Opičí neštovice
Opičí neštovice (mpox)[6] jsou infekční onemocnění způsobené virem opičích neštovic (monkeypox virus, MPXV) které se objevuje u některých druhů zvířat i u lidí.[7] Prvotní projevy onemocnění zahrnují horečku, bolest hlavy, svalů, zduření mízních uzlin a pocit únavy. To je následováno vyrážkou ve formě puchýřků a poté stroupků. Časová prodleva mezi nákazou a prvními symptomy je přibližně 10 dní a symptomy přetrvávají 2–4 týdny.[8]
| Opičí neštovice | |
|---|---|
 Vyrážka způsobená opičími neštovicemi u čtyřletého dítěte. | |
| Základní údaje | |
| Původce | virus opičích neštovic |
| Diagnóza | testování na virovou DNA[1] |
| Přenos | tělními tekutinami |
| Inkubační doba | 5 – 21 dní[2] |
| Infekčnost | 2 – 4 týdny[2] |
| Symptomy | horečka, bolest hlavy, bolesti svalů, třesavka, vyrážka s puchýři, zduření lymfatických uzlin[3] |
| Léčba | antivirotikum Tecovirimat |
| Očkování | vakcína na pravé neštovice[1] |
| Statistické údaje | |
| Smrtnost ve světě | méně než 1 % (Západní Afrika),[4] až 10 %[2] (Konžská pánev, neléčeno)[5] |
| Klasifikace a externí odkazy | |
| MKN-10 | B04 |
Onemocnění lze předcházet vakcínou proti pravým neštovicím, kde je v Africe prokázána účinnost nejméně z 85 %.[9] Toto očkování mají v ČR (i ve zbytku světa) pouze lidé narození před rokem 1980,[10] protože tehdy se po eradikaci pravých neštovic přestalo plošně očkovat.[11] V roce 2022 jsou tak ohroženi všichni bez očkování proti pravým neštovicím, tj. mladší než 42 let.[10] K obnovení plošného očkování zatím nejsou dostatečné důvody.[11] K léčbě jsou využívána různá antivirotika, nejčastěji Tecovirimat.[12]
Průběh a šíření nemoci
Opičí neštovice mají u lidí obvykle mírný průběh a i u neléčených pacientů končí jen výjimečně smrtí.[13] Jejich virus se sice šíří mezi lidmi i vzdušnou cestou, ale nejedná se o respirační onemocnění a před nemocí se dá uchránit dodržováním základních hygienických pravidel. Šíření viru je částečně vázané na určité skupiny obyvatel – například komunitu gayů – u nichž je riziko nákazy vyšší, ale nevyhýbá se ani jiným.[14][15][16]
Původce
Virus opičích neštovic patří do skupiny ortopoxvirů. Je blízce příbuzný s virem pravých neštovic a kravských neštovic.[11] Proto před nákazou chrání pouze očkování proti pravým neštovicím, které však bylo plošně ukončeno po jejich eradikaci v roce 1980.[10] Naopak prodělané plané neštovice (případně očkování proti planým neštovicím) před onemocněním nechrání (mají společný pouze název, projev – puchýřky – a virový původ).[11]
Historie šíření
Název opičí neštovice pochází z prvního prokázání viru u opic dovezených do Dánska v roce 1958.[17] Později se zjistilo, že opice nejsou přenašeči a jsou k viru pouze vnímavé, přičemž virus se šíří z drobných savců (veverky, hlodavci, krysy a podobně). První případ přenosu na lidi byl v roce 1970 v Kongu.[17] Drtivá většina případů v 20. i 21. století tak připadá na Kongo.[18]
Nové šíření
První propuknutí nákazy v USA bylo v roce 2003 z obchodu s drobnými zvířaty od hlodavců dovezených z Ghany.[1] Větší počet nakažených dětí byl zaznamenán v USA v roce 2003, přičemž asi 20 % mělo závažné komplikace, ale žádné nezemřelo (rezervoárem byli psouni).[11]
V roce 2022
V roce 2022 došlo ke komunitnímu přenosu nákazy mimo Afriku, který začal v květnu 2022 v Británii a následně byl potvrzen v Evropě, Severní Americe, Austrálii a Izraeli.[19][20][21] Vzorky odebrané některým pacientům vykazovaly až 50 mutací (což je neočekávaně vysoký počet) proti podobné variantě viru, která se v roce 2018 dostala ze západní Afriky do Británie, Izraele a Singapuru.[22][23][24] Šíření mimo Afriku ve větší míře zřejmě souvisí se styky bisexuálních a homosexuálních mužů.[22] Virus je přímým potomkem virů z roku 2017 z Nigérie.[25]
První zaznamenaný případ opičích neštovic v Česku byl prokázán 24. května 2022 u pacienta pražské Ústřední vojenské nemocnice,[26][27] pacient se nakazil při svém pobytu v Belgii na hudebním festivalu v Antverpách,[28] což je i pravděpodobné ohnisko nákazy.[29] Druhý potvrzený případ byl zaznamenán další den, nakažený byl v kontaktu s prvním zaznamenaným pacientem v Česku s touto chorobou.[30][31] V kontaktu s nakaženým byl také jeden z dalších tří nově potvrzených případů tohoto onemocnění, stejně jako předtím šlo i tentokrát o variantu patřící do západoafrické skupiny.[32]
K 31. květnu 2022 bylo celosvětově potvrzeno 557 případů, 5 z nich v České republice.[33] K 1. červenci 2022 bylo na světě zaznamenáno již asi 4 500 případů nákazy, z nichž 90 % připadalo na Evropu. Celkem se nákaza prokázala v 31 zemích, především evropských.[34] K 8. červenci 2022 bylo v Česku zaznamenáno 11 nakažených, většinou v Praze.[35] Dne 23. července 2022 vydala WHO kvůli šíření opičích neštovic nejvyšší stupeň varování. Počet potvrzených případů nákazy vzrostl na více než 16 tisíc v 75 zemích. Největším ohniskem nákazy byla Evropa.[36] O několik dní později ohlásily první úmrtí v důsledku nákazy Španělsko a Brazílie.[37] K nejdramatičtějšímu nárustu nakažených docházelo mezi červencem a zářím 2022. Na podzim téže roku se situace ohledně šíření uklidnila a došlo k výraznému snížení nových nákaz. K 21. listopadu 2022 bylo celosvětově zaznamenáno celkem 79 tisíc případů nákazy, z nichž 70 (tedy 0,1 %) připadalo na Českou republiku. Nejpostiženějšími zeměmi byly USA, Brazílie a země západní Evropy. Počet úmrtí v důsledku nemoci dosáhl přibližně 50.[38]
Mutace viru
Varianta DNA viru opičích neštovic šířící se v roce 2022 má 40 až 50 mutací (podle toho, jak se určité změny počítají), kterými se odlišuje od svých nejbližších příbuzných variant z většího rozšíření viru v roce 2018.[39] To je velmi mnoho změn na DNA virus, který mutuje pomaleji, než RNA viry (například SARS-CoV-2 způsobující onemocnění covid-19). Při běžném tempu by měl nasbírat takový počet změn za asi 50 let (a nikoliv za pouhé 4 roky). Podle hypotézy z června 2022, která je založena na tom, že většina změn v genetickém kódu viru jsou prostá prohození písmen G s A a C s T, by tyto mutace mohly být viditelné následky „zranění“ z předchozího boje s imunitním systémem nějakého hostitele.[39] Jeden ze způsobů činnosti imunitního systému je totiž narušení replikace patogenu v těle hostitele pomocí speciálních enzymů, které mají za cíl způsobit změny v genetickém kódu patogenu, které způsobí jeho neschopnost dál se šířit.[39]
Vliv zjištěných mutací na schopnosti viru je teprve předmětem dalšího výzkumu.[39]
Přenos nákazy
Opičí neštovice se přenáší manipulací s masem volně žijících zvířat, zvířecím kousnutím nebo škrábnutím, kontaktem s tělesnými tekutinami nebo blízkým kontaktem s nakaženou osobou. Běžně je virus rozšířen spíše mezi africkými hlodavci.[40] Diagnóza onemocnění se provádí testem na přítomnost DNA viru v lézi.[41] Podle původních poznatků se virus na lidi přenáší ze zvířat, ale při přenosu mezi lidmi navzájem se po druhém, maximálně třetím přenosu, šíření zastaví.[11]
V souvislosti s náhlým šířením v roce 2022 je zjišťována možná mutace viru umožňující komunitní šíření.[21] Pro přenos mezi lidmi je nutný užší kontakt s nakaženým, kontakt se slizničními (polibek) nebo kožními lézemi (vřídek nebo puchýřek) obsahujícími virus nebo delší osobní kontakt při respiračním přenosu.[29] Přenos při pohlavním styku není prokázaný. Nakažený je infekční po dobu výskytu puchýřků (lézí), což je v řádu jednotek týdnů.[29] Osoby, které byly v úzkém kontaktu s nakaženou osobou, zůstávají v karanténě 21 dní od posledního kontaktu.[42]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Monkeypox na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu opičí neštovice na Wikimedia Commons - Monkeypox (opičí neštovice) Archivováno 1. 7. 2022 na Wayback Machine. na webu Státního zdravotního ústavu
- ELSAYED, Sameer. Monkeypox FAQ: How is it transmitted? Where did it come from? What are the symptoms? Does smallpox vaccine prevent it?. The Conversation [online]. 2022-06-05 [cit. 2022-07-01]. Dostupné online. (anglicky)
.jpg){kind=link}