	18	51	60	-9	36	17.
1970/71	First Division	1	42	10	14	18	47	60	-13	34	20.
1971/72	First Division	1	42	12	12	18	47	51	-4	36	14.
1972/73	First Division	1	42	17	12	13	67	53	+14	46	6.
1973/74	First Division	1	42	11	15	16	55	60	-5	37	18.
1974/75	First Division	1	42	13	13	16	58	59	-1	39	13.
1975/76	First Division	1	42	13	10	19	48	71	-23	36	18.
1976/77	First Division	1	42	11	14	17	46	65	-19	36	17.
1977/78	First Division	1	42	12	8	22	52	69	-17	32	20.
1978/79	Second Division	2	42	18	14	10	70	39	+31	50	5.
1979/80	Second Division	2	42	20	7	15	54	43	+11	47	7.
1980/81	Second Division	2	42	28	10	4	79	29	+50	66	1.
1981/82	First Division	1	42	14	16	12	66	57	+9	58	9.
1982/83	First Division	1	42	20	4	18	68	62	+6	64	8.
1983/84	First Division	1	42	17	9	16	60	55	+5	60	9.
1984/85	First Division	1	42	13	12	17	51	68	-17	51	16.
1985/86	First Division	1	42	26	6	10	74	40	+34	84	3.
1986/87	First Division	1	42	14	10	18	52	67	-15	52	16.
1987/88	First Division	1	40	9	15	16	40	52	-12	42	16.
1988/89	First Division	1	38	10	8	20	37	62	-25	38	19.
1989/90	Second Division	2	46	20	12	14	80	57	+23	72	7.
1990/91	Second Division	2	46	24	15	7	60	34	+26	87	2.
1991/92	First Division	1	42	9	11	22	37	59	-22	38	22.
1992/93	First Division	2	46	26	10	10	81	41	+40	88	2.
1993/94	Premier League	1	42	13	13	16	47	58	-11	52	13.
1994/95	Premier League	1	42	13	11	18	44	48	-4	50	14.
1995/96	Premier League	1	38	14	9	15	43	52	-9	51	10.
1996/97	Premier League	1	38	10	12	16	44	57	-13	42	14.
1997/98	Premier League	1	38	16	8	14	56	57	-1	56	8.
1998/99	Premier League	1	38	16	9	13	46	53	-7	57	5.
1999/00	Premier League	1	38	15	10	13	52	53	-1	55	9.
2000/01	Premier League	1	38	10	12	16	45	50	-5	42	15.
2001/02	Premier League	1	38	15	8	15	48	57	-9	53	7.
2002/03	Premier League	1	38	10	12	16	42	59	-17	42	18.
2003/04	First Division	2	46	19	17	10	67	45	+22	74	4.
2004/05	The Championship	2	46	21	10	15	66	56	+10	73	6.
2005/06	Premier League	1	38	16	7	15	52	55	-3	55	9.
2006/07	Premier League	1	38	12	5	21	35	59	-24	41	15.
2007/08	Premier League	1	38	13	10	15	42	50	-8	49	10.
2008/09	Premier League	1	38	14	9	15	42	45	-3	51	9.
2009/10	Premier League	1	38	8	11	19	47	66	-19	35	17.
2010/11	Premier League	1	38	7	12	19	43	70	-27	33	20.
2011/12	The Championship	2	46	24	14	8	81	48	+33	86	3.
2012/13	Premier League	1	38	12	10	16	45	53	-8	46	10.
2013/14	Premier League	1	38	11	7	20	40	51	-11	40	13.
2014/15	Premier League	1	38	12	11	15	44	47	-3	47	12.
2015/16	Premier League	1	38	16	14	8	65	51	+14	62	7.
2016/17	Premier League	1	38	12	9	17	47	64	-17	45	11.
2017/18	Premier League	1	38	10	12	16	48	68	-20	42	13.
2018/19	Premier League	1	38	15	7	16	52	55	-3	52	10.
2019/20	Premier League	1	38	10	9	19	49	62	-13	39	16.
2020/21	Premier League	1	38	19	8	11	62	47	+15	65	6.
2021/22	Premier League	1	38	16	8	14	60	51	+9	56	7.
2022/23	Premier League	1	38	11	7	20	42	55	-13	40	14.

Poznámky:

• 1897/98: Klub po sezóně odstoupil z London League, následně se přihlásil do Southern Football League.
• 1918/19: Klub uspěl v hlasování o vstup do Football League (rozšíření Second Division).

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu West Ham United FC na Wikimedia Commons

• Oficiální stránky (anglicky)