Amyotrofická laterální skleróza

Chorobu poprvé popsal v roce 1869 „otec evropské neurologie“, francouzský lékař Jean-Martin Charcot, který ji odlišil od roztroušené sklerózy a Parkinsonovy nemoci.

V anglosaském světě získala nemoc název Lou Gehrigova choroba po baseballovém hráči New York Yankees Lou Gehrigovi, u něhož byla ALS diagnostikována v roce 1939. Mezi současné osobnosti postižené ALS patří kytarista Jason Becker.^[3] Touto chorobou trpěli např. astrofyzik Stephen Hawking,^[4] česká překladatelka Dana Gálová, český dabér Martin Kolár či bývalý český premiér Stanislav Gross.^[5] Onemocněli jí také fotbalista Marián Čišovský^[6] nebo masér české fotbalové i futsalové reprezentace Vladimír Mikuláš.^[7]

Běžně jsou rozlišovány tři formy ALS, a to sporadická, familiární a guamská.^[2] Nejčastější formou je forma sporadická, zatímco familiární forma (5–10 %) předpokládá dřívější výskyt v rodině, tedy dědičný původ.^[1] Třetí zmíněná forma odkazuje k mimořádnému výskytu onemocnění na tichomořském ostrově Guam v 50. letech 20. století.^[2] Tento fenomén vznikl, dle výzkumů ^[zdroj], zřejmě na základě vysokého příjmu specifických toxinů pocházejících z květů a ořechů cykasovitých rostlin. Ty se běžně používají v tamních pokrmech, například ve formě mouky či pražené.

Rané stadium

Mezi příznaky rané formy ALS patří zvýšená svalová slabost a atrofie (75 % případů), zvláště v rukou a nohou, a postižení řeči, v některých případech polykání, dýchání, křeče nebo ztuhlost postižených svalů. Ztuhlost se může projevovat i v orofaciálním svalstvu např. velmi tichou řečí. Dalšími projevy bývá např. neschopnost zapnout knoflík od košile, psát či otočit klíčem v zámku. U některých pacientů s ALS se vyskytuje pouze chronické postižení nemnohých svalů (monomelická amyotrofie). Následuje dysfagie a dysartrie. Postižení horních partií těla postupně směřuje ke spasticitě a hyperreflexi včetně Babinského reflexu. Postižení horních partií vede ke svalové slabosti, atrofii, křečím a viditelným záškubům (fascikulace). Přibližně 15–45 % pacientů trpí psychickými poruchami, např. nekontrolovaným smíchem, úsměvem, pláčem, nebo se objevuje demence frontálního laloku. Pro diagnostiku ALS je nutné postižení spodních i horních partií. Obecným znakem je tedy smíšená paréza s fascikulacemi, chybí senzitivní deficit a nejsou přítomny žádné bolesti.

Pokročilé stadium

Většina pacientů se postupem času stává imobilní, neschopná ovládat ruce a paže. Ztrácí také schopnost mluvit a polykat. V závěru nemoci je nutné užít plicní ventilace. K popisu progrese se užívá ALSFRS-R, který má škálu od 48 do 0 bodů (úplná ztuhlost). Pacienti průměrně ztrácejí 0,9 bodu za jeden měsíc. V limbární variantě postihuje ALS nejprve jednu končetinu a následně druhou, než se dále rozšíří. V bulbární (prodloužená mícha) variantě příznaky začínají v rukou a poté směřují k nohám. Většina postižených umírá na plicní selhání nebo zápal plic. Často se v této fází vyskytuje stav připomínající tzv. syndrom uzamčení.

Incidence onemocnění je 2,6 na 100 000 za jeden rok, zatímco prevalence je 7–9 na 100 000.^[1] Rychlost, jakou nemoc postupuje, je individuální. Průměrná doba nemoci se uvádí 2–4,3 roku, přičemž zhruba 25 % pacientů přežije 5 let a 8–16 % 10 let a 5 % žije 20 let. Pro ALS neexistuje žádná známá kauzální léčba. Dostupné léky se zaměřují především na zmírnění obtíží a prevenci komplikací.

Výzkum biologie a terapie jsou do značné míry limitovány jednak ne zcela vhodným testováním na zvířatech (potkani s mutací superoxiddismutázy SOD1) a jednak problémy při organizaci klinických studií. Z toho důvodu není dodnes známa ani přesná příčina onemocnění, ani vyvolávající faktory onemocnění; zdá se však, že primární poruchou je porucha degradace některých proteinů.^[8] Na rozvoji ALS se podílí i řada faktorů okolí, např. nadprodukce volných radikálů nebo tzv. excitotoxicita. Nelze vyloučit ani heterogenitu onemocnění – na vzniku dědičných poruch se podílí celá řada funkčně poměrně odlišných genů. V terapii představuje největší přínos pro kvalitu i prodloužení života pacienta multioborová symptomatická péče.

Z terapeutických postupů vykazuje jistou efektivitu lék riluzol, ovšem statisticky zvyšuje přežití nemocných pouze o 2–3 měsíce. Jeho účinek je také omezen pouze na bulbární formu onemocnění.

Na základě ukončené třetí fáze klinických zkoušek požádala japonská společnost Eisai Co., Ltd., o registraci vysokých dávek methylcobalaminu (50 mg, 2× týdně, do svalu) pod obchodním názvem E0302 v březnu 2016 u Japonského úřadu pro kontrolu léčiv jako léčiva pro ALS zvyšujícího přežití v mediánu o 600 dní.^{[9][10][11][12]}

Látka Edaravone byla v roce 2015 registrována v Japonsku jako lék se statisticky prokazatelným zpomalením progrese o 30 %.^[13]

Látka Masitinib ukončila fázi 2/3 klinických zkoušek a v dávce 4,5 mg/kg/den prokázala schopnost zpomalit progresi onemocnění o minimálně 27 %. Pokud se začne podávat ne později než 22–24 měsíců od počátku onemocnění, tak efekt zpomalení je minimálně 42 %.^{[14][nedostupný zdroj]}

Od září 2016 probíhá první fáze klinických zkoušek na látce Cu-ATSM, která se ukazuje jako vhodný kandidát pro léčbu ALS.^{[15][16][17][18][19]}

Na podkladu výzkumné práce vědců z University of Tokyo je látka Perampanel (selektivní antagonista AMPA receptoru) kandidátem pro otestování v klinické studii na lidech pro léčbu ALS.^[20][21]

Mezi další testované terapie patří např. terapie kmenovými buňkami;^[22] použití těchto terapií v ČR spadá dle zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech, pod užití tzv. neregistrovaných léčivých přípravků.^[23] Například u terapie kmenovými buňkami stále probíhají klinické studie s cílem určit, zda jejich aplikace skutečně vede ke zpomalení patologického procesu.^{[2][24][25][26][27]} Ačkoliv některé práce, např. retrospektivní analýza několika případů Alok a kol. z roku 2015^[28], vycházejí tak, že aplikace kmenových buněk zvyšuje medián přežití, sumarizační práce hodnotící více dosud publikovaných studií efektivitu terapie nepotvrzují ^[22]. Motor neuron disease association, charitativní organizace v Anglii, Walesu a Severním Irsku, která je zaměřena na podporu nemocných i na podporu výzkumu, zastává podobné stanovisko, tedy že v současnosti nebyl podán věrohodný důkaz toho, že by byla terapie kmenovými buňkami efektivní v léčbě onemocnění motoneuronu vč. amyotrofické laterální sklerózy.^[29][30] V současné době je ve fázi II klinických studií buněčná terapie od BrainStorm Cell Therapeutics v Hadassah Medical Center (Izrael) s předběžným výsledkem, kdy „ukázala tendenci ke stabilizaci v některých parametrech v ALS FRS“^[31][32]. Započetí druhé fáze se očekává také v několika institucích USA včetně Mayo Clinic.^[33]

Několik vědeckých studií^{[34][35][36][37]} našlo statistické korelace mezi ALS a některými zemědělskými pesticidy.^[zdroj?] Protože je však pacientů poměrně málo a diagnostika se zpřesňuje, je problémem, kolik pacientů bylo vůbec vyšetřeno. Sama vzácnost onemocnění pak nahrává statisticky průkazným asociacím s faktory, jejichž relevance je sporná.^[22]

V roce 2014 proběhla na internetu velmi masivní kbelíková kampaň Ice Bucket Challenge za osvětu a boj proti tomuto neurodegenerativnímu onemocnění. V listopadu roku 2015 Česká televize uvedla reportáž Obchod s nadějí v pořadu Reportéři ČT ohledně aplikace kmenových buněk mimo schválenou klinickou studii AMSC-ALS-001. Podle vyjádření rady AV nebylo podávání kmenových buněk pacientům mimo klinickou studii dostatečně odůvodněno a bylo nekriticky prezentováno na webových stránkách.^[38] Podle vyjádření UEM výsledky klinické studie FN Motol prokázaly, že u téměř 70 % pacientů došlo k statisticky významnému zpomalení progrese neurologického deficitu, které přetrvávalo 3 až 12 měsíců. Většina těchto pacientů vykazovala několik měsíců po podání KB stabilní hodnoty v testech svalové síly končetin a nedošlo u nich po dobu 12 měsíců k významnému zhoršení ventilačních parametrů (FVC > 65 %). U několika pacientů došlo dokonce ke zlepšení některých testovaných funkcí.^[39]

Název nemoci pochází z řeckých slov amyotrophia: a- „ne/bez“, myo „sval“, trophia „výživa“^[40]; laterální (boční, postranní) se vztahuje k umístění postižených nervů. Nemoc vede ke ztvrdnutí tkáně („skleróza“). V některých zemích se užívá také jinak obecnějšího názvu „motor neurone disease“ (MND).^[41]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Amyotrophic lateral sclerosis na anglické Wikipedii.

Související články

• Degenerativní myelopatie

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu amyotrofická laterální skleróza na Wikimedia Commons
• Info na stránkách ereska.cz
• (anglicky) ALS Association
• (anglicky) MedlinePlus – Amyotrophic Lateral Sclerosis
• (anglicky) National Institute of Neurological Disorders and Stroke (NINDS) – Amyotrophic Lateral Sclerosis Fact Sheet

Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.