Měrkow

wjes w Budyskim wokrjesu, gmejnski dźěl Radworja

Měrkow (němsce Merka) je hornjołužiska wjeska ze 119 wobydlerjemi[2] we wuchodźe Budyskeho wokrjesa, kotraž słuša wot lěta 1994 k Radworskej gmejnje.

Měrkow
Merka
Połoženje Měrkowa na karće Hornjeje Łužicy
Połoženje Měrkowa na karće Hornjeje Łužicy
DEC
Połoženje Měrkowa
Połoženje Měrkowa
gmejna:Radwor
zagmejnowanje:1936 (do Lutobča)
wobydlerstwo:119 (31. decembra 2022)[1]
wysokosć:177 metrow n.m.hł.
51.24527777777814.429444444444177
póstowe čisło:02627
předwólba:035934
wotwodźene
słowa:
wobydler/ka:
Měrkowčan/-ka
adjektiw:
Měrkowski
skłonowanje:
Měrkowa, Měrkowej, Měrkow, Měrkowom, w Měrkowje
Powětrowy wobraz (2018)
Powětrowy wobraz (2018)

Powětrowy wobraz (2018)

Geografija

Wjeska leži sydom kilometrow sewjernje Budyšina při sewjernej kromje hornjołužiskich honow. Susodne wjeski su Kamjenej w sewjeru, Mała Dubrawa we wuchodźe a Lutobč w juhu.

Stawizny

Prěnje historiske naspomnjenje jako Merkhe abo Merko sta so w lěće 1524. Dalše zapisane formy wjesneho mjena běchu Mergkaw (1658), Mörckau (1732) a Mercka (1768/91). Ležownostne knjejstwo měješe we 18. lětstotku Małsečanske ryćerkubło.

Hižo w 17. lětstotku wobsteješe w Měrkowje cyhelnja. W lěće 1842 namakachu blisko wjeski łožišća brunicy njehłuboko pod zemju a započachu je wot 1844 z małkich jamow wudobywać. Pod brunicowymi worštami wotkrychu nimo toho tež woršty běłeje hliny, kiž wužiwachu za Margarěćinu hětu w susodnej Wulkej Dubrawje. Tež z jamy jako pódlanski produkt wudobywany pěsk hodźeše so wot lěta 1906 přez nowonatwarjenu železnisku čaru Lubij–Radwor rozposyłać.

Hač do lěta 1936 bě Měrkow samostatna krajna gmejna, potom zagmejnowa so najprjedy do Lutobča a 1994 do Radworja.

Wobydlerstwo

Podaća po cencusu 2011; staw: 9.5.2011[3]Měrkowgmejna
ličba wobydlerjow1423299
ličba domjacnosćow551293
wosoby na domjacnosć2,62,5
swójby461031
bydlenske twarjenja471087
bydlenska přestrjeń na wosobu (m²)40,143,1
přerězna staroba w lětach41,244,3
kwocient młodostnycha3126
kwocient starychb2529
podźěl prózdne stejacych bydlenjow3,4 %6,8 %
a: poměr ličby wosobow pod 18 lětami k 100 wosobam mjez 18 a 65
b: poměr ličby wosobow nad 65 lětami k 100 wosobam mjez 18 a 65

W lěće 1884 měješe Měrkow po Mukowej statistice 146 wobydlerjow, mjez nimi 137 Serbow (94 %).[4] Arnošt Černik zwěsći 1956 w Lutobčanskej gmejnje serbski podźěl wobydlerstwa wot jenož hišće 67,4 %.[5] Ličba wobydlerjow stupaše wot 1834 (110) do 1925 (162) wo połojcu. W druhej połojcy 20. lětstotka, wosebje po přewróće, woteběraše zaso.

Katolscy Měrkowčenjo přisłušeja Radworskej a protestanća z lěta 1899 Chwačanskej wosadźe.

Wosobiny

Při něhdyšim dwórnišću
  • Achim Brankačk (1926–2013) – wučer, chórowy nawoda a awtor
  • Bjarnat Cyž (* 1951) – jednaćel Domowiny
  • Hana Delanowa (1913–47) – ludowa spěwarka, antifašistka
  • Marja Michałkowa rodź. Cyžec (* 1949) – politikarka CDU, zapósłanča zwjazkoweho sejma

Hospodarstwo a infrastruktura

Měrkow měješe wot 1906 swójske zastanišćo při železniskej čarje Radwor–Lubij, kotrež bě pak po susodnym gmejnskim sydle Lutobču pomjenowane. Čara wužiwaše so zwjetša wot industrijnych zawodow regiona, hač do nazymy 1972 jězdźachu pak tež wosobowe ćahi. Hač do zawrjenja w lěće 1998 wužiwachu čaru dale za tworowy wobchad, mjeztym su kolije wottwarjene.

Dźensa běži statna dróha 106 (Mały Wjelkow–Minakał) přez Měrkow. Najbliši wujězd awtodróhi 4 Budyšin-zapad je sydom kilometrow zdaleny.

Literatura

  • Luttowitz/Lutobč mit Merka/Měrkow. W: Oberlausitzer Heide- und Teichlandschaft (= Werte der deutschen Heimat. Zwjazk 67). 1. nakład. Böhlau, Köln/Weimar/Wien 2005, ISBN 978-3-412-08903-0, str. 228sl.


Žórła

Wotkazaj

 Commons: Měrkow – Zběrka wobrazow, widejow a awdiodatajow
  • Měrkow w Digitalnym stawizniskim zapisu městnow Sakskeje (němsce)
Z Wikipedije, swobodneje encyklopedije